Během vývoje tanku Leopard 2 v Německu zkoumala švýcarská armáda možnosti náhrady svých zásob zastaralých tanků Panzer 68. V úvahu připadala přestavba, rekonstrukce nebo koupě stroje zahraniční výroby. Švýcarský obranný průmysl pod vedením společnosti Contraves (nyní Rheinmetall Defence) zjišťoval možnost nového hlavního bojového tanku v rámci programu NKpz, program byl však ukončen už 3. prosince 1979, protože rizika nového vývoje a související náklady byly považovány za příliš vysoké.
Švýcarský Panzer 87 lze od německého leopardu 2A4 poznat jen velmi těžko, většina výzbroje, pancéřování i motor jsou shodné.
Protože v té době přicházely do výzbroje americké tanky M1 Abrams a německé Leopard 2, požádala švýcarská vláda obě země o pronájem dvou kusů od každého vozidla k testům. První přijely leopardy, které byly do Švýcarska dodány 9. března 1981. Vozidla byla proti standardní verzi pro Bundeswehr mírně upravena, vybavena byla například americkým rádiovým systémem vnitřní komunikace.
Tankový prapor švýcarské armády nastoupený včetně všech logistických vozidel
Mezi srpnem 1981 a červnem 1982 probíhaly rozsáhlé porovnávací zkoušky obou typů, a nakonec bylo přijato rozhodnutí nakoupit tanky Leopard 2. Důvodem byla zejména schopnost německých výrobců dříve připravit sériovou výrobu a také přímé zapojení švýcarského průmyslu, díky kterému byl Leopard levnější než americký Abrams. V květnu 1983 předložila společnost Contraves nabídku na výstavbu výrobní linky, kterou Švýcarská národní rada schválila 11. prosince 1984. Celkový počet vyrobených kusů činí 380 tanků Leopard 2. Z toho bylo prvních 35 vyrobeno přímo společností Krauss-Maffei, zbývajících 345 kusů vyrobila švýcarská firma Eidgenössische Konstruktionswerkstätte v Thunu. Ve švýcarské armádě dostal stroj označení Panzer 87.
Leopard 2A4 ze Švýcarska
Panzer 87 konstrukčně odpovídá páté výrobní sérii tanků pro Bundeswehr, tedy typu Leopard 2A4. Odlišuje se tím, že používá americký interkom AN/VRC 12, úpravou v zadní části věže kvůli vnějšímu interkomu, má hydraulické napínače pojezdových pásů a upravený systém ventilace protichemické ochrany.
Leopard 2A4
Klíčovým prvkem úprav je tlumič výfuku v zadní části, který významně snižuje hladinu hluku jedoucího tanku. Tuto úpravu si vynutila jak švýcarská armáda, která při testech konkurenčních tanků M1 ocenila mimořádně nízkou hlučnost turbíny Honeywell na větší vzdálenosti (právě proto dávali Kanaďané americkým tankistům s abramsy v 80. letech při spojeneckých cvičeních přezdívku „Whispering Death“ – „Šeptající smrt“). Zároveň však bylo nutné snížit hlučnost kvůli místnímu obyvatelstvu, protože švýcarské tankodromy se nacházejí blízko zastavěných zón (důležitá informace pro obyvatele Přáslavic).
Švýcarské tanky míří do Čech
Od roku 2006 prošlo 134 kusů Panzer 87 modernizací, která zahrnula vylepšení schopností velení a řízení (lepší spojení, interkom, atd.), zadní kameru s displejem pro řidiče, elektrický pohon věže a výzbroje a nový periskop velitele s termovizním zařízením. Švýcaři navíc nakoupili v Německu nejmodernější protitankovou munici se zvýšeným průbojným účinkem. Další stroje byly přestavěny na vyprošťovací a odminovací.
Tanky Panzer 87 jsou dodnes hlavním tahákem vojenských přehlídek švýcarské konfederace.
Pro nás je však důležité, že 42 kusů bylo (bez modernizace) v letech 2010 a 2011 prodáno společnosti Rheinmetall, která část z nich začala přestavovat a část na vlastní náklady upravovala a zprovozňovala, aby je mohla prodat jako bojové stroje. A právě 15 z těchto 42 tanků by mělo být zanedlouho přivezeno do České republiky jako plnění první části dohody mezi českou a německou vládou o předání tanků Leopard 2 jako náhrady za těžké zbraně, poskytnuté Českou republikou Ukrajině.
Zájemci o vojenskou historii jistě při této informaci zpozorněli, protože si nejeden z nich vzpomene na příběh, který se odehrál před téměř osmdesáti lety a který velmi připomíná současná „tanková škatulata“ mezi Švýcarskem, Německem a Českou republikou.
Dvě generace švýcarské výzbroje, které mají spojitost s Českou republikou, stíhač tanků G-13, někdejší Hetzer, který pro Německo vyráběly české zbrojovky během druhé světové války, a Panzer 87, jenž se po letech stane výzbrojí českého tankového vojska.
Po skončení druhé světové války mělo Československo kompletní výrobní dokumentaci stíhačů tanků Hetzer i s linkou pro sériovou výrobu. Proto jich nemálo vyrobilo pro naši armádu, ale 150 z výroby plzeňské Škody se jich podařilo také prodat do Švýcarska mezi lety 1946 a 1957, kde obdržely označení G-13. Stíhače G-13 se přitom jen relativně těsně minuly s leopardy, když poslední byly vyřazeny z výzbroje až v roce 1973.
Švýcarské modernizace pro českou armádu?
Tanky Leopard 2 verze A4 dostaly v mnoha zemích řadu modernizací, protože šlo o nejvíce vyráběnou variantu tanku Leopard 2. Známé jsou modernizace v Německu, Polsku i řadě dalších zemí. Několik modernizací tanku Panzer 87 připravilo i Švýcarsko. Tu nejvíce ambiciózní nakonec realizovalo na začátku století v omezené variantě, velmi zajímavou modernizací však byly testy nového kanónu ráže 140 mm.
Leopard 2A4 na cvičení španělské armády (2014)
Zatímco leopardy až do varianty 2A5 mají 120mm kanón o délce 44 ráží (modernější verze délku 55 ráží) a výrobce původního kanónu, společnost Rheinmetall, teprve v posledních letech pracuje na novém výkonném kanónu ráže 130 mm, jehož osazení do původních tanků je zatím nejisté, Švýcaři už od 80. let pracovali dokonce na kanónu ráže 140 mm, kterým chtěli svoje tanky Panzer 87 osadit.
Stanoviště řidiče tanku Leopard 2 charakterizuje volant a automatická převodovka. Obrazovka slouží pro diagnostiku motoru, tmavý obdélník nad plynovým pedálem je ukazatel polohy věže.
První balistická zkouška samotného kanónu ráže 140 mm se uskutečnila v létě 1988 a první střelba z kanonu namontovaného na tanku Leopard 2 proběhla na podzim 1989. Pro kanon byla vytvořena jak dělená, tak nedělená munice. Kinetické střely mají podlouhlé jádro, které je vyrobeno z wolframu, vyrobeny pro nový kanón byly i tříštivo-trhavé střely. Zkoušky ukázaly, že nová průbojná munice ráže 140 mm je schopna prorazit ocelový pancíř o tloušťce až 1 000 mm, což představuje výrazný nárůst průbojnosti pancíře ve srovnání s provozovanými střelami ráže 120 mm.
Ačkoli tak díky konci studené války nebyl tento bezmála osm metrů dlouhý supervýkonný kanón na švýcarské tanky nakonec nainstalován, jde o jednu z cest, kterou by Česká republika pro svoje nové stroje mohla jít, pokud by se je rozhodla modernizovat, jak bylo ze strany politiků deklarováno.
Švýcarské, a nikoli německé tanky však mohou zkušení přáslavičtí tankisté očekávat snad už letos na podzim.
