St. Louis odehrál na nejvyšší úrovni 16 sezón. Za tu dobu dosáhl snad všeho, po čem toužil: získal Stanley Cup, olympijské zlato, přes tisíc kanadských bodů i řadu individuálních ocenění.
Poháry, prsteny či medaile však automaticky neznamenají respekt a uznání. Pěkné statistiky i vitríny plné stříbra totiž samy o sobě neříkají nic o těžkostech a nástrahách, které hráč překonal. A zrovna St. Louis se musel vypořádat se zásadní nevýhodou: každý zápas byl o hlavu menší než většina protihráčů.
Dejte mi šanci, nebudete litovat
Rodák z Quebeku neměří ani
Není tedy divu, že o kanadského skrčka nejprve nebyl velký zájem. Na draftu po něm netoužil nikdo, vypočítaví skauti nevěřili, že by se mohl prosadit. V roce 1998 mu sice dali „čuchnout“ Calgary Flames, brzy se jej ale zbavili ve prospěch tehdejšího otloukánka NHL – týmu Tampa Bay Lightning.
Příchod na Floridu byl pro St. Louise vysvobozením. V Tampě totiž potkal trenéra Johna Tortorellu. Přísný kouč, který sice útočníka ze začátku přehlížel, měl slabost pro zarputilé hráče, kteří na sobě tvrdě pracují. A právě toho St. Louis využil.
Když už se zdálo, že skončí stejně potupně jako v Calgary, přišel za trenérem a spustil: „Já mám na víc, jsem lepší, než si myslíš. Měl bys mě začít víc využívat.“ Tortorella jeho kuráž a sebevědomí ocenil, a na ledě mu skutečně začal dávat více času a prostoru. Brzy si mohl mnout ruce.
Jen o několik let později, v sezóně 2003/2004, Tampa nadchla NHL a došla si až pro Stanley Cup. A Martin St. Louis byl ten rok nezastavitelný: vyhrál bodování ligy, cenu pro nejužitečnějšího hráče základní části, a v play-off navíc zařídil spoustu důležitých gólů. Ze žabaře se stal uznávaný lídr.
V mužstvu Lightning pak St. Louis zažil ještě mnoho hojných let. Týmu už se sice tolik nedařilo, on sám však dál drásal nervy většiny brankářů v lize. Parádně si rozuměl především s mladým Stevenem Stamkosem, se kterým nelítostně ničil obrany soupeřů.
Nelehké časy na Manhattanu
Poslední etapu kariéry strávil St. Louis v New Yorku, kde válčil za místní Rangers. Z milované Tampy odešel jednak z rodinných důvodů (manželka Heather pochází ze státu Connecticut, který sousedí se státem New York), a také proto, že si nesedl s manažerem Lightning Stevem Yzermanem, který ho jako šéf kanadské reprezentace v roce 2010 nenominoval na olympiádu.
Hořký, snad až nedůstojný konec v Tampě jako by poznamenal St. Louisovo působení v Rangers. Mužstvo sice vloni i letos mělo velmi úspěšné play-off, kanadský šikula ale nebyl na ledě vidět jako dříve. Hlavně letos na jaře se zdálo, že už nestíhá.
I v dresu Rangers ale ukázal své odhodlání a vnitřní sílu. New York před rokem v květnu prohrával 1:3 na zápasy v sérii s Penguins, když St. Louisovi nečekaně zemřela matka. Očekávalo se, že si zarmoucený hráč vezme několik týdnů volna. St. Louis se ale rozhodl smutek porazit na ledě: vrátil se a pouhé tři dny po tragické události dal důležitý gól pro svůj tým.
Stalo se tak 11. května, na Den matek…
Byla to báječná jízda
Čtyřicetiletý St. Louis se tedy loučí. Nabídky z NHL určitě měl; vždyť i v uplynulé sezóně, za kterou je tak kritizován, získal přes 50 bodů. Ale i on sám asi vycítil, že nastal čas jít.
„Měl jsem to štěstí hrát 16 let v NHL a byla to báječná jízda. Zasvětil jsem život hokeji a tomu, abych byl co nejlepším hráčem. Nyní se chci soustředit na své tři syny. Na tuto novou životní kapitolu se moc těším,“ uvedl ve čtvrtek pro oficiální web Rangers.
Jeho kariéra nebyla bez kaněk. Zvláště náhlý odchod z Tampy mnoho fanoušků těžce neslo. I přesto se na Martina St. Louise bude vzpomínat jako na hokejovou legendu a člověka se lvím srdcem.
