Už ale vyhlíží návrat na zasněžené svahy. Úplný odpočinek od lyžování? Ne, ten pro ni moc není.
„Mám to tak, že pokud by mi to tělo dovolilo, závodila bych klidně celý rok,“ povídá třicetiletá Dubovská, rodačka z Třince, která žije po otci na Slovensku, v rozhovoru pro iDNES.
Od lyží nikdy úplně vypnout nedokážete?
Ne. Tak moc mě baví. (smích) Teď jsem třeba měla dva dny volno a hned mi to připadalo takové zvláštní. Až jsem si říkala: Co vlastně budu dělat? Už jsem se těšila na lyže a tréninky.
Kdy se dočkáte?
Momentálně jsem doma v Liptovském Mikuláši. Zatím pracuju na kondičce a v nejbližších dnech se pobavíme s trenérem, jestli bychom nejeli trénovat třeba do Záhřebu, někam do Itálie nebo jestli nezůstanu tady v Jasné.
Na vánoce se vrátíte domů?
Ano, na nějaké dva tři dny. Ale moc nerozlišuju, jestli jsou vánoce, nebo ne. Nejtěžší období v sezoně máme těsně po nich. Čekají nás tři slalomy během osmi dnů (29. prosince v Semmeringu a 3. a 4. ledna v Záhřebu). V minulosti jsem s tím trošku bojovala, takže mojí prioritou je příprava.
I Štědrý den bude pro vás tréninkový?
Bude. Půjdu na lyže, anebo budu mít alespoň kondiční trénink. Volněji budu mít až pětadvacátého.
Jak jste zatím spokojená s průběhem letošní zimy? Ve slalomech jste postupně zapsala 13., 18., 22. a 10. místo.
Myslím, že po všech těch změnách to byl docela dobrý začátek. Jasně, po stránce čísel to žádné super výsledky nejsou, ale já se na ně snažím dívat i prostřednictvím jednotlivých jízd. Cítím, že rychlost v sobě mám. Dělala jsem ale chyby, které mě stály čas.
Například jaké?
Ztrácím v posledních úsecích, v nájezdech do roviny, což se budeme do příště snažit vylepšit. Říkám si, že lyžovat umím, jen musím doladit detaily. Což ovšem samozřejmě bývá to nejtěžší.
Jak velkým povzbuzením pro vás v tomto ohledu bylo desáté místo v Sestriere?
Myslím, že je potvrzením, že cesta, kterou jsme vybrali, je dobrá. Změna lyží, změna trenéra… Bylo toho hodně. Není to jednoduché a ještě si zvykám. Ovoce se může dostavit až později. S tím jsem ale počítala.
Jak se vám jezdí na nových lyžích? Ze značky Völkl jste přešla na Kästle.
Sžíváme se. Ještě to je takové, že mě dokáže překvapit jiný sníh, jiná podložka. Chovají se trochu jinak, na což jsem se v létě při tréninku připravit nemohla. Jsem s nimi ale spokojená. Dělají je super lidi a třeba Ilka Štuhecová na nich byla dvakrát pátá v Lake Louise. Takže mám i důkaz, že jsou i velmi velmi rychlé.
Pořád mám pocit, že je maminka se mnou, říká Dubovská. Lyžování ji zachránilo |
A co nový trenér Chorvat Mislav Samaržija?
I na něj si zvykám. Myslím ale, že jsme na dobré cestě. Je to lepší a lepší. Znali jsme se už předtím, otec ho zná ještě déle. Ale vždycky to bylo jen takové: Ahoj, jak se máš? Takže se musíme ještě víc sblížit.
V čem je jiný než jeho předchůdce Andrej Prevuzňák?
Neřekla bych, že je třeba přísnější nebo něco podobného. Oba jsou velcí profesionálové, jsou dobří. Teď je to pro mě ale jiné právě v tom smyslu, že pracuju s úplně jiným člověkem. S mým předchozím trenérem jsme se znali odmalička, byl jako můj druhý otec nebo starší bratr.
Mimochodem, kromě něj je ve vašem týmu ještě nově servisman z Polska. Pak máte slovenskou mentorku Veroniku Velez-Zuzulovou a fyzioterapeutky z Česka. Jaká je úřední řeč?
Občas je to trochu guláš. (smích) Základem je angličtina. Tím, že jsou si ale všechny jazyky podobné, tak na mě trenér občas mluví i Chorvatsky. Rozumím mu, on mně taky. Ale spíš po něm chci angličtinu, abych se taky naučila nějaká nová slovíčka.
Před sezonou jste říkala, že by váš kouč chtěl, abyste odjela i nějaké obří slalomy. Jsou stále v plánu?
Určitě by mě lákaly. Ale obřák jsme zatím netrénovali tak, abych si ho mohla dovolit jet ve Světovém poháru. Musela bych mít za sebou super tréninky na těžkých kopcích a já jsem na obřačkách naposledy stála… Už ani nevím. V září, v Saas-Fee? Myslím, že ve slalomu mám šanci být mezi nejlepšími, takže všechno podřizuju jemu.
✅
•
#indoorskiing #snowarena
#uniqa #ebmgroup #donquiet #altaminerals #almiro #olymp #monzas #toyota #czechalpine #pocsports
Jak probíhá spolupráce s Velez-Zuzulovou, někdejší slovenskou slalomovou hvězdou?
Na začátku sezony jsme se dohodly, že do Levi ani Killingtonu nepojede. Bylo to moc daleko. Teď byla v Sestriere, i proto jsem ráda, že se mi dařilo. Myslím, že spolupráce probíhá skvěle, má na mě dobrý vliv. Bylo to pro mě i takové wow: Ona mi fakt věří a je tu pro mě.
Vybavíte si nějakou radu, kterou vám předala?
Jednu konkrétní asi ne, je jich hodně. Je ale super, že když je se mnou na tréninku, je schopná mi ty rady i ukázat názorně, předat na základě svých závodních zkušeností. A když vidím její nasazení, už vím, proč byla tak dobrá a úspěšná.
Co se pro vás v nové sezoně nezměnilo je, že kromě lyžařky jste zároveň i manažerkou svého týmu.
Ano. Myslela jsem, že mi tahle pozice odpadne, ale nakonec se to moc nepovedlo a stále zůstávám i manažerkou.
Znáte nějakou jinou lyžařku, která to má podobně?
Neznám. Ale asi to úplně obvyklé není.
Je to z ryze z finančních důvodů, nebo i vaší povahou – že třeba máte ráda věci pod kontrolou?
Myslím, že oboje. Nikdo jiný to za mě neudělá, ale zároveň jsem i ráda, když si věci řeším sama a mám je pod kontrolou. Navíc se tím učím i nové věci, které se mi budou jednou hodit.
Je to vzhledem k početnějšímu týmu mnohem složitější? Teď už asi nestačí – jak jste kdysi říkala – skočit do jednoho auta a vyrazit na závody.
Přesně tak, nestačí. Ale zase na druhou stranu, když už jsme na místě, tak už nemusím balit lyže, vynášet je z auta. V tomhle ohledu to je super. Ale samozřejmě platí, že je to spíš všechno komplikovanější.
K tomu ještě jako manažerka musíte brát v úvahu rostoucí ceny pohonných hmot, elektřiny…
Jo, tak to se snažím trochu vypouštět, protože bych se z toho už asi zbláznila. (smích) Ne, teď vážně: mám štěstí, že mám dobré sponzory, na které se můžu finančně spolehnout a moc mi pomáhají.
Martina Dubovská během slalomu v Sestriere.
Máte představu, o kolik se vám navýší roční rozpočet?
To vám řeknu po sezoně. Ale určitě o hodně.
Kdy se manažování týmu věnujete?
Třeba během cesty ze závodů. Nebo doma. Nemám to tak, že dorazím domů a pohoda. Moje priorita je jiná a odpočinek mám až potom. Ale sama to samozřejmě úplně nedělám, pomáhá mi přítel, který se stará o smlouvy a faktury.
Je sportovní managment cesta, po které byste se chtěla vydat třeba po konci kariéry?
Myslím, že ano. Baví mě se učit nové věci, organizovat. Navíc budu mít zkušenosti. Takže asi to bude tahle cesta. Ale uvidíme.
Máte představu, jak dlouho byste ještě chtěla lyžovat?
Zatím ne, tak daleko jsem se ještě nepropracovala. Uvidíme, jak mi to půjde, jak mě to bude bavit a jak budu zdravá. Nechávám to otevřené.
