"Ještě na podzim jsme si mailovali, dostala jsem scénář jeho muzikálu Bassaxofon a poskytl nám i demonahrávku muzikálu, který se však v Kanadě nikdy nehrál. Přivítal, že jsme mu uspořádali literární večer," připomněla ředitelka Státního okresního archivu v Náchodě Lydia Baštecká.
Pro studentský festival Náchodská Prima sezóna, inspirovaný také Škvoreckého dílem, léta připravovala literární procházky po městě. Tak se lidé mohli projít po místech Škvoreckého Zbabělců a cestou úplně náhodou potkali třeba malíře Boušu Španiela, který byl spisovatelovým přítelem.
"Josef Škvorecký byl báječný jako člověk a měl k Náchodu vztah. Vždy říkal, že nepsal nikdy o jiném než o svých kamarádech z doby protektorátu, o Náchodě a zdejším kraji. Pořád to v něm bylo zakořeněné a vždy se rád vracel," vzpomínala Baštecká. Při jeho poslední návštěvě však už bylo cítit, že se s městem loučí.
Náchod se objevoval ve většině díla
Náchodské inspirace byly důležité. Hrál na tenorsaxofon v kapele Red Music na gymnáziu a překládal pro ni anglické texty. Láska k jazzu ho pak provázela i dál. Po maturitě byl totálně nasazený v místní továrně Metallbauwerke, kde až do roku 1945 pracoval jako pomocný dělník.
"Každý, kdo je hodný jména spisovatel, žije z toho, co zažil do svých 18 let, protože to je život, kdy máte ještě čerstvou duši. Když zestárnete, už to není tak intenzivní, to už skoro všechno člověk zažil. To je alespoň můj případ," řekl před osmdesátinami Josef Škvorecký.
Saxofonové sólo jako předvolební projev
Když poprvé po roce 1989 přijel do rodného města, bylo před volbami. Tehdejší porevoluční starosta Miroslav Čermák na jeho počest vystřihl saxofonové sólo. "Nejkrásnější předvolební projev, jaký jsem dosud slyšel!" smál se nejznámější náchodský rodák .
Lidé si ze setkání se spisovatelem tenkrát odnášeli výtisky jeho rané poezie Dívka z Chicaga i s podpisem.
Škvorecký a NáchodDíla odehrávající se v Kostelci, tedy Náchodě Kde Škvorecký v kraji učil Kdo je kdo ze Zbabělců |
"Tenkrát byl ještě Beránek zavřený, takže první beseda se Škvoreckým byla v divadle na Plhově. Lidi psali své dotazy na papírky a zrovna ten můj nebyl k přečtení. Mluvili jsme tehdy spolu pár minut," líčila ředitelka Městské knihovny v Náchodě Ivana Votavová, jež v porevolučních časech v knihovně zpracovala první bibliografii děl Škvoreckého.
Od té doby spisovatel pobýval v Náchodě, jemuž dal ve svých knihách jméno Kostelec, několikrát. Návštěva s oslavami osmdesátin a s literární konferencí patřila v roce 2004 k nejdelším. A když se s městem loučil, zase zněl jazz.
Tenkrát procházel ulicemi, tu a tam ho někdo pozdravil, ti smělejší mu stiskli ruku. "Pokaždé, když po letech přijedu, vidím, jak se Náchod změnil," říkal při procházce po náchodské pěší zóně s manželkou Zdenou Salivarovou, "Vidíte? V mém rodném domě je teď sexshop!"
Škvoreckého ročník maturoval za války ve třiačtyřicátém. Eva Jirmanová tehdy dojížděla do gymnázia z Police nad Metují. "On byl takový skromný, ani jsme o něm ve třídě nevěděli!" vzpomínala a dodala, že Škvorecký byl pravým opakem svého románového alter ega, saxofonisty Dannyho Smiřického: "Vyrůstal jako jedináček. Byl to hrozně hodný chlapec, pravý opak, než jak psal. Jen ten jazz, to byla Pepíčkova opravdu velká láska."
Jako jeden z mála kamarádů přežil Škvoreckého hudební skladatel Jaroslav Celba. Za války spolu hrávali v orchestru. Když koncem 50. let vyšel román Zbabělci, mezi komunistickou kritikou způsobil poprask. "Pepík měl strach, co s ním bude, ale já mu říkal: Buď rád, že je kolem toho takový frmol! Aspoň máš propagaci!" vzpomínal Celba.
Na radnici bude černý prapor
Radnice rodáka rozhodně uctí. Už ve středu vyvěsí černý prapor a před úřadem vystaví fotografii spisovatele, aby tam lidé mohli zavzpomínat. Taky dojde na čtení, koncert nebo výstavu.
"Rozhodně zašleme osobní kondolenci rodině. Náchod ztratil skvělého člověka. Velmi mě mrzí, když odcházejí tak skvělí chlapi, jako byl Míla Čermák a právě pan Škvorecký," míní starosta Náchoda Jan Birke. Se spisovatelem se osobně nepotkal, ale na jeho Tankový prapor prý nedá dopustit.
