Vnímáte, že tohle nebude „jen“ klasický šampionát, když se hraje doma?
Atmosféra je stejná jako v každé jiné hale před MS. Ale rozdíl určitě je, že na ulicích jsou všude plakáty a reklamy. Všichni víme, že to je domácí mistrovství a že to pro nás i diváky bude hrozně důležité.
Doma se hraje poprvé od MS 2004. Cítíte rostoucí zájem lidí okolo?
Hodně lidí volá o lístky, ale my jich bohužel také nemáme tolik, abychom mohli uspokojit každého. Telefon zvedám normálně jako vždycky, když se mi chce. Ale nemohu vyhovět všem, takže kdo si zavolal jako první, ten je má. Jinak všichni hráči tady jsou na tlak zvyklí. Jsme natolik zkušení, že si s tím poradíme.
Vy jste v reprezentaci hrál i na šampionátu v Praze před 11 lety zažil. Jak na něj vzpomínáte?
Bylo to určitě nejhezčí mistrovství, co jsem kdy odehrál. Řadím ho jednoznačně na první místo. Diváci byli fantastičtí. Člověk od prvního vhazování po poslední písknutí v podstatě neslyšel na střídačce svůj hlas, protože lidé skandovali a křičeli celý zápas. To se nikde jinde ve světě nevidí.
Není však zájem fanoušků mimo led až příliš obtížné ustát?
I když někteří hráči mohou třeba říkat, že je to obtěžuje, já si myslím, že je to vždy trochu potěšující, že o vás fanoušci vědí. Negativní snad bývají akorát ohlasy pod některými články na internetu. Prostě žumpička, jak říká Jan Kraus.
Vy jste vyrůstal v Praze, jste tady doma. Ale bydlet samozřejmě budete s ostatními hráči v hostivařském penzionu...
Hotel můžeme třeba na chvilku opustit, ale jinak tam máme veškerý servis. Nikdo nás tam neruší. A ten náš program určitě nedovoluje přespávat třeba doma. Ono by to ani nemělo význam, když ráno odjíždí autobus v půl deváté.
„Áčko neřeším“Před 11 lety byl jedním z nejmladších reprezentantů, letos už patří k nejzkušenějším hokejistům v týmu. Jan Hejda se v reprezentaci stal alternativním kapitánem, bude tak pravou rukou designovaného šéfa Jakuba Voráčka. „Přijal jsem to naprosto v pohodě. Říkal jsem jen Kubovi, že když bude potřebovat s čímkoliv pomoct, tak stačí říct,“ uvedl obránce Colorada. „Nechci, aby ho to ‚céčko‘ nějak svazovalo, takže jsem připravený mu pomoci. Je pro nás důležité, aby byl v pohodě.“ |
Přiletěla za vámi z Colorada rodina?
Manželka se synem dorazí až během turnaje, pátého května. Dcera tam ještě musí zůstat kvůli školní docházce. Já hlavně jsem chtěl, aby to zažil syn, protože ta atmosféra je neuvěřitelná a tohle je jedinečná šance. Je mu šest a pro tak malé dítě tohle zažít... Třeba už bude mít vzpomínky napořád.
Jak si zvykáte na jiný herní styl, jiné fungování defenzivy?
Nejdůležitější je si o tom popovídat. Samozřejmé je plnit úkoly od trenérů, ale důležité je také si popovídat obránci mezi sebou i s útočníky a s centrem, jež by nám měl pomáhat dozadu. Jak rozehrávat, kam posílat puk v různých situacích a další věci.
Už jste se adaptoval na velký evropský led?
Abych řekl pravdu, myslel jsem, že zápas s Finy ve Znojmě bude těžší. Nebylo to tak hrozné. S některými věcmi jsem se trápil trochu déle, ale hrozně rychle jsem si zvykal. I při každém tréninku cítím, jak si postupně přivykám.
V čem je pro vás největší rozídl? V bruslení do rohu?
Musím si zvykat na postavení v určitých situacích. Hraje se tu méně agresivně než v NHL. Tam dostanete puk a než se otočíte, je u vás hráč. Tady se mi stávalo, že jsem čekal náraz, ale najednou jsem se otočil, nikdo kolem mě nebyl a všichni stáli ve svých pozicích. Puk se dá víc podržet.
Vaším prvním soupeřem budou Švédové, kteří přivezli dvanáct hráčů z NHL. Budete se na někoho speciálně zaměřovat?
Je to mistrovství světa, přijeli sem nejlepší hráči, takže je jasné, že soupeř bude mít v týmu hvězdy. Ale já to nedělám ani v NHL, abych se soustředil na jednotlivce. Osobně hraju trošku jinak jen na tři hráče: Ovečkina, Crosbyho a Jágra.
Cítíte napětí před prvním zápasem?
Určitou nervozitu mám před každým zápasem, ale trvá tak do chvíle, než se puk dotkne ledu při prvním vhazování. Myslím si, že mi to pomáhá v soustředění a není to na škodu.
