Ani na jednoho z účastníků letošního finále první ligy nedá bývalý hokejový útočník Ivan Padělek dopustit, oběma přeje úspěch úplně stejně.
„Pokud se bude hrát dobrý hokej ve skvělé atmosféře, tak je mi jedno, kdo vyhraje,“ říká doslova sedmačtyřicetiletý odchovanec jihlavského hokeje, který má ovšem doma čtyři mistrovské tituly z období, kdy působil ve Vsetíně.
Dá se tedy říct, že vy budete spokojený, ať už finále dopadne jakkoli?
Přesně tak, vyloženého favorita ani oblíbence nemám, já si chci užít hokej jako takový.
Takže se chystáte sledovat zápasy i přímo na stadionech?
Chtěl bych vidět aspoň jeden zápas v Jihlavě a jeden ve Vsetíně, jenže jsem hodně pracovně vytížený, tudíž netuším, jestli to opravdu klapne. Každopádně si to moc přeju.
Souboj sběratelů hokejových titulů. Jihlava a Vsetín se rvou o baráž |
Jako první bude mít výhodu vlastního ledu v neděli a v pondělí Vsetín, tak se pojďme nejprve zaměřit na něj. Jste překvapený z toho, jaký pokrok v posledních letech udělal?
Současní trenéři Roman Stantien a Honza Srdínko jsou moji bývalí spoluhráči, se kterými jsem pořád v kontaktu, takže vsetínskou situaci neustále probíráme a vím, že se jim daří. A jsem za to rád.
Jenže to není zase tak dlouho, co se Na Lapači hrál pouze druholigový hokej...
O to lepší je, že se Vsetín takhle pěkně vzpamatoval z období, kdy nebyly peníze ani výsledky. Co tam ale naopak vždycky bylo a pořád je, jsou úžasní fanoušci. Na Lapači jsem i já zažil tu nejlepší atmosféru v českém hokeji.
V té době navíc umocněnou sérií mistrovských titulů. Na takové období se určitě vzpomíná jen v dobrém, mám pravdu?
Než jsem do Vsetína odešel, to mi bylo nějakých devatenáct let, tak jsem byl pořád jen v Jihlavě, nikdy jsem nepoznal nic jiného. A najednou jsem rovnýma nohama naskočil do dospěláckého hokeje, kdy jsem hrál v jednom týmu s reprezentanty. Vsetín byl tehdy velkými jmény doslova prošpikovaný.
Jihlava je nepříjemná, ale máme jí co oplácet, plánuje vsetínský Březina |
Chápu, že jste coby junior musel být v takové společnosti asi maximálně šťastný...
Samozřejmě, protože do té doby jsem těm chlapům jen fandil doma u televize, když se hrálo mistrovství světa. (usmívá se) A navíc se ve Vsetíně tehdy pořád vyhrávalo. Lidé nás ve městě zastavovali, chytali nás za ruce a přáli nám štěstí. To jsem opravdu nikde jinde nezažil. Moc rád na tu dobu vzpomínám.
Už jste zmínil, že do Vsetína jste přišel v devatenácti letech. Naučili vás tam řádně zapíjet úspěchy? Ze své zkušenosti vím, že vůně pálenky je na stadionu cítit téměř všude...
Řeknu to takhle, když jsem tenkrát odcházel z Jihlavy, připil jsem si maximálně jednou sklenkou šampaňského o narozeninách nebo ještě taky o silvestru. To byl do té doby jediný můj alkoholový projev. Ve Vsetíně se pak se mnou ale moc nepárali. A víc bych to asi nerozebíral. (směje se)
Dobře, zaměříme se tedy na chvilku i na druhého finalistu, jímž je Jihlava. Předpokládám, že i její výsledky stále sledujete. Nebo se pletu?
Jasně že ne. Jihlava je klub mého srdce, ve kterém jsem jako malý kluk začínal. Navíc tady hrával i brácha – a taky táta se coby jeden z jednatelů podílel na dějinách Dukly. Vím, že se tady teď má stavět nová aréna, tak držím palce, aby všechno dobře dopadlo.
Bude to jiné než loni. Poženou nás skvělí fanoušci, věří vsetínský Zeman |
Kariéru jste ukončil po sezoně 2010/11 ve druholigovém Táboře. Zasteskne se vám ještě někdy po hokeji?
Vidíte, to máte lepší informace než já, protože popravdě řečeno, já si vůbec nepamatuju, kdy jsem skončil. Ale zpátky k vaší otázce, zrovna před chvílí jsem měl hokejku v ruce, protože mám soukromou hokejovou školu. Takže nebojte se, úplně jsem z hokejového prostředí nevypadl. (usmívá se)
