„Měl jsem štěstí, že jsem přežil. I díky tomu, že jsem nezpanikařil. A to ani, když jsem uvízl uvnitř potápějící se branky,“ líčil po letech dramatické chvíle architekt Karl-Gunnar Ståhle, v době nešťastné události gólman Köpingu.
Zima na přelomu let 1959 a 1960 neudeřila ve Skandinávii obvyklou silou. Naopak. Do Vánoc teploměr zřídkakdy klesal pod nulu. Což komplikovalo situaci i účastníkům švédské ligy bandy hokeje; ten se hraje na větší ploše než lední hokej, s více hráči, s míčkem místo puku a s mnohem většími brankami. Slavná Lundqistova fotografie se potuluje po internetu s mylnými popisky, že šlo o zápas švédské hokejové ligy nebo dokonce o utkání „rybníkového“ mistrovství světa v hokeji.
Umělou ledovou plochu tehdy v zemi tří korunek využíval jen jediný klub, ostatní se scházely na jezerech nebo rybnících. Když nemrzlo, zápasy se přesouvaly do severnějších měst Švédska. Anebo na jiné termíny. I utkání z neděle 3. ledna 1960 mezi domácím týmem Forsbacka IK a hosty Köpings IS se ocitlo v ohrožení. Místní orgány ho aktérům nedoporučovaly, neboť tloušťka ledu byla jen 60 milimetrů, zatímco za bezpečnou normu se tehdy považovalo 90 milimetrů.
Když zazněl alarm z oficiálních míst, jako kdyby oba týmy ohluchly. Rozhodčí foukl do píšťalky a bitva na jezeře Storsjön u Gävle mohla začít.
Sundej to, srabe! Fotka zkrvaveného gólmana, důkaz zlomu hokejových dějin |
V prvním poločase nic nenasvědčovalo blížícímu se peklu v ledové vodě. Domácí vedli 3:2 a fanoušci, kteří z bezpečnostních důvodů sledovali zápas ze břehu, se královsky bavili. V sedmé minutě druhé půle získala Forsbacka roh a před brankou se shromáždili jak bránící hráči, tak útočníci. Příliš mnoho na malém prostoru, aby takovou váhu tenký led unesl.
„Jedenáct hráčů – devět z Köpingu a dva z Forsbacky – skončili v ledové vodě. Publikum popsalo, že když se led prolomil, ozval se zvuk, jako by hřmělo,“ psal regionální deník Arbetarbladet.
Hráči zběsile plavali na hranu obří díry, pomáhali si na pevný led. Někteří to zvládli rychle, pod jinými se krusta znovu prolomila a museli se snažit opět. Připadali si, jako kdyby vážili tunu, ve vodě se plácali v bruslích i promáčených dresech, což tehdy byly spíš svetry.
Titulní strana regionálního deníku Arbetarbladet popisovala drama na jezeře Storsjön. Na titulní stranu použila Lundqvistovy fotky. (4. ledna 1960)
Fotograf Lundqvist pohotově jednou rukou cvakal spoušť fotoaparátu, druhou pomáhal hokejistům ven z vody. Použil prý i svůj stativ, aby se chytili. V nejsvízelnější situaci, na hraně mezi životem a smrtí, zápasil o svou záchranu brankář hostů Karl-Gunnar Ståhle. Potápějící se branka ho uvěznila v síti, navíc se mu v ní podle některých zdrojů zahákla brusle. Chycen jako ryba zachoval v ledové vodě ledový klid.
„Ze sítě jsem nohu dostal. Branka ale postupně klesala a nakonec jsem měl jen obličej nad hladinou. V tom jsem uslyšel mého spoluhráče, jak na mě křičí: Potop se a plav! Měl jsem štěstí, že jsem se vydal správným směrem. Zvolit opačný, skončil bych pod ledem a utopil bych se. Až když jsem se dostal na břeh, uvědomil jsem si, jak hrozně to mohlo skončit,“ líčil před lety brankář Ståhl pro největší švédský deník Aftonbladet. Právě on s mrazivým živlem bojoval nejdéle, více než pět minut.
I jemu na pevnou zem pomohl fotograf. Nejprve k němu hodil kládu, aby se jí zachytil. Pak u Ståhla přistál záchranný kruh. „A ve stejnou chvíli, kdy mě Lundqvist levou rukou pomáhal vytahovat, fotil pravačkou a jeho snímky skončily v americkém časopise Life. On na tom vydělal nejvíc,“ pousmál se po letech brankář, který od soupeřů obdržel za odvahu padesát švédských korun a klubový odznak. A cestou domů mu trenér udělil vzácnou povolenku na panáka, jinak přísně zakázaného. Nakonec se dožil krásných 89 let.
Diváci na břehu jen bezmocně přihlížejí, jak se snaží jeden z hokejistů za pomocí klády dostat z ledové vody.
Pikantní je, že ve stejný den, tedy 3. ledna 1960, se prolomil led i v dalším zápase bandy hokeje mezi Heros a Slottsbackenem. Duelu uprostřed lesa na menším jezírku přihlíželo osm stovek diváků. Jenže v tomto případě hráči do vody popadali po nehrdinském činu Heros, kteří na domácí tým nestačili a prohrávali o několik branek. Udělali to schválně.
„Led byl slabý, rozhodčí tedy nařídili, že při rohu můžou být u branky jen tři hráči z každé strany. Můj spoluhráč Torsten Svensson, skutečný lišák, ale vymyslel, že před bránu půjdeme všichni. A led se skutečně probořil, jak plánoval,“ vzpomínal s odstupem času na úmyslný incident Svenssonův spoluhráč Per-Åke Fantenberg. Žádné následky to nemělo, jezírko bylo mělké: „Vodu jsme měli sotva po pás.“
Obě utkání se později opakovala, Forsbacka zvítězila 6:1 a lišáci z Heros uhráli remízu, ale třeba v Gästriklandu poté už odmítali hrát na přírodní ploše. A tak švédská federace později od zápasů na jezerním ledu ustoupila. Bandy hokej je nadále v severské zemi populární, v roce 2013 sledovalo finále tamní ligy ve Friends Areně poblíž Stockholmu rekordních 38,5 tisíce fanoušků.
