Plánovali jste si spolu pořídit psa, nebo to byla náhoda, že sestra ho chtěla udat někde do rodiny?
Nikol: Tak ona nám nic nevnucovala. V posledních letech je australský ovčák takový boom. Myslím si, že to je i z důvodu, že je dobrý k rodinám. Je to ovčácký pes, nikam neutíká a pořád se drží u páníčků. Je hodný, dobře vychovatelný a hodně inteligentní. Už ji máme dva měsíce a musím říct, že co jí člověk řekne třikrát, tak umí. Je to strašně vděčné plemeno na výchovu a i do společnosti.
Karel: To byla taková energie u toho čtrnáctidenního štěňátka, že jsem se do ní úplně zamiloval.
Nikol: Jezdila jsem se na ni dívat jednou až dvakrát týdně a říkala jsem si, že si ji nechám.
Karel: No a já jí nejdřív říkal, že se zbláznila, když máme letět do Ameriky. Jak to budeme dělat se psem?
Když se na ni koukám, tak je vám i podobná. Je to taková zrzka.
Nikol: Poslední dobou mi to řeklo hodně lidí. Asi platí jaký pán, takový pes. Ale já jsem si psa nevybírala, aby se mi hodil ke kabelce a ke mně, ale podle toho, jak jsme si padli. Ona mě vždy vítala a já jsem prostě věděla, že je naše. Takže tam byl potom těžký krok přesvědčit Karla.
Karel: No ona je ještě skladná, ale nebude navždy pes do tašky. Bude mít tak 25 kilo, takže pak by musela cestovat v zavazadlovém prostoru a to úplně nechceme. Naštěstí jsou rodiče pejskaři a Nikol máma taky.
Takže je to vlastně předčasný dárek k Vánocům?
Nikol: Ano, a navíc ona je taková pohodářka, že chodí s námi i do divadla.
Takže Vánoce budou už ve třech. Máte klasické svátky, že jdete k rodičům a pak jste sami? A kdo peče cukroví?
Nikol: Já jsem nepekla, to dohání za nás babičky a tety. Já bych to ani nejedla. Cukroví jsem si pro návštěvy i nakoupila na našem tradičním vánočním trhu Divadla Bez zábradlí. My se hlavně těšíme na to, že spolu strávíme konečně po třech letech čas, svátky a atmosféru, kterou si užijeme.
A jak se vydařil bazárek?
Nikol: Měla jsem radost, byla jsem tam od půl druhé, než to ještě začalo, asi do osmi do večera. Přišla jsem ještě po představení a pomáhala to balit. Pak to ze mě opadlo a bavila jsem se s lidmi z nadace a zůstal tam dokonce i můj jeden fanoušek, který mi koupil svařák.
Karel: Jsem moc rád, že se to vydařilo. Vybralo se dvacet tisíc, což není obrovská částka, ale byly dva stoly a tam se to opravdu sbírá po patnácti korunách za kus perníku, dvacet korun za cukroví. Peníze jdou do nadačního domu Slunce. Oni dělají třeba rekonstrukci škol, určitých klientských zařízení, kam chodí handicapovaní lidé na keramiku, vytvářet výrobky.
Nikol: Navíc musím poděkovat manželům Tomešům, Milanovi Peroutkovi, Radce Pavlovčinové, Anetě Krejčíkové, Davidu Krausovi a všem, co byli před půl rokem na mojí akci, nebo i teď na vánočním trhu. Dělají vše zadarmo, bez nároku na honorář a už je to taková tradice.
Nikol řekla, že nejí cukroví, ale co vy Karle? Jste na sladké?
Karel: Ano, býval jsem, když jsem byl malý. Už jsem z toho trochu vyrostl.
Karel Heřmánek ml. s manželkou Nikol a fenkou Amy
Jak vůbec zvládáte ten sváteční shon?
Karel: Mám rád tu tradici a to, že se sejde rodina. Vše se má zklidnit, lidi mají být spolu a do toho pohádky. Tak to je milé. Ale ten stres a shon, který tomu předchází, to je na mě moc. Naštěstí dárky jsou doména Nikol. Toto řeším spíš až na poslední chvíli, což se mi často vymstilo.
Máte nějakou rodinnou tradici?
Karel: Je pravda, že ten bazárek dělá Nikol po několikáté a já vždycky s ní vyštrachám nějaké fotky, jak jsme se fotili tady pod stromečkem. Takže z toho se stává tradice, musím říct že hezká.
Nikol: Pro nás bylo ještě tradicí, když jsme byli na DAMU a hrávali jsme v divadle Viola vánoční hry. Když se to přiblížilo a začali jsme hrát o adventu, to bylo znamení, že Vánoce jsou tady.
Vy hrajete také v adaptaci tradiční vánoční pohádky Tři oříšky pro Popelku.
Karel: To je pravda. Dokonce jsem nečekal, že to bude mít tak velký ohlas, hlavně u dětí. Hrajeme to v Kongresovém centru, které je pro dva tisíce lidí, a je to stále vyprodané. Je vidět, že se to režiséru Filipovi Renčovi povedlo. Já bych tomu moc přál, abychom se takhle objevovali na jevišti další roky.
