Jaký je pro vás ideální muž?
Ten můj. Je s ním strašná sranda a to asi stačí. Nemám totiž ráda muže, kteří se mají moc rádi.
Kde jste potkali?
S mým chlapcem se známe přes osm let. Byli jsme přátelé a asi jsme si nějak zbyli. On si vytrvale na mě počkal.
Slyšíte třeba i svatební zvony?
Já myslím, že jsme na to oba dva už moc staří. Vlastně ani nevím, jestli na svatbě tolik záleží. Já chci hlavně děti. Asi za ty prachy pojedeme radši někam na dovolenou. Ale uvidíme, nevím... Teď nás čeká dovolená na Kubě.
Bere vás téma „dítě“ právě tím, že vaše kolegyně z 3v1 Nikol Štíbrová má teď chlapečka?
Bralo mě to, když byla těhotná. To bylo hrozně hezký. Měla jsem chvilku tendenci závidět. Když se to narodilo a Nikolka asi dva měsíce v kuse nespala, tak mě to přestalo lákat. Ale chci ho. Asi to čeká každou ženskou, takže od toho nemůžu utíkat do přechodu.
Vy jste ale v obležení mužů už delší dobu. Narážím na kapelu Čechomor, se kterou vystupujete. Vzpomenete si na vaše první setkání?
Já byla tenkrát strašně nervózní, protože tam samozřejmě byl takový ten hodný a zlý policajt. Ten hodný byl František a ten zlý Karel. Karel tak přísně koukal a já se samozřejmě nestihla naučit všechny písničky, které mi kluci zadali. Říkala jsem: „Já to ještě neumím.“ A Karel: „Jak jako neumíš? Chceš do Čechomoru, nebo ne?“ Nakonec jsou hodní oba dva, jsem za to strašně ráda, je to tam hrozně fajn.
Co fanoušci? Byli překvapení?
Moji fanoušci jsou většinou lidi, co koukají na 3v1, takže ti jsou překvapení, že vůbec zpívám. A fanoušci Čechomoru? Já myslím, že jsme se s kluky shledali spíš s kladným hodnocením. Samozřejmě nahrazovat Lenku Dusilovou bude vždycky těžké. To lidé nesmí srovnávat. Ale jsme každá jiná a já myslím, že to tak nějak vzali. Tak co jim zbývá, že jo.
Martina Pártlová a Karel Frýd (22. července 2015)
Jak to máte se sportem? Byla jste velká fanynka posilovny.
Když jsem se do cvičení před dvěma lety pustila, přestala jsem pít i pivo, do toho byl ještě nějaký rozchod, takže jsem chtěla být hrozně hezká. Já nevím, proč to ženský vždycky dělají... Hodně jsem zhubla, asi čtyři kila tuku, a lidi mi začali říkat, že jsem moc hubená, ať si něco dám. No a já se do dvou měsíců dostala zpátky k papání sacherů, pití piva a tak dále. Teď mám už o šest kilo víc než před dvěma lety.
Já bych to ani nepoznala, možná se dobře maskujete. Co máte ráda?
Mám ráda sladké, sacher od nás z Budějovic. Miluji skoro každé jídlo, ale nemusím moc italskou kuchyni. Miluji maso, vepřo-knedlo-zelo, českou kuchyni. Kromě uzeného jazyka mi asi opravdu chutná úplně všechno.
Co pro vás znamenají České Budějovice?
Znamená to pro mě právě tu cukrárnu, kde mají ten nejlepší sacher na světě. Kromě samozřejmě rodiny a přátel, které tam mám, je to město, kde jsem si našla své první chlapce, kde jsem se vyučila, kde jsem strašně dlouho let pracovala v baru.
A když řeknu Praha, přirostla vám vůbec k srdci?
Můj sen bylo vždycky žít v Praze. A nakonec když jsem se sem přestěhovala v mých 28 letech, tak jsem první rok probrečela a byla nešťastná. Víc jezdících schodů jsem v životě neviděla, nejezdila jsem nikdy metrem, vše bylo strašně velké, navíc všechny přátele jsem měla v Budějovicích. No a dneska už se mi nechce zpátky. Rodiče jsou z toho nešťastní, ale už se odsud nehnu.
