Často vás potkávám na módních přehlídkách. Baví vás móda a hledáte na takových akcích inspiraci i pro sebe?
Určitě ano. Snažím se pro zábavu dělat i styling, oblékám kamarádky a občas mám i nějakého klienta. Přesto to beru stále jako koníček. Oblíbila jsem si spolupráci s českými designéry. Teď zrovna mám na sobě takovou lehkou vzdušnou sukni a kimono. Je to od návrhářky Miroslava Lippert, se kterou spolupracuji už nějakou dobu. Je to moc šikovná mladá holčina, která má krátce po škole, takže jsem se rozhodla ji podpořit. K tomu ráda kombinuji levné kousky doplňků.
Ono se říká, že by měla být jedna věc luxusní, která je doplněná levnějšími kousky.
Určitě, a já si myslím, že to momentálně splňuji. Jak říkám, móda je pro mě hobby, které se občas různě proměňuje v pracovní nabídku nebo příležitost, což je pro mě neuvěřitelně zábavné. Je to vždycky taková výzva. Dokonce se mi podařilo spolupracovat na filmu Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, který točil Filip Renč, manžel mé nejlepší kamarádky Marušky. Točilo se i v mém oblíbeném kadeřnictví, kam chodí i ona.
Když mluvíte o Marii, tak ta už má malou Sofii. Není to pro vás impuls také myslet na miminko?
To je otázka, kterou dostávám tak dvakrát denně (smích). Je pravda, že teď je ten baby boom úplně neskutečný. Já jsem myslela, že lošnký rok nemůže nic předčit a letos jsou těhotné Kristýna Leichtová, Aneta Krejčíková, Terezka Vítů, Maruška Doležalová, Míša Maurerová. Opravdu těch hereček je strašně moc. Já si však říkám, že pokud počkám ještě chvilku, budu alespoň sama. Teď vážně, děti s Karlem moc chceme. Často se o tom bavíme, ale nyní je náš cíl práce a cestování. Myslím si, že si ještě dáváme nějaký čas.
Vy jste oba skloubili cestování s prací, a to v Americe. Je pro vás podstatnější naučit se angličtinu, nebo tam získat práci?
Já jsem si nechávala delší rozjezd, protože moje angličtina nebyla úplně v nejlepším stádiu, abych se mohla reprezentovat. V Americe to totiž funguje tak, že když se člověk nějak uvede, mohl by taky skončit dřív, než začal. Takže já jsem si dala nějakou dobu na to, abych angličtinu zdokonalovala. Teď už pomalinku vystrkuji růžky a začínám se hlásit na různé castingy a kamerovky. Před dvěma lety bych si to vůbec nedovedla představit, že se budu učit text v cizím jazyce a ještě v něm hrát. Strašně mě to baví a doufám, že nějaké výsledky jsou a já jdu dopředu.
Je tvým učitelem angličtiny manžel?
Tak úplně ne, ale myslím, že to nevadí. Jinak se musím pochlubit, jsem na něj hrozně pyšná. I Američané, když Karel spustí, přemýšlí, z jaké části Ameriky je. Dokonce hrál skvělou hru After The End, kterou dělal v Divadle Na Prádle s úžasnou herečkou Victorií Hogan. Momentálně se Karel snaží to přinést na české divadla v češtině, tvrdě na tom pracuje. Dělal nějaké překlady a úpravy textů, uvidíme. Třeba na podzim bude premiéra.
Ještě by mě zajímalo, když řeknu busking, co se vám vybaví?
Krásná akce, kterou jsem dělala nedávno. Busking je pouliční vystoupení, které je populární zejména u mladé generace umělců, kteří tak mají možnost prezentace na veřejnosti. U nás je bohužel takováto disciplína na mnoha místech regulována. Přitom v New Yorku, kam jezdíme, nebo ve všech velkých metropolích, které jsem měla možnost navštívit, je na ulici slyšet hudba. Bohužel jsem se po nějaké době zjišťování dopídila k důvodu a rozhodla jsem se zorganizovat Busking pro Slunce, kterým bych ráda podpořila pouliční umění a zároveň Nadaci Slunce.
