Český národní tým má před sebou rozhodující dvojzápas kvalifikace o EuroBasket. Ve čtvrtek (od 17 hodin) na pražské Královce nastoupí proti Irsku, v neděli (od 18 hodin) proti Nizozemsku.
Pokud Češky oba zápasy zvládnou, postup na šampionát mají jistý, za určitých okolností stačí i jedna výhra.
„Pokud bych se dostala do dvanáctičlenné sestavy pro nadcházející zápasy, a ještě by se povedlo postoupit, bylo by to naprosto super. Ale chci se soustředit především na svůj výkon, abych si do hlavy nepouštěla věci, které tam v tu chvíli nemají být,“ prozrazuje Emma Čechová, mladá dívka s velmi zajímavým životopisem.
Narodila se v Belgii, později se s rodiči přestěhovala do Prahy, v patnácti letech zamířila pro změnu do Vídně, než opět zakotvila doma v Česku. A Prahu vyměnila za Brno, kde studuje a hraje za místní Žabiny.
Český postrach španělských obran. Holešínská si užívá Kanáry a patří k elitě |
Jak se všechno seběhlo? „Můj táta dostal pracovní nabídku do Belgie, kam se s rodinou přestěhoval. Narodila jsem se tam já, pak můj brácha. Až v mých osmi letech jsme se přesunuli do Prahy,“ vypráví 194 centimetrů vysoká hráčka, která v Belgii také poprvé vzala do rukou basketbalový míč.
„Ale šlo spíš o kroužek, chodila jsem si zastřílet s dalšíma holkama. Žádné vzory jsem tam neměla, na to jsem byla ještě hodně mladá. Spíš jsem basket brala jako zábavu. Až po návratu do Prahy jsem začala hrát za USK,“ popisuje Čechová.
Do Rakouska odcestovala pro změnu kvůli pracovním povinnostem maminky. V hlavním městě začala působit v týmu Vienna United, první rok v kategoriích U16 až U19, ten další už se posunula mezi dospělé.
„Dva roky jsem hrála ženskou Bundesligu, nejvyšší rakouskou soutěž. Basketbal je tam určitě na nižší úrovni než u nás, hráčky ho berou spíš jako koníček a odreagování, vedle toho pracují nebo studují. Já jsem trénovala třikrát v týdnu, o víkendu zápasy. Žádná posilovna a další věci. Ale poslední roky se tam úroveň snaží pozvednout, aby byl basketbal víc profesionální,“ prozrazuje Čechová.
Z Floridy narychlo do Prahy. Jak sedmnáctiletá naděje vyslyšela reprezentaci |
Přesto si vídeňskou zkušenost chválí. „Poznala jsem dospělý basketbal, myslím, že za tu dobu jsem se hodně zlepšila. Nastupovala jsem proti hráčkám, které měly za sebou daleko víc zkušeností než já v šestnácti a sedmnácti. Hodně mi to dalo, jsem za to vděčná.“
Teď už se snaží sportovně posunout dál doma. S brněnskými Žabinami si v téhle sezoně vyzkoušela Eurocup, rozkoukává se v dospělém národním týmu. „Atmosféra je tady super, holky jsou hrozně fajn. Je znát, že se nároďák omladil, pro mě je příjemné, že tu jsou i spoluhráčky z Žabin.“
Poprvé se zde poznala i s trenérkou Romanou Ptáčkovou. „Působí na nás hrozně mile. I když jdeme na koš a nezakončíme přesně, snaží se nás hned povzbudit. Vysvětluje, co je potřeba zlepšit, zároveň se nebojím toho, když udělám nějakou chybu. Stejně tak Bříza, kapitánka Renáta Březinová. Ve všem se nám snaží pomoci, vysvětluje, co na hřišti máme zdokonalit, jak vylepšit, v čem ještě zaostáváme. Je moc fajn, že je mám vedle sebe.“
Jako jeden z benjamínků týmu má Čechová samozřejmě i tradiční povinnosti, jako je nošení pití a podobně. „Ale je tu i Domča Paurová, ta je ještě o rok mladší. Tím je to pro mě o něco lepší,“ směje se a připomíná spoluhráčku, která na sraz dorazila až z americké Floridy.
Velká výzva pro mladý tým. Basketbalistky sahají po patnáctém ME v řadě |
Společně doufají, že závěr kvalifikace o evropský šampionát českému výběru vyjde. „Budou to ale těžké zápasy. Irky jsou silné, důrazné, Nizozemky zase hodně vysoké. Každé utkání bude jiné, ale obě náročné. Snad je zvládneme,“ doufá Čechová.
Tím, jaké životní zkušenosti už má v osmnácti letech za sebou, se možná oproti svým vrstevnicím trošku odlišuje. „Skutečnost, že jsem se hodně stěhovala a poznala více zemí, mi určitě hodně dala. Naučila jsem se jazyky, teď umím francouzsky, německy, anglicky a česky. Dokážu se asi i rychleji přizpůsobit novým věcem, nezabere mi to tolik času,“ uvažuje pivotka, která se ale nyní soustředí jen na angažmá v brněnských Žabinách.
„Když jsem jako mladá hrála za USK, chodila jsem tam na zápasy Euroligy nebo na ligové finále právě proti Žabinám. Jsou to dva nejlepší kluby u nás, je mezi nimi rivalita, ale zároveň nějaké podvědomí, že USK asi vždycky uspěje,“ připouští Čechová a nad dotazem, jestli to v brzké době s brněnským klubem změní, se jen pousměje. „No, snažit se budu, ale nevím, jestli se to v brzké době dá změnit. USK má roky vybudovanou hodně silnou pozici.“
Za uplynulý rok toho stihla hodně. Přesun do Brna, nástup na vysokou školu, nejvyšší ženskou soutěž, evropské poháry, reprezentaci… „Tohle jsem určitě nečekala. Proto příliš nesním, žiji přítomností a chci zůstat basketbalově tam, kde teď jsem. Soustředím se vždycky na tu etapu, která momentálně je. Nepřemýšlím, co mě čeká za pár let.“
Co ji čeká ve čtvrtek, však ví jistě: reprezentační zápas proti Irsku.
