Čadek kopal za dejvický celek v letech 1955 až 1971. Podle Dukly šlo o „obránce světové úrovně“, díky vytáhlé postavě mu říkali Čára. Odehrál 328 ligových zápasů, ale střelec to nebyl, v nejvyšší soutěži se neprosadil ani jednou.
Zastával zkrátka jiné úkoly.
„Ohromně spolehlivý hráč. Měl v posledních obranných fázích klíčovou roli. Hrál nekomplikovaně, odrážel nájezdy útočníků soupeře, byl výborný hlavičkář a posílal míče hlavou až na půli soupeře k našim volným útočníkům,“ popisoval legendární dukelský trenér Jaroslav Vejvoda.
Střední obránce Čadek vyhrál s Duklou čtyřikrát Americký pohár a také třikrát oblékl dres reprezentačního áčka, například na MS 1958 ve Švédsku nastoupil proti Severnímu Irsku. Tam se projevila i jeho druhá přezdívka - Pecháček.
Právě proti Severnímu Irsku se Čadek smolně zranil a Ján Popluhár, jenž jej nahradil, už obránce z Dukly do sestavy nepustil.
Pecháček se Čadkovi říkalo také kvůli velké smůle na penaltové zákroky či vlastní góly. Dukla na svém webu připomněla, že zejména jeden jeho vlastenec vstoupil do dějin. Bylo to v mezistátním zápase proti Západnímu Německu.
„Brankář Stacho chytil míč, párkrát jím klepl o trávník, než rozehrál akci mužstva. Jenže už ji nerozehrál. Trefil totiž míčem patu Jiřího Čadka, odcházejícího od branky směrem ke středu hřiště. A pak už se oba, a spolu s nimi i padesát tisíc šokovaných diváků, jen dívali, jak se balon odrazil do sítě,“ píše se u Čadkova profilu v klubové Síni slávy.
Když Čadek v roce 1971 s fotbalovou kariérou skončil, stal se vedoucím správy stadionu na Julisce. Pouto s Duklou nepřetrhl, několik let trénoval její žáčky, chodíval na setkání s ostatními někdejšími hráči a mohli jste jej spatřit i na tribuně při utkáních jeho pokračovatelů.