Trenér Václav Varaďa při svém nástupu do Třince uvažoval o Bonkovi jako o svém asistentovi. A když to nevyšlo, požádal ho alespoň o výpomoc při úvodních trénincích na ledě.
Nebude ho nyní přemlouvat, aby zůstal?
„To bych neměl šanci,“ ví kouč Ocelářů. „Jsem však moc rád, že si Radek udělal čas, protože to tady má náročné. Přiletěl s manželkou a čtyřmi dětmi za rodinou, takže mě těší, že si i na nás našel chvilku.“
Někdejší vynikající útočník s 969 starty v NHL po tom, co v Třinci v roce 2014 ukončil kariéru, plánoval zůstat v Česku. Dva roky žil v Kopřivnici. Jenže nakonec se rozhodl přesídlit do Ottawy, kde hrával NHL a odkud má manželku.
Proč?
Vždy jsem plánoval, že se usadím doma, ale nevím... Nějak se mi to tady nezdá. Měl jsem už plány, koupil pozemek. Všechno jsme měli nachystané pro život v Česku, ale v poslední chvíli jsem se rozhodl hlavně kvůli dětem, že půjdeme do Kanady. Tam mají větší perspektivu.
Hrálo roli i to, že máte manželku Kanaďanku?
Ta je přímo z Ottawy, takže roli hrála v tom, kam se přestěhujeme. Část rodiny máme v Ottawě, a tak jsme si řekli, že by byla škoda být od ní v zámoří někde daleko. Proto vyhrála Ottawa. Byl jsem v ní ale spokojený už jako hráč, vždyť jsem tam odehrál deset roků. A zima, která tam bývá velká, mi nevadí.
Takže do Česka se vracíte už jen na prázdniny?
Jen v létě na měsíc přiletíme za příbuznými. Pozdravíme rodinu a zase prchneme. Během roku babička létá za námi.
Tudíž na třinecké tréninky pravidelně dojíždět nebudete...
Když mi budou cestu proplácet, tak jo. (směje se) Rád jsem ale přijal Vencovu nabídku na tuto krátkou výpomoc. Venca ani nepočítal, že bych byl u týmu delší dobu. Nerad bych podruhé za dva roky měnil bydliště, to by bylo moc. S Třincem jsem však spjatý, pro mě to je v Česku klub číslo jedna. Za oceánem jsem ale také začal trénovat, takže se rád něčemu přiučím.
Čemu?
V Kanadě trénuji děti. S chlapama se mi zdá, že je to lehčí. Po hokejové stránce mám dětem co dát, ale musím se naučit s nimi jednat. Každé dítě je jiné. Na některé musíte přitlačit, na jiné jít opatrně. Ale moc mě to trénování baví. A jednou bych to třeba zkusil i výše.
Jak velké děti trénujete?
Dvanáctileté. Mezi nimi mám syna. Moje dcera také hraje, má deset, takže jsem pomáhal i s holčičím hokejem. Hokej hrají tři z mých čtyř dětí.
Takže budete mít nástupce?
Uvidíme, zatím je to baví. Mají do hokeje chuť. Jsem spokojený.
Co jste říkal prvnímu třineckému tréninku na ledě?
Měl jiskru, kluci lítali, byl tam elán, což je nejdůležitější. Myslím, že jsou dobře připraveni, Venca zatím odvedl super práci. Snad tak bude pokračovat.
Neříkal vám, že byste mu v zámoří mohl vyhledávat posily?
Říkal, že potřebuje beka, že Erik Karlsson (opora Ottawy – pozn. red.) by se mu hodil. Ale ne, o budoucnosti jsme se trochu bavili, zatím však jde opravdu jen o tuto výpomoc.
Přesto, mohla by vaše spolupráce pokračovat?
Vždy jsme byli kamarádi a vždy jsme k sobě měli blízko. Na hokej máme stejné názory. Nemohu říct, co bude do budoucna, ale rád se tu budu vracet, a když mě Venca pozve, přijedu i za dalšíma klukama.
Je Václav Varaďa pro Třinec tím pravým trenérem?
Určitě. Je skvělý chlap, rovný, tvrdá práce. Nic jiného. Pokud kluci budou chtít a budou ho následovat, tak jim to půjde.
