Září 2012. Na první pohled příjemné prosluněné odpoledne. Na okraji městečka Zlaté Moravce se srocují místní, láká je fotbalový šlágr se Slovanem Bratislava. Na stadionku to bublá nadšením, outsider se těší, skoro tři tisíce lidí sleduje vítězství 3:1.
Nakrátko střižený útočník Filip Šebo, coby největší persona soupeře, už něco tuší.
Nebaví ho, jak žije. Vadí mu, že na tréninku sleduje lajdáky, kteří se zdaleka nesnaží jako on.
Těžko snáší narážky, že fotbalisté jsou jen lehkoživky. Navíc oblíbený trenér Weiss, kvůli kterému by klidně do ohně skočil, odešel.
„Vybouchla ve mně frustrace,“ vzpomene si.
Vystřídali ho krátce po přestávce, v kabině svlékl modrý dres a v hlubokém předklonu se rozhodl: „Balím to.“
S triatlonem je to jako s autem: Když natankuješ, jedeš. A dojedeš tak daleko, jak moc natankuješ.
