V červenci 2022 jsme si na Technetu popsali, jak vypadá protivzdušná obrana České republiky. Že existují tři základní úrovně PVO, od nejnižší, která chrání na krátkou vzdálenost zejména postupující mechanizované jednotky, přes střední s dosahem desítek kilometrů (přesně takovou koupilo ministerstvo obrany v podobě systému SPYDER) až po nejvyšší úroveň, jako jsou ruské systémy S-300 a S-400 nebo americký Patriot. Jakousi nadstavbou těchto systémů (4. úrovní) jsou pak protiraketové zbraňové systémy. Jde o zbraně nejvyšší kategorie, které vlastní jen několik málo zemí a které jsou mimořádně nákladné (ruský S-500 Prometej, americký THAAD nebo SM-3 nebo izraelský Arrow).
Také jsme si popsali, že Armáda České republiky v současné době prakticky neprovozuje první a třetí úroveň, neboť na první úrovni má de facto pouze švédský systém RBS-70 s problematickou konstrukcí a diskutabilními výkony (viz jeho nelichotivé hodnocení ze strany Vojenského technického ústavu) a třetí úroveň ztratila v 90. letech vyřazením sovětského systému S-200 a předáním modernějšího typu S-300 na Slovensko během rozpadu státu v roce 1993. Druhou úroveň pak naše armáda v současné době provozuje pouze za pomoci starého sovětského protiletadlového kompletu 2K12 Kub, přičemž ten by měl v nejbližších letech nahradit izraelský systém SPYDER.
Jediný výkonný protiletadlový systém S-300, který Československo stačilo nakoupit před rozpadem Varšavské smlouvy, byl během dělení federace odeslán na Slovensko. Česká republika tak přišla o jediný moderní systém protivzdušné obrany 3. úrovně. Slovensko jej v roce 2022 darovalo Ukrajině, za což byl na Slovensku umístěn protiletadlový systém Patriot.
Společná protiraketová obrana
Protože ruské vedení neustává ve snahách srazit Ukrajinu na kolena masivními raketovými údery, dohodlo se patnáct ministrů obrany zemí NATO (už včetně Finska) na vytvoření společné aliance pro nákup a rozmístění prostředků protivzdušné obrany nazvané „Iniciativa evropského štítu“ (ESSI). Cílem tohoto úsilí, v jehož čele stojí Německo, je vytvořit evropský systém protivzdušné a protiraketové obrany prostřednictvím společného nákupu vybavení a raket protivzdušné obrany evropskými státy.
10. prosince 2015 byl proveden první úspěšný test zachycení balistické rakety protiraketou Arrow 3. United States Missile Defense Agency.
Iniciativa umožní všem zúčastněným zemím společně vyvinout systém protivzdušné obrany s využitím hotových řešení. Měla by také přinést synergii mezi spojenci s podobnými požadavky a pokrýt celé spektrum potřeb protivzdušné a protiraketové obrany. Konkrétním cílem je přitom kooperace s maximálním využitím stávajících struktur, mechanismů a procesů NATO, aby bylo zajištěno, že Aliance jako celek bude mít k dispozici potřebné senzory, stíhače a velení a řízení, v podstatě plně interoperabilní protiraketovou obranu NATO.
Pro Českou republiku, která se k iniciativě připojila, to znamená, že se možná konečně dočká třetí úrovně strategické protivzdušné obrany, na kterou čeká od 90. let. Zároveň se naše země bude moci připojit ke čtvrté úrovni, plnohodnotné protiraketové obraně, na kterou by jinak sama zcela jistě neměla prostředky ani kapacity.
Jaké prostředky bude systém obsahovat?
Ihned od počátku se přitom v rámci této iniciativy zmiňuje izraelský systém protiraketové obrany Arrow s raketami Arrow 3, americký systém Patriot a německý systém protivzdušné obrany IRIS-T SLM tak, aby se vytvořil vrstvený integrovaný systém protivzdušné obrany, jak uvedla německá ministryně obrany Lambrechtová.
Z jejího vyjádření je zřejmé, že země se zřejmě nebudou nutně připojovat ke všem vrstvám systému, například pro Českou republiku nemá smysl nyní nakupovat systém IRIS-T SLM (který teď jde shodou okolností na Ukrajinu), když před časem objednala velice podobný systém SPYDER. Rakety Patriot by pak mohly poskytnout schopnost delšího dosahu proti tradičním hrozbám, jako jsou letadla s pevnými křídly, vrtulníky, a dokonce i bezpilotní letouny. Patriot, zejména ve svých posledních verzích, je relativně účinný zejména proti balistickým raketám kratšího doletu.
V roce 2021 Česká republika dohodla s Izraelem dodávky hybridního protiletadlového systému SPYDER, založeného na dvou typech protiletadlových raket, které byly původně vyvinuty pro letectvo.
ESSI bude rovněž jednat o nákupu systémů pro vyšší vrstvy obrany proti hrozbám balistických raket, jako je Arrow 3 vyráběný společností Israel Aerospace Industries (IAI), a také o systémech krátkého dosahu určených k ochraně menších oblastí nebo vojenských konvojů, uvedla agentura Reuters.
Davidův „šíp“
O systému IRIS-T SLM jsme podrobně psali v článku o přesunu těchto moderních německých systémů na Ukrajinu, a Patriot jsme zmiňovali v článku o české protivzdušné obraně.
Jednou ze součástí izraelské protiletadlové a protiraketové obrany je i systém Davidův prak. Pokud se Česká republika rozhodne vybudovat 3. úroveň protivzdušné obrany, tento systém bude jistě jedním z nejvíce zvažovaných, protože už pro něj máme radiolokátory.
Odpal antirakety Stunner systému Davidův prak, David's Sling Test-5 (DST-5)
V případě izraelského „šípu“, tedy systému Arrow, je důležité zmínit, že se o něj Německo zajímá dlouhodobě. V loňském roce dokonce požádalo Izrael a Spojené státy, které se na vývoji systému podílely, o umožnění nákupu izraelských protiletadlových a protiraketových kompletů. Původně se uvažovalo o typu Iron Dome, nakonec však volba padla na výkonnější Arrow. Souhlas k nákupu přitom přišel letos v dubnu a iniciativa ESSI na něj tedy velmi těsně navazuje.
Projekt samotný začal 6. května 1985, kdy bylo podepsáno memorandum o porozumění mezi vládami Spojených států a Izraele. O rok později byl systém protiraketové obrany určen jako vhodný pro izraelskou část programu, přičemž Spojené státy se podílely na 80 procentech nákladů na vývoj. Po řadě úspěšných experimentálních odpalů střel Arrow 1 a Arrow 2 mezi lety 1992 a 2003 byl v roce 2004 proveden test proti reálným střelám R-11 a R-17 (Scud). Ze tří odpalů však byl zcela úspěšný jen jeden. Pokračující vývoj přinesl střelu Arrow 3 a úspěšný zásah další rakety z 2. prosince 2005.
Arrow 3 se přitom zaměřuje na napadení odpálených balistických raket, ještě než znovu vstoupí do atmosféry při svém sestupu. Tím snižuje nebezpečí, že hlavice rakety nebo její zbytky budou rozptýleny nad cílovou plochou. Podle předsedy Izraelské vesmírné agentury Jicchaka Ben Israela je Arrow 3 také schopen sestřelovat satelity na oběžné dráze.
Princip činnosti Arrow 3 je založen na přímém fyzickém poškození cílové střely a jejím zničení kinetickou energií bez nutnosti použití výbušnin, na rozdíl od typu Arrow 2, kinetická energie je totiž při setkání s cílem dostatečně velká, aby jej zničila bez potřeby použití explozivní hlavice. Vysoké přesnosti, která je k takovému manévru třeba, je přitom dosaženo manévrováním pomocí flexibilní trysky (vektorovanému pohonu).
Na to, kdy a jak budou případné další systémy zařazeny do výzbroje armád sdružených v programu ESSI a jak přesně bude probíhat naše participace na tomto programu, se ještě ukáže. Každopádně jde ze strany našich bezpečnostních složek o důležitý vzkaz, že nepodceňují ani typy hrozeb, proti kterým byla naše země dlouhé roky bezbranná.
