Užitečnému hmyzu se začal věnovat v deseti letech a navázal tak na rodinnou tradici.
„Včelařil můj pradědeček, dědeček, já jsem to převzal jako vnuk. Je to obrovská dřina, a když ji děti v mládí zažijí, tak k ní většinou neinklinují,“ vysvětluje sedmačtyřicetiletý včelař, proč se řemeslo předává častěji ob generaci.
Včely mi vzaly možnost prožít dětství svých dětí a jejich výchovu s nimi. Daly mi naopak profesionální úspěch, možnost seberealizace.