Třiatřicetiletý Petr Milsimer deset měsíců šéfoval odborům Plusu. Pro obchodní řetězec pracuje už třináct let. Minulý týden se rozhodl skončit a ze služeb jednoho z největších obchodníků v Česku natrvalo odejít.
"Dávám výpověď. Mám jen jedny nervy a takový psychický tlak a stres na filiálkách se nedá vydržet,“ říká Milsimer. Minulý měsíc se vypravil spolu s dalšími odboráři do Německa, aby tam hledali pomoc u tradičně silnějších kolegů zastupujících v Německu zaměstnance v obchodech. Odboráři si stěžují na to, že vedení Plusu ve snaze vydělat neúnosně snižuje počet zaměstnanců, šetří na chodu prodejen a má na pracovníky mnohdy nemožné požadavky.
Nespokojení zaměstnanci se kvůli tomu už obrátili i na německou ambasádu v Praze a žádají o osobní schůzku s majitelem Plusu. Když šéfové neodejdou, chtějí stávkovat. A tentokrát nejen v jedné prodejně jako loni v srpnu v Mostě. Vedení firmy v Česku jejich stížnosti odmítá a říká, že s odboráři pravidelně jedná.
Šéf odborů Petr Milsimer není jediný, kdo ve firmě, která v Česku zaměstnává dva tisíce lidí, končí. Vlna dobrovolných i nedobrovolných odchodů, hlavně kvůli osobním střetům, za poslední rok zasáhla podle svědectví zaměstnanců několik desítek lidí.
Situace se vyostřuje Naštvaní už nejsou jen řadoví zaměstnanci, ale i dobře placení manažeři na středních úrovních. Lidé - od nespokojené prodavačky po rozčileného regionálního šéfa prodejen či expanze - se shodují v tom, že za většinou potíží je jediný muž, německý manažer Michael Neervoort. Neboli druhý nejvýše postavený člověk Plusu v Česku.
Ten má na starosti prodejny i výstavbu těch nových. Z rozhovorů s deseti stávajícími i bývalými zaměstnanci, s nimiž MF DNES mluvila, vychází osmatřicetiletý Neervoort jako muž dvojí tváře. "Říkáme mu Jekyll a Hyde,“ říká jeden z bývalých manažerů.
Podle něj je Neervoort schopný se celou noc přátelsky bavit s kolegy, ale pak jim druhý den vynadat za každou maličkost. Třeba kvůli zapomenuté skleničce na stole nebo černému banánu na prodejně.
"Jeho jediná manažerská metoda je utáhnout šrouby, zatlačit více na lidi - a myslí si, že mu to vyjde,“ říká Martin Hrdlička, kterého do jednoho z klíčových oddělení Plusu, jež má na starosti výstavbu nových obchodů, přetáhli z Lidlu. Vydržel však jen půl roku.
"Pan Neervoort je mistr mistrů na nesmyslné termíny. Třeba v pátek v devět hodin večer vás nutí přivézt nějaký papír z Brna do Prahy,“ dodává Hrdlička.
Podle dalšího zaměstnance, který měl na starosti provoz desítek prodejen, bylo jeho oblíbenou akcí objíždět obchody o víkendu a nutit lidi, aby třeba přestavěli zboží v regálu, nebo uklidili ve skladu. Většina svědků Nervoortových tvrdých manažerských metod si nepřeje být jmenována. Jedni jsou ještě ve výpovědní lhůtě, druzí už pracují v jiném řetězci a bojí se o práci. Manažeři zase mívají ve smlouvě mlčenlivost.
Svědectví o Neervoortových metodách je řada. „Už několikrát jsem byl svědkem pro mě nepochopitelných příkazů. Například celá má moravská expanze musela ihned vyrazit do Prahy. To obvykle probíhalo v pátek kolem 17. hodiny. Na centrále jsme kolikrát seděli až tři hodiny, než si nás někdo všiml. A pak nám bylo vedením sděleno pár nepodstatných informací a jeli jsme zpět,“ píše další z nespokojených ve své stížnosti na vedení.
Za vedení Plusu se k tvrzením nespokojených zaměstnanců vyjádřil pro MF DNES nejvyšší šéf Plusu v Česku André Rinnensland, Neervoortův přímý nadřízený. Podle něj s odbory pravidelně jednají a na poslední schůzce si na chování manažerů nikdo nestěžoval. Konkrétněji se ke kolegovi nevyjádřil.
Nesporné je, že výsledkem drsných manažerských metod je velké množství odchodů. Například oddělení mající na starosti nové obchody se za poslední dva roky obměnilo už dvakrát.
První masivní výměna lidí přišla hned poté, co se André Rinnensland v březnu a Michael Neervoort v listopadu v roce 2005 ujali svých funkcí. Tehdy odešli skoro všichni lidé na vyšších postech i někteří vedoucí prodejen.
Dnes už však odcházejí i lidé, které do Plusu přetáhli oba noví jednatelé. Často jde o bývalé zaměstnance Lidlu, který byl kvůli své pověsti efektivního obchodníka preferovanou líhní čerstvých talentů.
Když na to nemáš, nedělej to
"Neervoort mě přemlouval na pěti schůzkách, abych přešel do Plusu,“ vypráví jeden z dnes již bývalých zaměstnanců, který měl na starosti kompletní provoz prodejen.
"V Plusu byl obrovský tlak na dosahování výsledků. Až profesní ponižování typu - když na to nemáš, nedělej to,“ popisuje. Nakonec mu Neervoort nabídl jiné místo, nižší pozici, a to byl začátek konce. "Nechali mě jezdit po filiálkách a kontrolovat jedním zmáčknutím knoflíku, zda je dobře nainstalovaný počítačový program,“ popisuje člověk s deseti lety zkušeností v obchodě. Na jaře odešel ke konkurenci.
Nástup německého vedení se dotkl i fungování samotných prodejen. "Dříve bylo na prodejnách o polovinu více lidí. Dnes jsou kvůli zvyšování výkonů na prodejně jen dva až tři na směnu,“ říká odborář a zástupce vedoucího prodejny v Ústí nad Labem Petr Milsimer.
"Výkon“ je v Plus Discountu posvátné slovo. Je stanovený jako minimální hodinová tržba na zaměstnance v obchodu. Podle odboráře Milsimera je v současné době stanovena na dvě stě eur na hodinu a jednoho zaměstnance. To znamená, že například obchod s pěti zaměstnanci na směně, musí utržit v průměru tisíc eur za hodinu. Vedoucí obchodů se tedy ve snaze vyhnout se stresu z povinných vysokých tržeb snaží mít na směně co nejméně zaměstnanců.
Například při průměrných denních tržbách 300 tisíc si vedoucí obchodu může, aby se vyhnul kritice za nedodržování výkonu, dovolit na jedné směně maximálně tři zaměstnance. To podle pracovníků většinou nestačí, protože ti během směny musí přijímat zboží u rampy, vybalovat ho na regály, sedět u pokladny (nejlépe na dvou, když je třeba, aby nebyly fronty), za rohem přijímat lahve a samozřejmě prodejnu udržovat čistou a zboží čerstvé.
V Plusu se však snaží šetřit i na tom, jak stanovený výkon přepočítat z eur na koruny. Podle Milsimera jde o pevný kurz 30 korun za euro. Za ten se koruna obchodovala naposledy přesně před dvěma lety. I sami zaměstnanci vidí, že mají v kasách nastaven kurz 28,4 koruny za euro.
Z toho plyne obrovský tlak nejen na co nejnižší počet zaměstnanců, ale také na to, že se jim zapisuje méně hodin, než lidé skutečně odpracují. Jak to vypadá v praxi, popisují ve své stížnosti zaměstnanci prodejny v Praze-Hájích. "Od poloviny ledna byli na směnu přítomni jen dva až tři zaměstnaci. Pravidelné odchody z odpolední směny byly mezi 22 hodinou a půlnocí, ale v docházce byl psaný odchod 20.30, na příkaz oblastních vedoucích z důvodu výkonu,“ píší dnes již bývalí zaměstnanci. „Výkony, které požaduji od našich zaměstnanců, nejsou nijak nadprůměrné,“ oponuje Rinnensland.
Snaha Plusu uspořit, kde se dá, vychází zřejmě jak ze zadání z Německa, tak z obrovské konkurence na českém trhu, které tu už podlehly čtyři obchodní řetězce.
Diskontní obchody, jako jsou Plus, Lidl či Penny Market, jsou na úspory největší specialisté. Zakládají si hlavně na tom, že jsou nejlevnější, a tak šetří na všem, třeba i na vzhledu. Po nástupu nového vedení se v Plusu podle svědectví zaměstnanců začalo šetřit i na ochrance.
"Vždy jednou za měsíc za mnou přišel bezpečnostní agent, ať si zaškrtám patnáct dní v měsíci, kdy tam chci mít ochranku,“ popisuje bývalá vedoucí jedné pražské prodejny.
Podepiš a můžeš jít
Řada zaměstnanců se kvůli těmto podmínkám už rozhodla odejít, nebo k tomu byla přinucena. Pracovníci v jedné pražské prodejně v Hájích popisují své rozloučení s firmou letos 19. února takto: "Svolali nás na 19 hodinu, beze slova vysvětlení jsme čekali do 20.10. Pak přišlo mnoho lidí, rozdělili si nás po jednom do každé místnosti a okamžitě nám předložili dohodu o ukončení pracovního poměru.“
Několik zmíněných zaměstnanců podepsat odmítlo. Těmbylo tedy řečeno, že je nepustí domů, dokud nepodepíšou. Zatelefonovat si bylo podle stížnosti zaměstnanců zakázáno. Poslední podepsal ve 21.40.
"Takové jednání bychom v Plusu netrpěli,“ uvádí k tomu šéf Rinnensland s tím, že o tom nebyli informováni. Odbory však trvají na pravdivosti této události.
Časté výměny lidí se podle manažerů, kteří měli na starosti výstavbu nových obchodů, promítají i do zpožďování expanze.
Jedničkou mezi diskonty?
Právě na výstavbu nových obchodů na Moravě se chtěl teď Plus soustředit, když nedávno ohlásil, že počet obchodů zdvojnásobí a bude jedničkou mezi diskonty. Povést se mu to však může, jen když bude nejrychlejší, pokud jde o hledání nových pozemků. Těch už totiž nezbývá moc, zvláště těch dobrých.
"Jsou stavební firmy, které nevědí, s kým uzavřít smlouvu, protože hlavně v moravské části je fluktuace enormní,“ říká bývalý manažer Plusu Hrdlička. "Je tam nervózní atmosféra, partneři tam jeden týden jsou, druhý ne,“ potvrzuje Robert Hendrik Pohl, šéf stavitelské společnosti Lewerenz, která teď pro Plus staví dva obchody. Podobná nestálost je však podle něj i v ostatních řetězcích. I on má jako rodák z Německa názor na styl řízení Michaela Neervoorta. "Já říkám, že nemůžete nasadit německý klobouk na českou hlavu. To nefunguje, on to ale zkouší,“ říká Pohl.
Sám je v Česku od začátku 90. let. "Časy, kdy jste tady mohl chodit jako Němec, jsou pryč. Musíme mít respekt, jsme tady hosté,“ říká.
Odbory sílí
Někteří bývalí zaměstnanci a odbory už se minulý měsíc obrátili dopisem i na Karla Erivana Hauba, majitele německé firmy Tengelmann, pod kterou patří obchody Plus i třeba síť OBI. "Naším cílem je zbavit se dvou jednatelů v čele Plusu v Česku, protože se neumějí chovat,“ říká Alexandr Leiner, šéf českých odborů pro zaměstnance všech obchodů. Majitele Plusu žádají o osobní schůzku, kde ho chtějí vyzvat, aby české jednatele odvolal.
"Nebudeme to komentovat,“ odpověděl MF DNES mluvčí společnosti Tengelmann v Německu na dotaz, zda se budou stížnostmi na své topmanažery zabývat. Odborům zatím žádná odpověď nedorazila. Chtějí počkat do konce prázdnin a pak jsou připraveny začít stávkovat. Jejich síla narůstá. Podle Leinera se do nich přihlásilo víc zaměstnanců než obvykle, a je v nich už téměř šedesát procent všech pracovníků řetězce.
