Hejduk se sklouzl po ledě pražské O2 areny při exhibici českých a slovenských hokejových legend, při níž pořadatelé připomínali pětadvacetileté výročí olympijského zlata v Naganu.
Hejduk tehdy patřil k partě, která se postarala o nejslavnější sportovní úspěch v samostatné historii země. „Sám sebe bych na turnaj nenominoval,“ praví upřímně.
Vítězi jsou všichni. Hala vestoje zdravila Hlinku a ocenila hokejové legendy |
Do Japonska odlétal jako dvacetiletý zelenáč, který hrál extraligu za Pardubice. „Nečekal jsem, že budu vůbec v nějaké širší nominaci. Na výběr byli kvalitní hráči z NHL. Nakonec jela půlka kluků z Ameriky a půlka z Evropy,“ uvažuje. „Já jako třináctý útočník, bylo v podstatě jedno, kdo to bude.“
Zatímco mnozí Hejdukovi spoluhráči v Naganu pozlatili báječné kariéry, on ji v Japonsku nastartoval. Pár měsíců po zimních hrách se vydal do Ameriky. Hned se uchytil v Coloradu, za které odsloužil 14 sezon a přes tisíc zápasů v NHL.
V roce 2001 vyhrál Stanley Cup. O dva roky později jako první Čech v historii třímal Maurice Richard Trophy pro nejlepší střelce soutěže. Avalanche ho za jeho góly a věrnost před pěti lety odměnili. Jeho třiadvacítka visí pod stropem arény, což je výsada, kterou se v NHL může pochlubit už jen dvojice krajanů.
Další pravidelné zprávy o životě skvostného kanonýra však nacházíte těžko. Ostatně při páteční taškařici platil za aktéra, který na ni dorazil z největší dálky. Chlapík s pekelně rychlým švihem se usadil v Denveru. „Zvykl jsem si. Colorado je krásné, hezké hory, pěkné počasí,“ líčí.
Na co si Hejduk po kariéře nezvykl, byly chvíle bez hokeje. „Věnuju se charitativním akcím. Dělám ambasadora hokejového rozvoje, s pár dalšími bývalými hráči objíždíme po Coloradu různé kluby. Sledujeme děti,“ vypráví Hejduk.
Dost péče věnoval i vlastnímu potomstvu. Dvojčatům Davidovi s Markem u domu vybudoval zimák. Oba je také vedl jako trenér. Na čas se přestěhoval i do Michiganu, když byl Marek zařazen do reprezentačního programu USA.
OBRAZEM: Tehdy a teď. Jak se za čtvrtstoletí změnila zlatá parta z Nagana |
Chápete správně. Hejdukovi synci už vlastní americké občanství. V létě 2019 se zúčastnili kempu českého národního týmu do 16 let. Pokud by ale chtěli reprezentovat vlast svých rodičů, museli by v tuzemských soutěžích odehrát dvě sezony.
„Když jim bylo kolem patnácti, řešili jsme to,“ řekne Hejduk. „Pravidla jsou ale trošku komplikovaná. Oba se narodili a celý život žili v Americe.“
Útočník Marek momentálně hraje NCAA za Boston College, kde zároveň studuje. Od příští sezony na univerzitu nastoupí i obránce David. „Nevím, jestli se z nich stanou profesionálové, ale budou mít dobré vzdělání,“ libuje si táta Milan.
Hejdukovi už dávno prodali pozoruhodnou nemovitost s kluzištěm i rolbou, požadovali za ni v přepočtu přes sto milionů korun. Když už se stočila řeč k penězům, při včerejší rozpravě s novináři padla otázka také na neúspěšné podnikání. Hejduk a jeho choť Zlatuše zaštítili svými jmény investiční společnosti HP Next, která předloni skončila v insolvenci. Dluhy se podle médií vyšplhaly přes 160 milionů korun.
„Mrzí mě, jak to dopadlo. Nikomu jsem ale nic nesebral a nikoho jsem nikam nelákal. Víc k tomu nemůžu říct, pořád se to vyšetřuje.“ Snad jen tohle téma Hejduk nechce rozvádět, jinak sype slova jako kdysi puky na bránu.
Sleduje debaty o (ne)vyškrtnutí válčících Rusů ze sportovního zápolení. „Nemám vyhraněný názor. Je mi líto ruských sportovců, ale nechceme zase dávat Kremlu náboje, aby to využil jako propagaci.“
Pozoruje, jak za vyřazení ruských sportovců horuje jeho naganský spoluhráč Hašek. „Vždy když měl Dominik názor, nebál se ho říct.“
Obdivuje nestárnoucího Jágra. „Je neuvěřitelné, že Džegr pořád v padesáti válí. Já se jdu jednou týdně sklouznout se starými pány.“
Vzpomínka na Nagano: české legendy přehrály v exhibici výběr Slovenska |
Možná trochu zapadlo, že ke sportovnímu blahořečení hokejových legend přispěl v Naganu i bažant Hejduk. Ve vyřazovacích duelech olympijského klání se objevoval na křídle čtvrté formace. Při zlaté trefě ve finále proti Rusku sehrál nenápadnou, ale podstatnou úlohu.
„Já jen blokoval hráče, který chtěl zabránit střele Petra Svobody. Ten vypálil a skrz nás to prošlo do brány,“ líčí Hejduk a jeho bradku rozšíří úsměv: „Když jsem ten záběr viděl teď, byl to hroznej faul. Děsně dlouho jsem ho držel. Když se člověk na Nagano zpětně dívá, každé střídání tam napočítám patnáct faulů. Dnes už je hokej jinde.“
