Radim Rulík toho má za sebou hodně. S Ivanem Hlinkou trénoval Omsk, vedl juniorskou reprezentaci, dlouho působil na západě Čech v Plzni, v Karlových Varech a v Chomutově.
Letos v létě měl však před sebou úkol, který ještě nikdy neplnil: vybudovat kompletně nový tým. Se všemi vazbami, hierarchií, typově se doplňujícími hokejisty. "Jsem rád, že jsme udělali tohle mužstvo," říká kouč nováčka KHL.
Brankář Tomáš Duba hovoří o tom, že působit v Popradu je dobrodružství. Souhlasíte?
Je to něco nového, vše se buduje, vytváří. Není to jako v klubu, který má novou halu a padesátiletou historii. Dříve jsem říkal, že by to mohlo být dobrodružství, ale poté, co se stalo v Rusku, už to jako dobrodružství neberu.
Vy jste byl u projektu hokejového Lva od začátku. Co bylo pro vás při budování týmu nejtěžší?
Největším soupeřem byl čas. Zvládnout podepsat třicet hráčů za měsíc, to není jednoduchá záležitost. Chtěl bych poděkovat klubu, že udělal maximum, aby se vše stihlo.
Ještě koncem června bylo na soupisce jen pár jmen. Byl jste hodně napjatý, kdo přijde?
Pracovali jsme interně, mojí náplní práce nebylo toto komentovat do médií. V tu dobu se to moc nezveřejňovalo, ale intenzivně se jednalo. K oficiálním podpisům došlo později, ovšem dohody byly hotové už dříve.
Jak jste spokojen s vývojem mužstva a s jeho současným složením?
Nemůžu říct, že nejsem nespokojený. Jsem rád, že udělali takové mužstvo, jaké máme. Co se týče konkurenceschopnosti, to ukáže až soutěž. Už první zápas naznačil dobrou podívanou. Nechci dělat unáhlené závěry.
Kolik hráčů, které jste chtěl do Popradu, se nepodařilo získat?
Mrzí mě tak dva tři. Jeden šel do ruského týmu za vyšší nabídkou. U všech jsme ztroskotali na tom, že chtěli vyšší peníze, než jsme jim byli schopni nabídnout.
O které hokejisty šlo?
Nechtěl bych mluvit konkrétně. Nedomluvili jsme se, nemá cenu zveřejňovat jejich jména. Už mají svá angažmá jinde.
Není možné, že hráči požadují přemrštěné finance? Vědí přece, že v Česku a na Slovensku není bohatší klub.
Nevím. Když vezmeme Magnitogorsk a nás, tak to se nedá srovnat. Ti už mají rozpočet stejný jako kluby NHL. Nemusí mít šedesát milionů dolarů, ale blíží se tomu. A některé kluby to mají: Ufa, Kazaň... Ale na druhou stranu v KHL jsou i mužstva, tak pět šest týmů, se kterými se srovnávat můžeme. Uvidíme, jak budeme hrát s nimi.
Magnitogorsku jste sice podlehli 2:4, ale dokázali jste sehrát poměrně vyrovnané utkání. Co vám o síle mužstva napověděl první zápas?
Měl jsem pocit, že se s nimi dalo hrát. I z našich hráčů postupně spadla unáhlenost v herních činnostech. Strašně chtěli, postupně se lepšili. Sehráli jsme dobrou třetí třetinu, ale už to nestačilo.
Jak velkou roli hrála větší zkušenost soupeře?
Magnitogorsk má velice kvalitní mužstvo, ta zkušenost byla na jejich straně. Je to mužstvo, které je dlouhodobě budované a má svou kvalitu. My teprve se vším začínáme.
V Popradu je úzký "kanadský" led, kdežto v Rusku hrají týmy na velkých kluzištích. Bude tohle hodně zásadní výhoda?
Těžko teď spekulovat. Je fakt, že přejít z malého na velké kluziště není až takový problém jako obráceně. Ale i my máme v mužstvu hráče, kteří nehráli na malém hřišti. A naopak soupeři zase mají hráče z NHL, co si hru na malém ledě pamatují.
Jak konkrétně může trenér pracovat s tím, aby jeho tým získal na malém hřišti co nejrychleji výhodu proti soupeři?
Je potřeba pilovat hodně přihrávek, hodně situací na malém prostoru. Pro hráče jsou samozřejmě nejlepší samotné zápasy. Až budeme mít odehráno třeba deset patnáct zápasů, tak se bude hra postupně zlepšovat.
