Bývalou rakouskou pevnost Predel (Predil) najdeme dnes ve Slovinsku, při silnici č. 203 mířící k slovinsko-italské státní hranici a dále pokračující pod „italským“ číslem S554 k jezeru Predil. Pevnost tam stojí ve formě zříceniny, a to zříceniny v relativně dobrém stavu, což znamená, že tam ve velkém měřítku zůstal kámen na kameni.
Rakouská pevnost Predel, jejíž zřícenina tam tedy dodnes stojí, byla postavena v letech 1848 až 1849 na místě původní pevnosti dobyté a zničené Napoleonovými vojáky v roce 1809. Jednotlivé hlavní stavební prvky původní i nové pevnosti mají v terénu stejné dispoziční umístění, ale zatímco nová pevnost je zděná z kamenů, tak při stavbě původní pevnosti se uplatnilo především dřevo, jednalo se o stavbu do jisté míry provizorní, kdy ji bylo potřeba rychle zrealizovat.
A když se podíváme na zříceninu nové pevnosti, může nám evokovat spíše nějaké horské turistické sídlo, než kvalitní fortifikační dílo. Ostatně Rakušané si toho byli vědomi, když už v roce 1880 vydala zvláštní vojenská komise elaborát, podle kterého neměla pevnost v moderním válčení žádnou perspektivu a ani její případná modernizace by nedávala smysl (bylo by potřeba ji zbourat a postavit místo ní zcela jinou). Místo toho byla v roce 1882 postavena necelých sedm kilometrů jižněji při stejné cestě nová pevnost v Kluži, doplněná v roce 1900 ještě horní pevností Hermann, protože i ta Kluž rychle zastarala a samotné by se jí v boji špatně vedlo.
Pevnost Predel byla v roce 1899 překlasifikována na vojenské skladiště, posloužila i jako stanice poštovních holubů a bojové akce v první světové válce se jí vyhnuly.
Původní pevnost Predel a její tragický osud
Jen na vysvětlenou uveďme, že v letech 1803 až 1815 proběhlo velké množství tzv. napoleonských válek a v článku dále zmiňované války jsou jejich podmnožinou. Někdy se počáteční rok napoleonských válek udává 1792, protože není důvod z toho vyčleňovat i předchozí Napoleonova válečná dobrodružství.
Baví vás technika a historie? Podělte se o tipy na letní výlet za technickou zajímavostíCestujete rádi po technických památkách? Máte ve svém okolí místo s technickou tematikou, které stojí za návštěvu? Pošlete nám fotografii s krátkým popiskem. |
V roce 1805 proběhla válka třetí koalice. Válku vyhráli Francouzi a z protinapoleonské třetí koalice dopadlo nejhůře Rakouské císařství, které přišlo na základě Prešpurského (Bratislavského) míru o nemalá území. A protože se císař František I. Rakouský nehodlal s tímto stavem smířit, připravoval se na další válku. A právě do těchto příprav musíme zahrnout i výstavbu pevnosti Predel.
Úkolem stavby pevnosti kryjící Predelský průsmyk byl pověřen ženijní kapitán Johann Hermann von Hermannsdorf, který se narodil v roce 1781 v Praze, odkud pocházela i jeho matka. Průsmykem vedla cesta procházející níže (jižněji) městem Flitsch (dnes slovinský Bovec) a výše (severněji) městem Tarvis (dnes italské Tarvisio).
Stavba pevnosti začala na podzim 1808, vysokohorská zima samozřejmě přinesla přerušení a stavební ruch mohl být opět obnoven koncem března 1809. Ovšem v dubnu už se rozeběhla válka páté koalice, na kterou se rakouský císař František I. tak těšil.
Na italském území se Habsburkovi zprvu dařilo. Když jeho vojska vyhrála bitvu u severoitalského města Sacile nad spojenými vojsky Francie a Itálie, nenapadlo ho nic lepšího, než výstavbu pevnosti Predel zastavit, protože si myslel, že už nebude k ničemu potřeba.
Ale průšvih přišel ze severu, kde se další francouzská armáda hnala na Rakousko přes německé státy. Aby Rakušané posílili obranu stěžejní části monarchie, začali stahovat i svá vojska z Itálie přes Alpy směrem k Dunaji. A z Itálie jim šli v patách samozřejmě Francouzi (spolu s Italy), které evidentně potěšilo nečekané otočení směru pohybu jejich nepřátel. Jedna z cest vedla i přes pevnost Predel.
Velení pevnosti převzal 13. května sám její stavitel ženijní kapitán von Hermannsdorf. Říká se, že se do toho vrhl dobrovolně. Času nebylo nazbyt. Spodní část pevnosti – předsunutý objekt stojící přímo u kraje cesty – zůstal sice nedokončen, ale k obraně byl mnohem lepší než holá mýtina. Problém byl spíše sehnat posádku a zásoby. To se řešilo „nevratnou výpůjčkou“ z kolem ustupujícího hraničářského pluku.
Festung Predel, původní pevnost z roku 1809
A nyní je už nejvyšší čas se podívat, jak pevnost vypadala. Její jádro tvořil mohutný srub (Blockhaus), postavený tak jako celá pevnost ve víceméně provizorním stylu. Srub stál na kamenném podstavci, který tvořil jeho pevný základ. Stavba samotného srubu potom byla tvořena dvojitou dřevěnou zdí, kdy široký vnitřní prostor byl vyplněn udusanou zeminou. Srub byl dvoupatrový, přičemž na střeše ještě nesl podsebití pro třetí „vrstvu“ obránců. Kolem srubu se obtáčel obranný val a příkop.
Předsunutá opevněná stavbička (Vorwerk) dole přímo u cesty měla podobné materiálové řešení s využitím dřeva a zeminy, ale byla pouze jednopatrová. Se srubem ji spojovala kaponiéra krytá palisádou.
Posádku pevnosti měla tvořit jedna pěší rota, zesílená dělostřeleckým oddílem. Pro srub se počítalo se dvěma třílibrovými a dvěma šestilibrovými pevnostními kanony, pro předsunutý objekt s dvojicí třílibrových polních kanonů. Na obrázku výše jsou v řezu části srubu zakresleny pevnostní kanony, některé zdroje však uvádějí, že měly být pouze v dolním podlaží.
Dne 15. května byla pevnost k obraně připravena, alespoň tak, jak to bylo za dané situace možné. Posádku tvořila pěší rota se čtyřmi důstojníky a 218 vyčerpaným a navíc ještě demoralizovanými vojáky, na jejichž neuspokojivém stavu se podepsaly každodenní ústupové boje s předsunutými jednotkami postupujících vojsk. Dalších 35 mužů stálo u kanonů, bylo to deset zkušených dělostřelců, kteří měli k ruce 25 pomocníků. Množství zásob v pevnosti by vystačilo na šest týdnů v obležení, ale jak uvidíme dále, takový luxus nebylo kdy využít.
Bitva v roce 1809 o původní pevnost Predel, na jejímž místě byla v letech 1848 až 1850 postavena pevnost nová, která tam dnes stojí ve formě zříceniny.
Už večer 15. května Francouzi pevnost obklíčili. Následujícího dne začali útočit. Rakušané odráželi jeden útok za druhým, ale vzhledem k přesile Francouzů bylo jen otázkou času, kdy se karty obrátí. A když si Francouzi přitáhli kanony, kartám nic jiného, než se obrátit, nezbylo. Nic na tom nemohla změnit ani skutečnost, že ztráty dobyvatelů se kupily a kupily.
Několikrát přišli parlamentáři k pevnosti s nabídkou, jestli se nechtějí obránci vzdát. Ale vždy se vrátili s nepořízenou. Bitva vyvrcholila ke svému závěru 18. května. Po mohutném dělostřeleckém ostřelování pevnosti nezůstal obráncům snad ani jeden funkční kanon. Ještě jednou to Francouzi zkusili s dotazem, zda se obránci nechtějí už konečně vzdát. Byť ti viděli bezvýchodnost své situace, svůj názor alespoň většinově nezměnili. K tomuto názoru jim dopomohla i hrozba velitele, že popraví každého odpadlíka, který slovo kapitulace jen vysloví.
Odpoledne se potom na šest tisícovek francouzských vojáků vrhlo do generálního útoku. Vzhledem ke svým dosavadním ztrátám byli řádně rozzlobeni a nemínili ušetřit jediný život obránců. Předsunutou pevnůstku po nešťastném zásahu z děla zachvátily zničující plameny, což ji vyřadilo z boje.
Kapitán von Hermannsdorf, následován těmi, kteří ještě byli schopni běhu, se z hlavního srubu vyřítil na poslední výpad proti útočníkům. Samozřejmě to byl v bitvě o Predel i výpad první, ale adjektivum poslední zde zdůrazňuje, že to bylo poslední vzedmutí obránců do akce, jejíhož sebevražedného charakteru si byli vědomi. Francouzské šavle a bajonety dílo zkázy dokonaly.
Přežilo pouze osm obránců pevnosti. K tomu jim pomohlo například to, když v boji klesli k zemi pouze omráčeni a překryla je těla padlých. Ale i při stavění na nohy po bitvě se neobešli bez ochrany francouzských důstojníků, protože vojáci předtím dobývající pevnost by si to s nimi nejraději vyřídili i po bitvě, kdy důvodem byly již zmíněné vlastní vysoké ztráty. Později se čtyřem těmto zajatcům podařilo uprchnout.
Obránci pevnosti byli vyzdvihováni jako hrdinové, kteří šli do předem prohraného boje. Netrvalo dlouho, a o tamním boji se začalo hovořit jako o rakouských Thermopylách (stejně jako o podobném boji o pevnost Malborghetto ve stejné části Alp, který se odehrál 14. až 17. května).
Císař František I. nechal postavit u pevnosti Predel památník se jménem jejího velitele a připomínající hrdinný boj v květnu 1809. I v článku zmíněná pozdější pevnost, postavená v roce 1900 u Kluže, dostala jméno Hermann po tomto muži.
