Jednou nohou na periferii, druhou nakročenou do jiného okresu. Pole, louky, rybníky a rodinné domky kontrastují s výpadovkou z města a sídlištěm za zády. Vesnický duch ale z Kunratic, Šeberova ani Hrnčíř nezmizel, jen se transformoval do moderní podoby a intenzivnějších sousedských setkávání.
| foto: Tomáš Krist,
MAFRA
Vesnický duch pražské části. Jihovýchod metropole působí jako protiklad sídlišť
Jednou nohou na periferii, druhou nakročenou do jiného okresu. Pole, louky, rybníky a rodinné domky kontrastují s výpadovkou z města a sídlištěm za zády. Vesnický duch ale z Kunratic, Šeberova ani Hrnčíř nezmizel, jen se transformoval
do moderní podoby a intenzivnějších sousedských setkávání.
Pokaždé, když se člověk ocitne v tomto koutě metropole je to, jako by se přenesl teleportem. Tatam je uspěchanost, tolik typická pro tepající centrum velkoměsta i jeho přilehlé části. Tady čas zpomalil, vše se najednou odehrává v ospalém tempu, které vás zvolna, ale s jistotou brzy pohltí. Poklidná náves, sakrální stavba, případně hospoda, všudypřítomná atmosféra sousedské důvěrnosti. To jsou parametry míst, která nezbytně patří k velkému územnímu celku, tvrdohlavě si však zachovávají svoji svébytnost.
První písemné dochované zmínky o Šeberovu však pocházejí až z roku 1382. Všebor i jeho syn přivedli do Čech řád rytířů Božího hrobu, tzv. křižovníků, a stali se jeho mecenáši, dokonce mu poskytli i nevyužívaný dvorec na Zderaze.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
