Poslechněte si celý rozhovor s vyšetřovatelem Dzuro v Kontextu:
Na začátku jim nikdo nevěřil. Nebyl k tomu důvod. Přesto se Vladimírovi Dzuro a jeho týmu podařilo po dvou letech, 27. června 1997, dopadnout spolupachatele masakru na farmě Ovčara nedaleko chorvatského pohraničního města Vukovar. Zde se odehrála krvavá bitva mezi Srby vedenou Jugoslávskou lidovou armádou a Chorvaty bojující za odtržení.
Krátce po bitvě chorvatští Srbové v noci na 21. listopadu odvezli z místní nemocnice 264 zajatých Chorvatů, civilistů i vojáků, právě na Ovčaru. Zde pod dohledem starosty Vukovaru Slavka Dokmanoviće a „vukovarské trojky“ majora Veselina Šljivančana, plukovníka Mile Mrkšiće a kapitána Miroslava Radiće mučili a popravily bezmála všechny, které na farmu odvezli.
O příběhu operace Květinka se můžete dočíst zde:
„Ale vy ho přece nemůžete zastřelit.“ Jak se líčí na válečného zločince |
Jako vyšetřovatel zmocněný mezinárodním trestním tribunálem dohlížel na odkrývání masového hrobu na Ovčaře. „Exhumace v podobných případech je dost fyzicky náročná práce. Kvůli rozkladu se k sobě jednotlivá těla přilepí a vy je musíte od sebe odtrhávat,“ popisuje denní chleba týmu, který na farmě strávil dohromady sedm týdnů. „Někteří to nezvládli a odjeli,“ říká.
„Pomiňme ale zápach, mouchy, bláto a vedro. Setkáváte se na pitevně s pozůstalými, kteří bláhově věřili, že jsou jejich blízcí v zajateckém táboře v Srbsku a jen se nedělá dost, aby se vrátili. Vy jim ukážete hromádku kostí, zapáchající oblečení, prstýnek nebo hodinky a řeknete jim, že je to jejich Željko nebo Josip. Dochází k emočním výbuchům. Postavíte je před pravdu, kterou chtějí znát, ale jen pokud to znamená, že jsou ještě naživu,“ popisuje, jak náročné může pro pracovníka tribunálu předat takovou zprávu dvou stům rodinám.
Vladimír Dzuro (1961)V letech 1983 až 1995 pracoval jako kriminalista u Policie ČR, v roce 1994 se aktivně podílel na práci mírových sil OSN v bývalé Jugoslávii (UNPROFOR). Od dubna 1995 působil přes devět let ve funkci vyšetřovatele Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v nizozemském Haagu. Do března 2023 vedl kancelář Úřadu pro vnitřní záležitosti OSN, kde vyšetřoval korupci na půdě Spojených národů. |
Podobná zvěrstva se vyskytovala po celé zóně konfliktu od všech zapojených národů. „Dokmanović nebyl největší válečný zločinec,“ říká vyšetřovatel Dzuro, „Ale v rámci operace Květinka se nám podařilo zatknout jeho jako prvního válečného zločince od 2. světové války.“
Dokmanović si sáhl na život během pobytu ve vazební cele. „Ten trest si na sebe uvalil sám, takový rozsudek by nad ním soudce neunesl,“ kroutí hlavou Dzuro.
Světské spravedlnosti se mu však nedostalo, stejně jako dalším, u kterých nakonec Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii nemohl vykonat rozsudek. Přesto se podařilo odsoudit 161 lidí zodpovědných za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu na území Balkánu. Včetně zmíněné vukovarské trojky.
Stačí mu konečný počet odsouzených? „Očima mezinárodního společenství byl tribunál úspěch. Na jeho základě byl ustanovený mezinárodní trestní soud v Haagu. Pak se ale zeptáte obyčejných lidí, kterých se válka dotkla, a řeknou, že nejsou úplně spokojení. Měli očekávání, že tribunál všechno vyřeší, což je nereálné,“ říká Dzuro a řečnicky se ptá, proč nevolají po tom, aby se zbylí odpovědní nezodpovídali před místními soudy.
Tribunál v Haagu zahájí stíhání ruských zločinů, obviněným může být i Putin |
Vyléčil čas trauma Balkánu z rozpadu Jugoslávie? Proč bude těžké přivést konkrétní lidi zodpovědné za válečné zločiny na Ukrajině ke spravedlnosti? Budou to mít v době digitální vyšetřovatelé lehčí než v devadesátých letech? A pojede na Ukrajinu i on? Poslechněte si podcast Kontext, kde se dozvíte víc!
