Co vás provází od dětství?
Igor: Všichni si nás odjakživa hned zapamatovali kvůli příjmení, ale i díky křestním jménům Nikola a Igor. Dneska už to taková rarita není, ale v dětství jsme tím dost vyčnívali.
Nikola: Taky proto jsme ani ve skautských oddílech neměli přezdívky.
Kdo z vás je pracovitější?
Igor: Asi já?
Nikola: Otázkou je, co přesně znamená výraz pracovitost.
Igor: No právě. O mně si všichni myslí, jak strašně moc pracuju, jenže nevědí, jak strašně dlouho mi všechno trvá.
Nikola: Co normálně uděláte za hodinu, brácha dělá půlden.
Igor: Ale jo, i tak jsem pracovitější.
Nikola: Je to tak.
V čem je brácha lepší?
Igor: Má funkčnější a rychlejší mozkovou hemisféru řídící logické myšlení. Proto taky vystudoval techniku, na rozdíl ode mě.
Proč vás minula improvizace?
Igor: Improvizaci jsem dělat chtěl, bavilo by mě to, ale věnovala se jí moje tehdejší holka v rámci improligy a ta si úplně nepřála, abych tam taky docházel. Chápal jsem to, chtěla mít nějaký výhradně vlastní zájem.
Nikola: Ale já jsem s ní nechodil, takže jsem se směl přijít podívat.
Igor: Brácha se přidal a nakonec u toho zůstal, už přes patnáct let.
Igor Orozovič (36) Do pražského Národního divadla, kde je sedm let členem činohry, se dostal přes Ostravu. Už tam sbíral nominace na Ceny Alfréda Radoka a Thálie. V roce 2009 spoluzaložil Cabaret Calembour, ke všem představením píše texty a hudbu. Uskupení hraje převážně na komorní scéně Divadla pod Palmovkou. Hrál v seriálech Polda a Živé terče nebo ve filmech Milada a Past. |
Proč hrajete málo v seriálech?
Igor: Když vezmete každý seriál, jste pak známý a má to své výhody. Máte peníze a všude se k vám chovají vlídněji, na to se dobře zvyká. Jenže riskujete, že se za sebe můžete občas i stydět. Kdybych měl děti, asi bych se styděl míň, protože pak myslíte na ně, ne na sebe. Ale zatím mám odpovědnost jen sám vůči sobě, tak se stydět nemusím a chci jít tou složitější cestou.
Čím jste si udělal radost?
Igor: Když se nedávno porouchalo naše rodinné auto, využil jsem situace a konečně se dokázal osamostatnit – pořídil jsem si skútr Vespa. V Národním divadle už je nás takových vespařů šest, mohli bychom založit gang v čele s Davidem Matáskem, který má sám asi čtyři. Včera jsem se na tom skútru poprvé projížděl a je to opravdu velká legrace.
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Igor: Vedle divadelního hraní se teď chci o něco víc věnovat i hudbě. Pořídil jsem si vymazlené klávesy, to je moje další radost. Ale nechci si na ně hrát jen doma, musím nabrat zkušenosti před lidmi. Už jsem kývl mému sousedovi Michalu Rákosníkovi, že v červenci budeme hrát na jeho hudebním festivalu v Jílovém u Prahy. A těším se i na září, kdy nás na Střeláku čeká zahájení sezony kapely Základní kameny úrazu, kterou jsme už loni založili v Národním divadle.
Kdy jste začínali s hraním?
Nikola: Ještě před revolucí, jako kluci na letních divadelních poutích na Střeleckém ostrově.
Igor: Účinkovala tam rodina Váňova, Formani, Bob Klepl a Eva Holubová.
Nikola: S bráchou jsme vystupovali v kramářské písničce.
V čem jste si podobní?
Nikola: Podle kluků z Cabaretu Calembour, se kterými brácha hraje, máme podobné hlasy. Když se na jejich představení směju, prý to zní, jako by se z publika smál brácha.
Igor: Taky máme podobnou přímočarou, až agresivní energii, takže někdy musíme v projevu ubírat.
Nikola: Křičíme, mluvíme přes sebe jako teď. Taky se oba na sebe dokážeme hodně rychle naštvat.
Igor: A rychle to ustane.
Jak vám komolí příjmení?
Nikola: Nejčastěji přehazují hlásky Z a R, takže nás mají za Ozoroviče, ale už jsem byl i Rozovič, nebo dokonce Ozdravovič. Často si lidi myslí, že Nikola Orozovič je ženské jméno, naposledy se mě na poště ptali, zda přebírám zásilku pro dceru.
Nikola Orozovič (38) Ve dvaceti se dozvěděl o improvizaci a to mu změnilo život. Stal se hráčem České improvizační ligy a časem i lektorem improvizačních dovedností v kurzech pro veřejnost i firmy. Vystudoval Technickou fakultu České zemědělské univerzity. S kolegy ze skupiny Just! Impro vystupuje v improvizační talk show 321jedem!. Ve volnu hraje (seriály Rédl, Pustina, Vyprávěj) a pohybuje se i za kamerou v roli produkčního či asistenta režie. |
Jaké je vaše hlavní zaměstnání?
Nikola: Vedu kurzy improvizačních dovedností a komunikace pro veřejnost, herce a firmy. Improvizace už dávno není jenom divadelní disciplína, běžně se využívá i v personalistice k rozvíjení postřehu, soustředění a spolupráce. Naučí vás to pracovat s chybou a stresem, přemýšlet a vnímat okolní dění.
Na co je Igor šikovnější?
Nikola: Má cit pro grafiku, umí ilustrovat, už měl asi tři vernisáže.
Igor: Jenom po kavárnách.
Nikola: Manuálně jsme schopní oba, ale každý trochu jinak. Brácha umí třeba vyřezávat ze dřeva, já rychleji sešroubuju stůl.
Na čem si brácha zakládá?
Nikola: Na svém klidu a starých věcech, které sbírá. A co jsem odpozoroval, tak si začal zakládat i na dobrém kafi se sladkým zákuskem.
Za co jste mu vděčný?
Nikola: Pomohl mi dostat do povědomí naši improvizační talk show 321jedem!. Zvu si zajímavého hosta, z jehož odpovědí vybírám témata, na kterých s kolegy z Just! Impro stavíme improvizaci. Brácha mi to pomohl vykopnout, byl můj první host. Díky němu jsem se seznámil například s Ivou Janžurovou a dalšími jeho spoluherci, které jsem pozval.
Na co se těšíte?
Nikola: Po delší době budu přes léto v Česku, jelikož zrušili americký festival Burning Man, kam jezdím. Těším se na Letní filmovou školu v Uherském Hradišti. Taky mě čeká organizace a účast na vypravěčské dílně Martina Haka. A pokud vše vyjde, s Ondrou Lechnýřem povedeme týdenní školení herectví a improvizace na statku Václava Koubka.
13. března 2018 |
