Potvrzují to například v Blansku, kde do do stavby stadionu od roku 1989 investovali přes 48 milionů.
"Máme stále přímé chlazení, dostavba se totiž netýkala strojovny ani chladícího zařízení, zůstává stejná jako v 70. letech, měnily se jen jednotlivé komponenty, které dosluhovaly. Systém je starý, ale bez závad. Nepřímé chlazení by stálo 10 až 15 milionů korun," říká Radek Snopek z městské firmy Služby Blansko, která stadion provozuje.
Podobný systém využívají například i v Rousínově. Stejně jako v Blansku tam potřebují šest tun čpavku. "To je hodně," připouští provozovatel stadionu Lukáš Roupec. I on zvažuje, že technologii změní.
"Bezpečnější chlazení by ale přišlo tak na dvacet milionů korun a zájem není tak velký, abych si tuto investici mohl dovolit. Navíc likvidace tak velkého množství čpavku není jednoduchá," vysvětluje Roupec.
Ne všude ale mají důvod k obavám. "Máme dvoukruhové chlazení a používáme asi 400 kilogramů čpavku. Každý rok do strojovny i lepšího zabezpečení investujeme," pochvaluje si provozovatel vyškovského stadionu Petr Přikryl.
A podobně nově opravený stadion v Břeclavi využívá jen 1,4 tuny čpavku. A stejná situace je i v Brně, kde na moderní technologii chlazení přešla většina provozovatelů stálých stadionů. "Díky rekonstrukci před osmi lety a zavedení nepřímého chlazení jsme to z 18 tun snížili na 1,5 tuny čpavku," popisuje Josef Mana, vedoucí provozu haly Rondo.
