Nedoplatíte na to ekonomicky - a nebudou se potom vaši lidé bouřit proti novým členům?
Nemyslím, že to dlouhodobě způsobí hospodářskou škodu. Být relativně chudý představuje silný potenciál - pokud se to respektuje v ekonomické politice. Máte-li v jednom celku státy s vysokou produktivitou a cenou práce i země s nižší produktivitou a nižší cenou práce, může to fungovat dobře. Tempa růstu budou vyšší jak v tom, co nazýváte chudými zeměmi, tak v bohatých zemích. To se stalo ve Španělsku a Portugalsku. Když tyto země vstoupily do unie, vydělaly na tom ony i EU.
Věříte v rychlé rozšíření unie, například do roku 2004?
Ano, věřím - a více než to: pracuji s myšlenkou, že několik zemí bude hlasovat ve volbách (do Evropského parlamentu) v roce 2004. To je to, co chci. Pracujeme na tom.
Máte svou představu o tom, jak ukončit jednání a kdy, k jakému datu provést rozšíření EU?
Ještě před rokem nezněla otázka "kdy", ale "zda". Nyní hladce běží jednání. To je obrovská změna, viditelná i ve vaší zemi, kde se o tom stále více veřejně diskutuje. Můžeme potvrdit, že v roce 2004 budou lidé z nových zemí hlasovat ve volbách do parlamentu EU. Doufám, že to bude podstatný počet zemí. Ale je hloupé dělat rozhodnutí (o datu či jménech), když jednání běží. Musíme být na konci procesu, abychom mohli určit datum - myslím si však, že nejsme daleko.
Evropská unie potřebuje reformovat své politiky. O tom se začne mluvit až příští rok, po volbách v Německu a Francii. Nehrozí odsud odklad rozšíření?
Ne. Rozšíření je první, první, první priorita - zpoždění nebude. Reformy budou stále naléhavější a nezbytnější: u strukturálních fondů a zvláště v zemědělství. Po BSE je tu psychologická změna. Existuje pochopení pro nezbytnost reformy zemědělství. Ale k žádné podstatné změně nedojde před koncem roku 2002.
Podíváme-li se do budoucna, jak vidíte politickou roli unie a roli malých zemí v ní?
Politická unie kráčí jen jedním směrem: k větší a větší integraci. O tom není pochyb. Vyžaduje si to čas, postupování krok za krokem a pravděpodobně čas od času nějaké krize. Ale bez Evropy politici neposkytnou lidem to, co chtějí a potřebují. Pro malé státy to platí tím spíše: jen nadnárodní Evropa může zaručit jejich suverenitu a statut malých zemí.
Nejsou to jen slova?
Připomenu tady rakouský případ: Evropská komise zaujala zcela odlišný postoj než členské státy, protože jsme tu, abychom hájili zájmy všech a poskytovali garanci všem zemím, ne jen některým. To je role Evropské komise jako strážce základních smluv EU: tady není velký bratr a menší bratříček. To je základem jedinečné povahy Evropy. Přistupujícím zemím proto říkám: Evropa je unií menšin. Není tu žádná většina.
Mluvíte o nadnárodní Evropě - ale je rozumné vzdát se našich suverénních práv ve prospěch EU?
Evropa je Evropou národů a států, unií menšin. Nejsou to USA: Česká republika nebude nikdy Ohio, Arkansas či Kalifornie. To znamená nejen udržení jazyka, ale i zachování národní identity. Je však řada funkcí, které nelze vykonat bez unie: chceme-li žít ve společnosti s vysoce r ozvitou vědou a špičkovou technologií, musíme to dělat společně. Chceme-li se udržet ve světové ekonomice, musíme budovat Evropu. Je to ztráta suverenity? Z jistého hlediska ano. Ale je to i zisk suverenity, protože s námi budou mnohem více počítat. Posílení Evropy neznamená oslabení národního státu nebo ztrátu svrchovanosti, neboť předání suverenity se děje ve prospěch celku, který má daleko větší váhu. Znamená to změnu suverenity, ne ztrátu.
Jak vidíte budoucnost Evropské komise - bude to evropská vláda, nebo jen servisní úřad pro státy?
Summit v Nice ukázal, že když komise není zapojena, věci nejdou. Naším úkolem je předkládat návrhy (ke schválení v parlamentu a Radě ministrů) a provádět je. Pokud chcete, můžete to nazvat vládou - i když vím, že někteří budou mít proti tomu námitky.
Vaše rodná země, Itálie, je zakládajícím členem dnešní unie. Jaký význam to pro ni mělo?
Itálie je jedinečný případ. Pro ni jsou slova Evropa a modernizace téměř totožná. Obrátili jsme tím stránku, začali jsme novou kapitolu. Pro Itálii to byl konec války, diktatury a bídy.
Může se něco z toho opakovat i u nás?
Pro vás je vstup do unie konec kapitoly, kdy vás ovládali zvenčí. Tuto skutečnost je třeba zaručit. Právě proto je tak důležitá Evropská komise a nadnárodní struktura. Potřebujete nějaký referenční bod. Nepůjdete přece hledat ochranu k Francii či k Německu. Unie chrání všechny stejně.
Co z italské zkušenosti může být zajímavé i pro nás?
Musíte pochopit, že vstup do EU je konec jednoho příběhu. Je to definitivní, protože jste si to vybrali. Všechny politické debaty o Evropě musíte tedy absolvovat nyní. V Itálii nebyla myšlenka Evropy jako takové nikdy předmětem sporů. Evropa, to je rovný vztah. Ale abyste ho dosáhli, musíte jednat společně. Nemůžete uvažovat o unii jen v relaci příjmy - výdaje. Jistě, musíte bránit svá práva. Ale vždy musíte mít i pocit společenství. Důležité je také pochopit, že budete mít svou roli. Bez Evropy nikdy žádnou mít nebudete. Pokud si to neuvědomíte, vždy budete kolísat mezi tím, zda být uvnitř, nebo venku. Budete tím ztrácet a nebudete se cítit v unii dobře.
URČITĚ NEBUDETE DRUHOŘADÝMI ČLENY
Unie chce po rozšíření načas omezit pohyb našich lidí za prací v EU. Jaký je tady váš postoj?
Ten je jasný: vy máte veřejné mínění a Německo ho má také. Když jsem byl v Polsku, řekl jsem, že často používáme přechodná období. U Španělska to bylo v zemědělství, u volného pohybu lidí za prací i jinde. Protože rozšíření EU je tak velký úkol a cíl, musíte to pochopit - tak jako my chápeme, že třeba Polsko chce mít dočasný odklad pro prodej půdy.
I u nás chtějí mnozí toto přechodné období. Pro nás je problém, začnou-li cizinci skupovat půdu a domy.
Myslím si, že vaše obavy nejsou podložené. Pokud však takové obavy existují, je nutné vzít je v potaz. Sám si myslím že nikdo nebude spěchat, aby skoupil Českou republiku - a pokud bude, je to snad problém. Kdo si vezme české domy s sebou do ciziny? A když chce vložit peníze do nějakého majetku, proč ne? Britové a Němci skoupili všechny kopce v Toskánsku, a nikdo se nebojí, že si je odvezou. Když tam chce někdo koupit dům, říkáme si: Fajn! Do Německa si ho nevezme. To je i můj postoj. Pokud je však veřejné mínění znepokojeno, proč bychom neudělali odklad?
Nebudeme-li však mít od počátku právo hledat práci v celé unii, což je jedna z jejích základních svobod, nestáváme se tím druhořadými členy?
Ne. Podívejte se: v Evropské unii musíme být všichni spokojení, šťastní. Myslíte, že má smysl zahajovat své členství nějakými spory, napětím?
Mají tu však nějaká omezení smysl? Myslíte si, že se naši lidé budou hnát na Západ?
Jsem přesvědčen, že nedojde k žádnému pohybu lidí. Jsem z Itálie: bývali jsme zemí emigrantů, ale když lidé začali mít naději - ne když zbohatli, ale když přišla naděje -, přestali emigrovat. Také si nemyslím, že bude někdo spěchat s vykupováním nějaké země. Navzdory tomu můžeme mít přechodná období, bude-li zajištěna určitá pružnost. Řekněme, že bude stanoveno na sedm let, ale po dvou třech letech je třeba otestovat, zda je emigrace taková, jakou jsme očekávali. To je reálné východisko.
