Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvSystém IRIS-T SLM patří mezi moderní prostředky protivzdušné obrany, které nevznikly jako specializovaná zbraň, ale naopak jako úprava systému již existujících raket, které byly vyvinuty pro použití na letounech, a to nově pro odpalování ze země.
Vznik rakety IRIS-T
Po znovusjednocení Německa na přelomu osmdesátých a devadesátých let se odborníci Bundeswehru dostali k řadě zajímavých zbraní, které měla ve výzbroji bývalá východoněmecké Národní lidová armáda. Kromě jiných zaujaly zbrojaře sovětské protiletadlové řízené střely R-73, které Východní Německo obdrželo teprve pár měsíců předtím spolu s prvními dodávkami letounů MiG-29.
Sovětské rakety výrazně překonávaly jak současnou západoněmeckou výzbroj v podobě amerických protiletadlových raket AIM-9L Sidewinder, tak dokonce i chystanou střelu AIM-132 ASRAAM, kterou Německá spolková republika ve druhé polovině osmdesátých let vyvíjela spolu s Velkou Británií.
Zatímco raketa ASRAAM se soustředila na co největší dolet, sovětské střely sázely na široký rozsah zachycení infračerveným čidlem do všech stran, úpravy motoru střely a z toho plynoucí mimořádně vysokou manévrovatelnost. Jak v Německu, tak později v dalších zemích NATO, včetně Spojených států, proběhla řada simulovaných cvičení, ve kterých se ukázalo, že moderní sovětské rakety ve spojení se sovětskými přilbovými zaměřovači dosahují skvělých výsledků ve vzdušných soubojích.
Německo proto potvrdilo své dřívější rozhodnutí opustit projekt ASRAAM a po několika letech jednání spolu s Itálií, Řeckem, Švédskem, Norskem a Kanadou zahájilo vývoj zcela nové letecké protiletadlové střely, která měla nahradit americký typ AIM-9 Sidewinder. První rakety kompletní koncepce byly odpáleny v říjnu 2000 z letounu F-16 řeckého letectva a do července 2001 byla dokončena integrace na letouny Eurofighter Typhoon a americké stroje F-16.
Odpalovací vozidlo protiletadlového systému IRIS-T SLM na podvozku MAN
Přelomová koncepce
V průběhu sedmdesátých let se podařilo rodinu amerických střel s infračerveným naváděním Sidewinder modernizovat natolik, že rakety byly schopny zasahovat letadla nejen ze zadní polosféry, kde jsou nejvíc viditelné trysky motorů. Díky moderním verzím AIM-9 se ve válce o Falklandské ostrovy zvýšila pravděpodobnost zásahu z 15 procent (obvyklá ve válce ve Vietnamu) až na 73 procent. Jako protiopatření byly do letectev zavedeny „fléry“, vystřelované světlice, které měly zmást a odvést od cílového letounu infračervené zaměřovače moderních raket.
Proto byl raketě IRIS-T vetknut do vínku zcela nový koncept zaměřování. Jeho základem je tradiční infračervený zaměřovač v digitální podobě s rozlišením 128 × 128 bodů. Protože se však v posledních letech rozmohly laserové obranné systémy, které dokážou přilétající raketu „oslepit“, probíhá infračervené zaměřování nepřímo, pomocí integrovaného zrcadla, které snímá jen malou část skutečné cílové plochy, a tak je mnohem odolnější proti laserovému oslnění.
Raketa IRIS-T v řezu, zleva naváděcí sekce, výbušná hlavice, motorová sekce, ovládací sekce
Zaměřovač na špici střely skenuje zorné pole 80krát za sekundu, přičemž pokrývá úhel +/− 90 stupňů. Počítač v raketě pak ve výsledném digitálním obrazu filtruje klamné cíle („fléry“) a zaměřovač je díky tomu může ignorovat. Nejdůležitějším prvkem zaměření je vnitřní databáze cílů, která obsahuje snímky všech známých vojenských letadel z různých úhlů, podle kterých probíhá finální identifikace cíle a jeho odstínění od všech okolních vlivů, které by mohly negativně zasahovat do zaměření a zásahu.
Pro každé letadlo je navíc předem vybráno a do střely naprogramováno osm nejzranitelnějších bodů konstrukce (pilotní kabina, motory, kořeny křídel apod.) a střela se zaměřuje na jeden z nich. Identifikuje-li raketa výrazný zdroj rušení (ntřeba výše zmíněný laser), je schopná jej odfiltrovat. Pokud by se však z jakéhokoli důvodu stalo, že by laser střelu skutečně oslepil, střela disponuje ještě systémem posledního úderu, který ji stočí přímo proti zdroji ozáření.
Explozivní hlavice rakety nese nálož o hmotnosti 11,4 kilogramu a disponuje radarovým přibližovacím detonátorem, který určuje přesný okamžik výbuchu střely. Raketový motor disponuje fázováním raketového impulsu, které dále zvyšuje obratnost a dostřel rakety.
Protiletadlová řízená střela IRIS-T SL
Po odpalu je raketa intenzivně urychlena, poté následuje krátká fáze nízkého tahu, která by měla raketě umožnit okamžitou změnu směru letu až o 180 stupňů. Motor následně urychlí raketu na maximální rychlost Mach 3 a poté vyhoří v udržovacím režimu, aby se snížily energetické ztráty. Na výstupu trysky motoru jsou umístěny čtyři vodicí lopatky pro řízení vektoru tahu, raketa IRIS-T je tak rychlejší než nejmodernější verze americké rakety Sidewinder, má o něco vyšší tah a menší odpor vzduchu.
Zbraň přitom nenutí pilota zaměřit cíl před odpalem jako klasické rakety tohoto typu. Raketu je možné odpálit přibližným směrem a až poté vyhledávat cíl, o což se postará její inerciální navigační systém.
IRIS-T pro jednotky protivzdušné obrany
Brzy po zahájení prací na nové přelomové protiletadlové řízené střele se objevily názory, že by se mělo uvažovat o jejím osazení na pozemní platformy. Protože Německo v té době vyvíjelo pozemní protiletadlový raketový systém MEADS, využívající rakety PAC-3 amerického systému Patriot, bylo rozhodnuto, že bude do sytému MEADS integrována také IRIS-T jako menší platforma pro menší cíle s rozdílným typem navedení.
Vývoj odvozené střely byl dokončen v roce 2014. Hlavním senzorem systému, nazvaného „IRIS-T SLM“ je multifunkční AESA 3D radar CEAFAR, který poskytuje 360stupňové pokrytí a používá se jak pro sledování vzdušného prostoru, tak pro poskytování údajů o cílech. Odpalovací zařízení zpravidla nese osm raket IRIS-T SL, které jsou vypouštěny vertikálně, aby mohly napadat cíle v jakémkoli směru.
Detailnější popis fungování systému IRIS-T SLM. Radar komunikuje s odpalovacími zařízeními, která postřelují cíle a navádí raketu po většinu doby jejího letu. Ve finální fázi je odhozen aerodynamický kryt infračerveného čidla a raketa se navádí jako při odhozu z letounu.
Varianta střely IRIS-T SL má vylepšený raketový motor, díky němuž je účinná až do výšky 25 kilometrů a vzdálenosti 40 kilometrů. Kromě toho existuje možnost navedení na cíl pomocí signálu GPS nebo dálkového datového spojení z naváděcího stanoviště, přičemž základní vyhledávač střely (výše popsaný pokročilý infračervený senzor) se zapíná až ve chvíli finálního navedení na cíl.
Variantou pozemního systému IRIS-T SLM je levnější verze IRIS-T SLS, která používá původní leteckou verzi střely se všemi omezeními z toho plynoucími, tedy zejména doletem zkráceným na 25 kilometrů (na Ukrajinu jde výkonnější verze systému SLM).
Společnost Diehl, která stojí za raketou IRIS-T, nabízí zákazníkům několik verzí pozemních odpalovacích zařízení. IRIS-T SLX je nejnovější a také nejvýkonnější. Jak vidno, používá výrazně upravenou raketu. „Ukrajinská“ verze je druhá zleva (SLM).
Kladivo na migy
Ačkoli byl na začátku vývoje rakety IRIS-T paradoxně MiG-29, právě proti migům, suchojům, tupolevům a dalším ruským letadlům bude působit na Ukrajině. Dodání zbraňového systému ve variantě IRIS-T SLM bylo německou vládou přislíbeno už na začátku června 2022 a první ze čtyř systémů byl předán 11. října 2022, přičemž další systémy mají být dodány později. Kromě Ukrajiny dnes provozují pozemní verzi systému IRIS-T také Švédsko, Norsko a Egypt.
Den po masivním útoku ruských raket a dronů na Ukrajinu, který si vyžádal nejméně dvacet mrtvých a poškození energetické infrastruktury, s urychlením pomoci kromě Německa přispěchaly také Spojené státy, když přislíbily urychlit dodávku dvou z osmi slíbených raketových systémů NASAMS. „Myslíme si, že jsme na dobré cestě dostat tam první dva systémy NASAMS ve velmi blízké budoucnosti,“ řekl v úterý 11. října novinářům mluvčí americké Rady národní bezpečnosti John Kirby.
Systém NASAMS je podobného typu jako IRIS-T SLM. Jde o pozemní aplikaci raket AIM-120 AMRAAM a jeho hlavním rozdílem je tedy základní způsob navedení, rakety AMRAAM totiž disponují vlastním plnohodnotným radiolokátorem. Protože existuje řada různých verzí systému, které se skládají z různých kombinací odpalovacích zařízení, radarů a raket, není jisté, jaká podvarianta se na Ukrajinu dostane.
Některé varianty systému NASAMS mohou obsahovat odpalovací zařízení raket namontovaná na vozidlech Humvee nebo jiných lehkých vozidlech, proběhly také zajímavé testy odpalovacího zařízení dělostřeleckých raket HIMARS pro použití systému NASAMS. NASAMS přitom může odpalovat verze radarem naváděných střel AMRAAM, včetně nové odvozeniny s prodlouženým doletem, ale také střely AIM-9X Sidewinder s tepelným naváděním (podobné jako IRIS-T).
Ať už přijde na Ukrajinu jakýkoli typ systému NASAMS, americká a evropská protivzdušná obrana udělala důležitý krok na ukrajinském bojišti ve velmi důležité době.
