Nový most pro pěší, který stojí poblíž vlakového nádraží Santa Lucia, funguje od roku 2008 a jeho estetickou hodnotu zpochybňuje jen málokdo. Podle mnohých jeho autor vstoupil do historického města svým návrhem citlivě, a to právě i díky průhlednosti zvoleného materiálu.
Tisíce zraněných. Kvůli kluzkému mostu musí architekt zaplatit odškodné |
Volba skla jako povrchu mostu však způsobila i řadu problémů. Při dešti či vlhku si lidé stěžují na to, že je most kluzký, ještě větší potíže chodcům i údržbě způsobuje zimní námraza.
„Calatrava sklo miluje, ale často se na jeho mostě padá a lidé na nás podávají žaloby,“ říká Francesca Zaccariottová, která ve městě řídí údržbu veřejných prostor.
Podle ní už se bez úspěchu zkoušela řada triků, jak potíže vyřešit – například aplikace protiskluzné pryskyřice nebo pásků, ale žádné z těchto opatření nemělo dlouhou životnost.
V roce 2018 město utratilo 160 tisíc eur (čtyři miliony korun) za to, že se sklo na schodech v těch nejnebezpečnějších úsecích nahradilo trachytem – světlou vulkanickou horninou.
„To funguje dobře, takže jsme v rozpočtu vyhradili dalších 500 tisíc eur, abychom trachytem osadili všechny schody,“ doplňuje Zaccariottová. Calatravův most je ostatně jablkem sváru už od svého vzniku.
Náklady totiž překročily dvojnásobně původní rozpočet a dosáhly 12 milionů eur (303 milionů korun), most zároveň nebyl bezbariérově přístupný, což se muselo řešit přístavbou výtahu pro lidi na vozíku. Stavební zásah si vyžádaly i nadměrné vibrace.
Město se bude snažit získat souhlas architekta, aby mohlo schody osadit jiným materiálem, podle Zaccariottové ale může práce zahájit i bez jeho svolení. „I když řekne ne, máme stále povinnost zajistit, aby byl bezpečný. Můžeme stavět krásné věci, ale musejí fungovat. V případě tohoto mostu je potřeba, aby se lidé dostali z jedné strany na druhou,“ řekla.
