Já jsem čtyřicátník a znám ji od dětství.

Já jsem čtyřicátník a znám ji od dětství. | foto: Archiv čtenáře

Chalupu opravili sami. Koupelnu mají v chlívku díky šikovným sousedům

  • 8
Chalupu v Podkrkonoší kupovali babička s dědou v roce 1978. Předtím měli loď, kterou kvůli výstavbě Vltavské kaskády museli prodat. Kotvili v Praze a jako členové Národního divadla na ní pluli do „podnikového“ kempu. Popisuje Lukáš začátky rodinného chalupaření pro seriál Chalupáři iDNES.cz.

Chalupu v Podkrkonoší vlastní naše rodina 44 let. Já jsem čtyřicátník a znám ji od dětství. Vždy to bylo místo, kde se setkávala celá rodina a k mé radosti to tak zůstalo dodnes.

Babička s dědou se tehdy v roce 1978 poohlíželi po chalupě v okolí Českého ráje, ke kterému měla babička blízko, pocházela odtud část její rodiny. Nakonec se jim podařilo sehnat toto stavení na rozmezí Českého ráje a Podkrkonoší. Koupili ji od místního pana učitele, jenž měl na starost obecní jednotřídku.

Chalupu v Podkrkonoší vlastní naše rodina 44 let.

Tehdejší stav chalupy byl opravdu spartánský. Stavebně sice byla v celkem dobrém stavu, ale nabízela jen sednici s kamny, protější malý pokojík, chodbu, malou „koupelnu“ s umyvadlem se studenou vodou, přízemní chlívek, podzemní sklep a venkovní kadibudku. Půda byla celá zaplněná obrovským množstvím staré slámy.

Ač byl děda houslista a babička operní pěvkyně, vrhli se do práce a za pomoci svých již dospělých synů začali dávat rekreační obydlí dohromady. Vybudovali vnitřní WC s venkovní betonovou jímkou, z půdy odvozili díky pomoci místních veškerou slámu a vybudovali tam dvě podkrovní ložnice. Místní truhlář vyrobil krásné levotočivé schody, které pohodlně spojily přízemí s novým prvním patrem.

Staňte se Chalupářem iDNES.cz a získejte 1 000 korun

Pošlete svůj chalupářský příběh, připojte fotografie a inspirujte další čtenáře. Všechny uveřejněné příspěvky odměníme honorářem.

Článek s výzvou najdete ZDE. Odkaz pro zaslání příspěvku je ZDE

Další léta stačilo chalupu udržovat. Nic nového nebylo potřeba budovat. Pouze se průběžně měnily uvolněné a špatné tašky. Nedávno jsme vyměnili špaletová okna a vysušili a zmodernizovali místnosti v přízemí. Každých devět let chalupu natíráme a kamenné částí bílíme vápnem.

Dnes již babička s dědou nežijí, chalupu vlastní jejich syn s manželkou, mí rodiče. Já na ni jezdím s rodinou, máme dvě děti, a můj syn s dcerkou tak zažívají to, co jsem jako dítě zažíval na venkově já, a doufám, že se jim to líbí a bude líbit jako mně.

Díky tehdy vybudovaným ložnicím na půdě se všichni pohodlně vejdeme. Vyvstala však potřeba výstavby nové koupelny s teplou vodou, dnešní standardy pro rodinu s dětmi jsou přeci jen jinde než před 40 lety. Díky tomu, že máme na chalupě dost známých, (já tam mám třeba přátele, které znám prakticky déle než ty doma v Praze), podařilo se nám sehnat velmi šikovného a ochotného zedníka a otec přítelkyně nám vypomohl jako kvalitní instalatér.

Dal dohromady komplet zavedení teplé vody v chalupě a následně její rozvody do koupelny, včetně odvodu. Dobré bylo i to, že jsme opět přes známé měli kontakt na výborného bagristu s vlastním minibagrem, který je z vedlejší obce. Akce koupelna tak mohla být loni spuštěna, vhodným prostorem k jejímu zbudování byl již dlouhou dobu nevyužívaný přízemní chlév, který jsme používali dříve na uhlí, později na dřevo a k uskladnění zahradního nářadí.

Průběh výstavby jsem se snažil zachytit na přiložených fotografiích. Sice nás covid trochu zbrzdil, ale nakonec jsme vše stihli dodělat týden před dovolenou, kdy jsem odjížděl domů v neděli v deset hodin večer s pocitem, že rodinka může být spokojena. Budu rád, pokud čtenáře chaloupka i výstavba koupelny zaujme, případně i inspiruje.