Před rozhovorem jsem se díval na video, kde váš hit Happy hraje pochodová kapela. Vy jste v jedné taky začínal. Jak vás to ovlivnilo?
Ovlivnilo mne spíš to, že jsem vyrůstal ve Virginii, kde bylo určité rasové klima a problémy s prací. Prostě jsme tehdy všichni dělali, co jsme uměli. Neměli jsme žádnou Broadway, Sunset Strip nebo Holywood. A možná proto jsme se intenzivně věnovali muzice a své touze se prosadit. Věci, které jsme neměli, nám přidaly na kreativitě a pomohly formovat vlastní styl.
Pan klobouk předvedl funk, rap, sex i karaokeRecenze prvního pražského koncertu Pharrella Williamse  Producent Pharrell Williams odehrál svou tuzemskou premiéru 17.9. 2014 v pražské O2 aréně. |
Dá se popsat, v čem je specifický váš způsob práce? Jak to, že vám ze studia vycházejí skoro samé hity?
Myslím, že pro každého muzikanta je nejdůležitější, aby se opravdu soustředil jenom na to, jak se cítí. Když nepřijdete na to, jak v hudbě vyjádřit své emoce, tak s výsledkem nebudete nikdy spokojený. Týká se to i textů, které musí být s muzikou propojeny, musí být její paralelou. Proto dám ze všeho nejvíc na svoje pocity, pokud je něco špatně, jdu od toho.
Je rozdíl mezi tím být aktivním umělcem, nebo producentem?
To je jako s rodiči. Jste jiný pro mámu a tátu, jste jiný pro své potomky nebo sourozence, ale na spoustě vašich charakteristik se shodnou. Podobně pro mne není rozdíl mezi těmito profesemi. Pro mne má obojí stejný důvod i průvodní jevy. Zachytit hudbou ten nejkrásnější pocit, jaký lze.
Takže opět vše končí u pocitů?
Ano, to je přesné. Když se zeptáte dítěte, proč se mu nelíbí písnička, řekne, že to tak necítí. My vstupujeme do věku pocitů. Technologie nám pomáhá s mnoha věcmi. Ale mnohem větší místo získává duchovno a v následujících letech ještě nabere na důležitosti osobní prožitek. Protože ta nejjistější věc, kterou vlastníte, jsou vaše vzpomínky. Ty jediné odejdou s vámi, až zemřete. Ty jediné můžete natahovat a zkracovat, jak si přejete. Nemůžete zkrátit svou kreditní kartu nebo rozšířit svou ženu. Nemůžete změnit, co bylo zaseto. Jediné, nad čím máte absolutní moc, je svobodná vůle, výběr, dělání rozhodnutí. Pocity jsou to jediné, na čem ve výsledku záleží.
Týká se to všech vašich aktivit?
Když navrhuji boty nebo oblečení, mám kolem sebe lidi, kteří tomu rozumějí. Ale nakonec vždycky skončíme u toho základního: líbí - nelíbí.
Poznáte podle toho, z čeho bude úspěšný hit?
Já takhle písničky nepoměřuji. Úspěch v hitparádě je jenom důsledek toho, že se skupině určitých lidí, kteří mají vliv, něco líbí. S tím já přece nemám nic společného. A co na tom vůbec záleží? Důležití vytvářejí důležitost. Není to obsaženo v písničce, já ke každé z nich přistupuji jako ke svébytnému kusu. A jediné, čemu můžu být vděčný za úspěch, je byznys. Měl bych poděkovat byznysu, že na mne ukázal a vytáhl mne tam, kde jsem.
Z Happy by se nestal takový hit bez čtyřiadvacetihodinového klipu. Vymýšlíte i tyhle aspekty své tvorby?
Většinou ano, ale s tímhle přišel francouzský režisér a hudebník Woodkid a nadchl mě. Stejně tak jsou pro mě ctí fanouškovská videa, která se objevují všude po světě. Co může víc potvrdit, že se vaše hudba lidem líbí?
