Říká, že by rád dělal jednu věc pořádně, ale nemůže si pomoct. Má plno aktivit. Je jedním ze spoluzakladatelů Cabaretu Calembour, originálního divadelně-hudebního uskupení. „Skládám tady muziku, což je jedna z mých velkých vášní, přestože je vůdčím směrem pro mě činoherní herectví,” přiznal Igor Orozovič.
Jako malý však netoužil stát na divadelních prknech, ale chtěl být veterinářem. Touha věnovat se zvířatům ho dodnes neopustila. Občas se za nimi alespoň někam vydá. Příroda je pro něj totiž zdroj filozofie.
Na střední škole si ovšem uvědomil, že mu bude bližší herectví než veterina. Pro kamarády z turistického oddílu na gymplu například napsal a zrežíroval několik divadelních komedií, kde si i zahrál.
„Po gymnáziu tak bylo rozhodnuto a odešel jsem na konzervatoř, odkud jsem po dvou letech přešel na DAMU. Tady propukla i další láska. Bavilo mě výtvarné umění. Dokonce jsem si i vytvořil několik loutek. To ale beru spíše jako kutilství,” popisuje s tím, že by nerad vypadal jako všeuměl.
Lásku k loutkám ale měl už od dětství. Vyrostl totiž na příbězích Spejbla a Hurvínka. Dokonce nedávno křtil jejich poslední CD Ať žije Spejbl! vydané ke stým narozeninám slavné loutky. „Kvůli koronavirové pandemii byl křest původně zrušen, ale nakonec jsme to nevzdali a novinku vyslali do světa přes Facebook,” popsal netradiční křest, ke kterému online zahrál i na klavír vlastní píseň Mám doma tři Spejbly.
Herec, jenž se domluví anglicky, francouzsky a srbsky, o sobě říká, že je dítě štěstěny. Od dětství mu všechno vycházelo. Velkou zásluhu na tom podle něj má jeho maminka, která ho s bratrem Nikolou vychovávala sama.
„Přestože to měla těžké, dala nám všeho vrchovatou měrou, za což jsem jí neuvěřitelně vděčný,” nešetří chválou Igor Orozovič, který na sebe prozradil, že je velký spáč. „Můj metabolismus rychle vybíjí baterky. Tím, že jsem hodně aktivní, potřebuji odpočívat. Abych byl zase jako rybička, stačí mi pět minut na podlaze a můžu zase něco tvořit.“