Soupeřkám jste to tedy pěkně nandala.
No, musela jsem. Celý den jsem měla dobrý pocit a říkala si, že tomu prostě dám všechno, není na co šetřit síly. V poslední finálové jízdě jsem dupala, co to šlo, a povedlo se.
Přišel vůbec během dne nějaký krizový moment?
Nejhorší asi bylo semifinále, ve kterém mi moc nevyšel start.
Vždyť jste krátce po něm znovu všem ujela.
To jo, pak jsem je naštěstí předehnala. I kvůli tomu jsem ale věděla, že ve finále se mi start musí povést líp, byly tam nejlepší holky. No a nakonec se to povedlo, finálová jízda byla asi nejlepší ze všech. Trochu už na trati foukalo, tak jsem se bála, že mi to kvůli větru moc nepojede, ale soupeřkám foukalo taky. A jak neměly možnost se za mnou moc vyvážet, ujela jsem jim.
Jako celý den všem. Neuvěřitelný výkon rok a čtvrt poté, co jste si zlomila obě nohy nad kotníky.
Jsem ráda, že to takhle je. Víte, já na podzim skoro nemohla jezdit. Na tuhle sezonu jsem si vůbec nemyslela, nepočítala jsem s tím, že by to mohlo takhle dopadnout. Ale postupně se mi v tréninku na svěťácích jezdilo hodně dobře, jen výsledky zatím takové nebyly. Potřebovala jsem si asi počkat. Mluvila jsem o tom i s Pavlem Kolářem (fyzioterapeutem), který mi říkal, že to chce čas. Chtělo a já jsem šťastná za to, jak to dopadlo.
V každé z jízd jste vlastně soupeřkám prchla hned po startu. Bylo to pro vás lepší, že jste se na trati nemusela s nikým rvát?
Určitě jsem byla radši, protože jsem se takhle mohla soustředit spíš na sebe a dělat věci tak, jak mám. Před sebou jsem měla akorát trať, nikdo mě neohrožoval. Nemusela jsem řešit, jestli jet za někým, nebo se ho snažit předjet. I když i na předjíždění jsem si po místních trénincích věřila. Ale díky tomu, že se za mě holky ani nestihly zavěsit, jsem předjíždět a rvát se ani nepotřebovala.
Snový návrat dokonán. Adamczyková je podruhé v kariéře mistryní světa |
Osmifinále i čtvrtfinále jste opanovala skoro o tři vteřiny. Tušila jste, že můžete získat zlato?
Po první jízdě mi určitě nic jasné nebylo. Věděla jsem, že na to mám a že chci vyhrát, to určitě. Ale nemyslela jsem si, že je to dané. Jen jsem věděla, že když udělám maximum, budu se maximálně soustředit, tak je velká pravděpodobnost, že to dopadne. Ono obecně není moc dobré počítat s tím, že vyhrajete.
Zvlášť, když se ani do finále nedostaly favoritky Bankesová s Trespeuchovou.
Přesně tak, vypadlo dost favoritek, takže bylo potřeba se soustředit na každý metr tratě.
Jak moc ve vašem výkonu hrála roli hlava?
U každého sportovce dělá hodně a u mě určitě taky. Dneska to bylo znát. Předešlé závody jsem si taky dost věřila, ale pořád jsem měla v hlavě, že i holky jezdí dobře, že už nestačí to a to. Dneska jsem si ale řekla, že jezdím fakt dobře, že můžu jezdit líp než ony. Tak proč nevyhrát?
Co vás čeká teď?
Těším se aspoň na menší odpočinek, už zítra pojedeme týmový závod (původně se měl jet v sobotu, ale nepříznivé počasí ho přesunulo), na který se těším. Kluci jezdí super, takže věřím, že i tady máme šanci na medaili. Tím, že už jednu mám, spadl ze mě stres a můžu si to víc užít.