Také Čechoslováci tehdy slavili, přestože s Brazílií prohráli 1:3. Byla jiná doba. I největší fotbalisté se dokázali přátelit.
Na Pelého myslel často. V Chile ho stínoval během prvního utkání, které ve skupině skončilo překvapivou remízou 0:0. Zrovna v tom zápase se brazilský čaroděj nešťastně zranil. Střídat se nemohlo, tak šup s ním na levé křídlo naproti Štibrányimu, kde dokulhával: „Ještě na Štědrý den jsem mu zapálil svíčku a prosil, ať vyhraje.“
Ve čtvrtek Pelé prohrál. Porazila ho rakovina. „To je sviňa nemoc. Už můžu přiznat, že mi před čtrnácti lety našli rakovinu prostaty, následovalo ozařování, strach. Chválabohu, raději to zaťukám, se to dalo do pořádku. Měl jsem kliku a třeba i do té stovky vydržím.“
O takových lidech by se děti měly povinně učit ve školách v rámci dějepisu. Aby věděly, co uměl a jak ovlivnil historii. Jako mistr Michelangelo nebo Leonardo da Vinci. Jako Elvis Presley nebo Mick Jagger. Pelé dokázal podobné umělecké kousky, jen ne s plátnem nebo na pódiu, ale na hřišti.
