Jaký byl vlastně váš vztah?
Byl jsem v Budějovicích, kde pro mě neexistovala perspektiva. Přišel on a vytáhl mě. Nebýt toho, nevím, jak bych skončil. Dostal jsem se do Slavie, ale po roce mě najednou odstavil a já jezdil hrát za prvoligové mančafty. Pamatuju si, že mě nechtěl pustit nikam do extraligy. Dal mi dvě možnosti: buď jít do Mostu, nebo do Havlíčkova Brodu. Tak jsem mu rovnou řekl, že ani jedna varianta není pro mě. Nakonec mě pustil do Varů, to mi hrozně pomohlo a já po návratu ve Slavii neslezl z ledu.
Extraligový seriálUž 14. září startuje nový ročník hokejové extraligy. Redakce iDNES.cz před jejím startem přináší každý všední den jeden příběh, téma nebo rozhovor vztahující se ke každému týmu. - 1. díl: Litvínov má pozvednout nenápadný a nedoceňovaný trenér - 3. díl: Pardubice naposledy přemohly osud. Navážou na jarní „zázrak“? |
Bylo těžké se udržet?
Bylo to složité. I kvůli tomu, že v té době byla Slavia strašně silná. Byla tam Skanska a Růža měl hráče, na kterého ukázal. Každá lajna byla úplně šíleně našlapaná a tým dělal velké úspěchy. Díky tomu mám spoustu medailí. Nad vodou mě drželo, že jsem si říkal, že by bylo dobré se tam prosadit. Ale situaci mi komplikovalo i to, že mě jako pravé křídlo Růža šoupnul doleva, abych bránil. I tak jsem ale sbíral body a překonal v produktivitě Michala Supa, což byl střelec. Před dvěma lety za mnou nakonec přišel v Chomutově, že mě dá zpátky napravo, protože mu tam chybí hráči. A já v obou sezonách udělal strašně moc bodů.
Byl jste rozpolcený, jak Růžičku brát - jestli pozitivně, nebo negativně?
Já jsem mu vděčný, že mě vytáhl do velkého hokeje. Když se ho dneska zeptáte na mě, tak vám řekne, že jsem pro něj byl kauf jako blázen. Já jsem Růžovi přes tyhle peripetie fakt vděčný a dneska mezi sebou máme výborný vztah. Můžu mu říct cokoli a on mě také. Hrajeme čistou hru. Beru Růžu určitě pozitivně, i proto jsem šel do Chomutova. Třeba mě i ty špatné zkušenosti posunuly. Naučily mě trpělivost a vůli, byť se často zdálo, že buším do vrat a odezva žádná.
Nakonec se z vás stal hráč, který se dostal do KHL a začal jezdit na MS. Kde přišel zlom?
Asi přestupem do Slovanu Bratislava.
Také tam jste prožíval rozporuplné pocity, protože vás fanoušci milovali, ale klub neustále dlužil peníze.
Ve finále je to tak, že mi Bratislava a Slovan strašně chybí. Shodou okolností jsme tam teď hráli, poprvé od odchodu jsem se tam vrátil a potkal spoustu známých. Všichni byli strašně kamarádští a milí, až mě to dojalo. Bylo to tam super, od začátku to nemělo chybu. Přišel jsem ve chvíli, kdy klub začal hrát KHL a celá Bratislava žila hokejem.
Zatímco teď se mluví o tom, že v KHL brzy skončí.
Teď je to tak, že ať se bavím s kýmkoli o Slovanu - s činovníky, trenéry nebo třeba s lidmi, co tam brousí brusle - tak ti všichni jsou naštvaní, že je to tam v pytli. I když tam dnes berou malé peníze, tak nedostávají zaplaceno. Ten glanc, který Slovan měl, v očích těchto lidí ohromně ztratil. Druhá věc je, že když jsem tam teď dohrál zápas, tak lidi začali skandovat moje jméno. A když jsem zvedl ruce a děkoval jim, tak si celá hala stoupla a vestoje mi tleskala. To mě dojalo. To bylo fakt hezký.
Asi bylo otázkou času, kdy Slovan doženou finanční problémy, nemyslíte?
Je jasné, že Slováci budou těžko konkurovat Rusům. Uvidíme, jak to tam bude dál. Tlačí to pořád před sebou a problémy přetrvávají. Kdyby tam takové problémy nebyly, tak by tam chtěl hrát každý hokejista. Destinace je to neskutečná. Na KHL je to udělané - letiště deset minut, hotel vedle zimáku, město je perfektní, je tam teplo, protože je to níž. Celý Slovan byl taková velká rodina. I kustodi, maséři... Všichni jsme fakt táhli za jeden provaz. Zdá se to jako klišé, ale fakt to tak bylo. Všichni to tam žrali a vyprodáno bylo i na přípravné zápasy.
Letí to a z vás už je dnes veterán. Jak to prožíváte?
Přemýšlel jsem o tom už loni v létě... Nevím, fyzicky se cítím dobře. V tomhle věku je důležité, abyste byl schopný trénovat, protože musíte makat víc než ostatní. Hra se furt zrychluje, teď už to vídím. Necítím se špatně, ale máme ještě 14 dní do startu extraligy, tak musím pro sebe něco udělat, abych byl připravený. Poslední tři roky se rozjíždím pomalu. Mladí jsou rozlítaní, a mě to hrozně trvá.
Berete teď hokej jinak?
Samozřejmě. Měl bych být pro mladší kluky vzorem, lídrem.
Odjakživa jste měl výborné bruslení. Pomáhá vám to teď, abyste dokázal být pořád jeden z nejlepších v extralize?
Asi jo, i když si tak poslední týdny nepřijdu. Je to všechno o hlavě. Pomaleji se rozjíždím, mám pocit, že mě každý dojíždí. Snažím se tím nezaobírat, protože vím, že úplně pomalý nejsem a že právě z bruslení můžu profitovat. Ale těžko říct, jestli díky tomu dokážu hrát do čtyřiceti. Kdo to zvládne, ten zaslouží obdiv. Je to o fyzičce - když se budete cítit dobře, tak víte, že na ledě toho spoustu uděláte.
Co vám s přibývajícím věkem schází víc - vytrvalost, nebo síla?
Myslím, že silově na tom nejsem vůbec špatně. Dva roky zpátky jsem měl zraněné rameno, tak jsem je začal víc posilovat. Zaměřil jsem se ještě na ruce a hlavně na střed těla, protože mě bolela záda. Loni jsem s tím měl problémy a teď musím zaklepat, že je to dobrý. Silově jsem se zpevnil. Poslední tři sezony jsem ukončil v pětce nejvyužívanějších hráčů extraligy. A kolem mě byli jinak samí beci. Čím víc hraju, tím se cítím líp. Je to prostě všechno o hlavě. Když si věříte, tak to jde samo.
Starší hráči říkají, že s věkem musí měnit svou hru. Nejznámějším příkladem je Jágr. Máte to také tak?
Zatím se snažím hrát furt to samý, ale po přestupu do Boleslavi mám kolem sebe jiné hráče, hraje se tu jiný hokej. Je to o sehrání, abychom si na sebe zvykli. Budu se ale snažit předvádět svou hru.
Boleslav je ambiciózní klub, ale nefunguje. Cítíte, že vás přivedli, aby to tam pomohl zlomit?
Jo. Jsou tam kluci, kteří jsou lídři a já tam šel, abych jim pomohl dát všechno do kupy. Myslím, že tým je dost silný.
Může se stát Boleslav překvapením extraligy?
Nechci vyhlašovat velké cíle, ale chceme udělat úspěch.
Táhne vás dopředu, abyste ještě jednou v kariéře došel na vrchol?
Samozřejmě, proto to hraju. Je to těžké, je to o štěstí. Když není favorit jako Vsetín před lety, tak musíte mít štěstí, ač jste silní jakkoli. Ale na úspěch myslím.
Bavili jsme se o vašem věku - jak dlouho ještě vydržíte?
Ty bláho, budu chtít hrát co nejdýl, ale musím v tom vidět nějaký smysl. Musí mě to bavit. Když bych cítil, že je to špatný, tak se na to vykašlu.
Přemýšlíte už, co budete dělat po hokeji?
Už něco děláme. Rozjeli jsme s manželkou, kterou jsem si vzal před 14 dny, nějaký projekt. Veronika je šikovná manuálně. Rozjeli jsme kaligrafii, písmomalířství. Na to se nabalila grafika a redesign firem. Uvažujeme o dalších projektech, ale to si nechám pro sebe.
