Galia, byť je už hlavně asistent trenéra, byl základem úspěchu. Především ve druhé půli pochytal spoustu střel i všechny čtyři sedmimetrové hody srbských protivníků.
„Utkání jsem nerozhodl já. Trochu jsme změnili obranu. Chtěl jsem, abychom hráli pasivněji. K tomu Pančevu docházely síly. Už neměli takový drajv jako v první půli,“ popsal zápas třiačtyřicetiletý Martin Galia.
Měl jste úspěšnost padesát procent, což je mimořádné.
Jsem tady od toho, abych klukům pomohl, když to Petrovi nešlo (brankář Petr Mokroš se vrací po zranění – pozn. red.). Péťa ale odehrál vynikající zápas minule v lize v Brně, tam měl úspěšnost kolem čtyřiceti procent.
Pančevským hráčům jste chytil i všechny čtyři sedmimetrové hody. Měl jste je načtené?
Mám už nějaké zkušenosti, koukám se na ruku, vím zhruba, co čekat. Ale postupně šlo na jejich hráčích vidět, že mají trochu strach, respekt. Už jsem věděl, že mě nikdo netrefí do hlavy, že mě nepřehodí, protože hned jejich první sedmička skončila na břevně.
Utkání bylo tvrdé, dostal jste i míčem do obličeje. Co rozhodlo?
Kondice. Házenkářsky nás porazit nemohli, to jsme viděli. Možná na tom byli lépe silově, ale my kondičně.
A určitě i dobrý vstup do druhé půle, kdy vám Pančevští skoro osm minut nedali gól.
Jasně. Když gólman něco chytne a kluci se prosadíme v útoku, dostaneme se do klidného vedení. To se nám podařilo, ale také jsme měli hluché místo, kdy jsme dlouho nedali gól. Hluchých míst se musíme vyvarovat i v lize.
Nemohla za střelecké polevení po 48. minutě ztráta koncentrace pod dojmem jasného vedení?
To si nemyslím. Je to tím, že družstvo je mladé, že se učí. Tohle utkání je pro kluky obrovská škola, v těchto momentech nesmí být zbrklí, rozhoduje hlava.
Po bosensko-hercegovinské Gračanici a kosovském Rahoveci je Pančevo v tomto ročníku evropských pohárů váš třetí balkánský protivník. Je nejsilnější?
Určitě. Jsou i nejlépe takticky připraveni. Mají Nema (někdejšího brankáře Karviné Marjanoviće – pozn. red.), od něhož dostali spoustu informací, které se nedají vyčíst z videa. Patří do špičky srbské ligy.
Jaké bylo setkání s brankářem Pančeva Nemanjou Marjanovićem, který se po minulé sezoně po letech v Karviné, vrátil domů?
Prožil tady spoustu let, odvedl tady úžasnou práci. To kamarádství mezi nim a klukama je. Osobně jsme s ním nikdy nehrál, ale respektujeme se, jsme kolegové. Občas jsme i zašli na kafe, když tu působil a já přijel z ciziny. Teď jsme se domluvili, že v Pančevu zase na kafe vyrazíme. Tak to má být. Můžeme být soupeři, ale na to, co tady prožil, nezapomíná. Byl šťastný, jak se lidi k němu chovají, že ho uctívají. Tak to má být, když toho pro klub uděláš tolik, jako on.
Co se dá čekat od sobotní odvety?
Pančevo nás může porazit, jen když se necháme zbytečně vyprovokovat. Bude to na nože. Uvidíme, co publikum, ale v balkánských zemích bývá atmosféra hodně vyostřená. I mezi hráči. Utkání musejí dobře odpískat rozhodčí. Náskok je dostačující, ale postup nám nezaručuje.
