Místo vzduchového polštáře šrapnelem do hlavy. Airbagy mohou i zabíjet

  • 11
Když máte tu smůlu, havarujete a řítíte se za volantem proti jinému autu nebo třeba zdi, očekáváte, že vás spasí airbagy. A ne že vám proletí hlavou kovový šrapnel. Přesně to však bohužel způsobovala výrobní vada japonského výrobce. Píšeme o tom v dalším díle série Skandály automobilek.

Psal se červenec 2014 a budoucí maminka ve vysokém stupni těhotenství se v malajsijském městě Sibu srazil na křižovatce s jiným autem. Náraz v rychlosti přibližně 30 km/h poškodil její Hondu City jen lehce. Mohla by si vydechnout a začít zařizovat servis. Kdyby její auto nemělo airbagy od firmy Takata. A kdyby airbagy nebyly při srážce aktivovány. Ačkoliv by jinak byla maximálně potlučená, zasypala ji sprška kovových úlomků z mechanismu bezpečnostního zařízení.

Simulovaný výbuch airbagu

Nepřežila. O život jejího předčasně narozeného dítěte bojovali zdravotníci tři dny. Než bylo prohlášeno za mrtvé. Nebyla sama. Podle odhadů tisku způsobily vadné airbagy japonské společnosti, které dodávala automobilkám jako jsou Chrysler, Ford, Honda, Mazda, Mitsubishi nebo Toyota, smrt téměř třiceti lidí po celém světě a k tisícovce zranění. Největší svolávací akce v historii se postupně rozrostla na 10 různých výrobců automobilů a výměnu 70 milionů airbagů z více než 45 milionů vozidel. A dodnes se nepovedlo všechna vadná bezpečnostní zařízení odstranit z provozu. Smrtelně nebezpečné airbagy Takata se tak stále pohybují na silnicích.

Skandál Fordu stál desítky životů, značka o chybě v konstrukci věděla

Svolávací akce automobilů jsou dnes běžnou věcí a obvykle zahrnují opravu drobné závady nebo poruchy, žádná nebyla tak velká jako svolávací akce airbagů Takata. Šlo o největší a nejkomplexnější bezpečnostní stažení v historii. Přitom za tím byla jen snaha něco málo ušetřit.

Airbag za normálních okolností chrání řidiče a spolujezdce při čelním nárazu. Konkrétně hlavu a hrudník, aby nedošlo k jejich zlomení, rozbití, rozdrcení o tvrdé části vozu. Jenže airbagy firmy Takata vyrobené v letech 2000–2008 mohly způsobit a často také způsobily přesný opak – smrt posádky. Stačilo, aby zařízení zvlhlo, panovaly vyšší teploty a stoupalo nebezpečí, že se při aktivaci roztrhne kovové pouzdro, v němž je airbag uložen. Poté se kousky kovu rozletěly do kabiny vozu a přidaly se i nebezpečné, které jsou součástí pouzdra.

Simulovaný výbuch hlavového airbagu

Takata měla při výrobě airbagů problémy už dřív, což ukazovalo na celkově špatně nastavené výrobní a kontrolní procesy společnosti, přesto od ní začala airbagy odebírat řada velkých automobilek. Nevaroval je ani fakt, že relativně neznámá firma se začala jejich produkci věnovat až v roce 1988. Byla prostě levná. Ani příliš silně se nafukující airbagy z počátku devadesátých let, které způsobily několik poranění očí, ani série výbuchů v továrně, nebyly dostatečným argumentem pro tlak na změnu dodavatele. A dokonce nikoho nevaroval ani fakt, že společnost čelila žalobám také kvůli svým bezpečnostním pásům, které rovněž nebyly vždy dokonalé. A tak váhavost a nedůslednost automobilek dovolila Takatě přijít s jejím největším „trumfem“ – smrtonosnými airbagy.

Na nafouknutí vaků airbagu se většinou používá azid sodný, Takata však počátkem tisíciletí vsadila na dostupnější dusičnan amonný. Šlo o zásadní chybu od samotného počátku, sklony dusičnanu amonného k explozi, pokud se zvýší teplo a vlhkost vzduchu, jsou známy desítky let. Je šokující, jak se přesto mohl dostat airbag do výroby, osm let vyrábět a být namontován do stovek milionů automobilů.

Airbag spolujezdce

Úspora nákladů měla údajně dosahovat 30 procent, což však v absolutních číslech, vzhledem i k nižší cenně airbagů, představuje jen několik dolarů. Cena za lidské životy tentokrát nebyla příliš vysoká. Aktivně jako první začala problém řešit v roce 2008 Honda, která airbagy vybavovala většinu svých aut, další automobilky přistoupily k velkým svolávacím akcím až mnohem později, kolem roku 2013. A jak bylo uvedeno, dodnes vadné airbagy s výbušným dusičnanem amonným z provozu dodnes zcela nezmizely.

Nebezpečný při jakékoli rychlosti. Pověst pokrokového vozu zničila jediná kniha

Smutná kauza jen ukazuje, jak pomalé jsou procesy v automobilovém průmyslu, a proč musejí automobilky plánovat pět a více let dopředu. Jak se ukazuje například nyní, při vynuceném přechodu Evropy na elektromobily.

Některé velké automobilky uzavřely smlouvu s Takatou až začátkem tisíciletí, hlavním motivátorem pro ně byla samozřejmě cena. Trvalo třináct let, než si uvědomily, že asi nešlo o správný krok a ani po dalších jedenácti letech není problém zcela vyřešen.

Obrovský airbagový průšvih dohnal firmu v roce 2017 k bankrotu, dnes je součástí americké společnosti Joyson Safety Systems, jméno Takata je z pochopitelných důvodů odloženo ad acta.

Komentář

Tlak na plánování budoucnosti autoprůmyslu politiky a úředníky od zeleného stolu bez znalosti problematiky je dnes bohužel stále silnější. Setrvačnost autoprůmyslu je ovšem obrovská. Vývoj a výroba aut se plánuje vzhledem k výrobním kapacitám a vývojovým lhůtám na deset až dvanáct let dopředu. Politici by ovšem rádi rozhodovali z roku na rok, nejvýše v horizontu svého volebního období.

František Dvořák, redaktor Auto.iDNES.cz