Rathenau podepsal v roce 1922 jako německý ministr zahraničí Rapallskou smlouvu s Ruskem, která jako první prolomila diplomatickou izolaci bolševického státu a legalizovala sovětskou pomoc při vyzbrojování Německa.
Představitelé radikální pravice chápali Rapallskou smlouvu jako spolupráci s bolševiky a součást světového židovsko-komunistického spiknutí proti Německu. 24. června 1922 byl cestou do úřadu zavražděn pravicovými extremisty z Organizace Consul.
Ministrův pohřeb se stal milionovou manifestací na obranu demokracie a Výmarskou republiku aspoň dočasně posílil. Nacisté se později snažili památku na Rathenaua důsledně vymýtit.
