„Věříme, že by se palác mohl stát význačným střediskem pražského baroka. Palác bude otevřen nejen do Husovy ulice, ale také do Mariánského náměstí,“ říká ředitelka Muzea hlavního města Prahy Zuzana Strnadová.
Muzeum zde plánuje vytvořit palácovou expozici, věnovanou rezidenci a způsobu života v ní. Podle Strnadové vlastní Praha několik desítek barokních paláců, ale v žádném neexistuje podobná expozice.
„V rámci výstavy pražského baroka bychom mohli představit naše cenné sbírky, ať již umělecké, či uměleckého řemesla. Máme cennou barokní malbu i plastiku. Zaměřit bychom se chtěli i na barokní divadlo, hudbu a na taneční vystoupení,“ dodává Strnadová.
Podle pražské radní pro kulturu Hany Třeštíkové (Praha sobě) by návštěvníci měli mít možnost palác navštívit už v rámci letošní letní sezony. Rekonstrukce, která vyšla přibližně na 460 milionů bez DPH, zahrnuje novou fasádu, výměnu podlah nebo restaurování ozdob na stěnách, které byly v době působení městského archivu zakryté regály, a nikdo o ně proto nepečoval.
Restaurátoři také během oprav učinili význačný objev, tím jsou tři fresky na hlavním schodišti. „Fresky jsme nalezli pod nánosy barvy, jelikož stěny schodiště byly původně kompletně a jednobarevně zamalované,“ vysvětluje vedoucí provozního oddělení magistrátu Lukáš Stránský.
Nejistý je ještě stále osud nedokončeného divadla, které se mělo nacházet na půdě paláce. Jan Václav Gallas, vévoda z Lucery a místodržící a místokrál Neapolský, který si pro sebe nechal barokní palác postavit, zde zamýšlel rozsáhlou scénu. Po jeho smrti z této myšlenky sešlo a následně půdu místní služebnictvo využívalo pro skladování slámy nebo krmiva.
Tento materiál museli nahoru vyzdvihnout pomocí jeřábu, jelikož je půda velmi špatně přístupná. Z toho důvodu zůstává otázka, zda prázdný prostor na půdě nyní najde nějaké využití, protože by jen těžko mohl mít bezbariérový přístup, a problém je zde i se zřízením evakuačních východů.
Mecenáši umění
Šlechtický rod Gallasů, později Clam-Gallasů, patřil k významným mecenášům umění. Členové rodu stáli například u vzniku Společnosti vlasteneckých přátel umění nebo Vlasteneckého muzea v Čechách.
„V Nosticově divadle, jak se v 18. století nazývalo Stavovské divadlo, měl rod dokonce vlastní lóži a následně byli jakožto zástupci stavů jedni z těch, kteří od Nostice divadlo odkoupili,“ vysvětluje muzikolog a hudební publicista Marc Niubó.
Gallasové zároveň finančně podporovali řadu umělců, z těch nejznámějších lze uvést například Ludwiga von Beethovena nebo Wolfganga Amadea Mozarta, který choval ve velké oblibě i samotnou Prahu.
„Plánujeme, že část nové expozice bude zasvěcená právě Mozartovi a bude popisovat, kdy a kde všude v Praze byl a co zde činil, aby to návštěvníci měli přehledně na jednom místě,“ předestírá Niubó.
Mí Pražané mi rozumějí
Geniální rakouský hudební skladatel navštívil Prahu celkem pětkrát. Poprvé sem zavítal v roce 1787, aby osobně dirigoval svou operu Figarova svatba v Nosticově divadle. Tu předtím naprosto nedocenili vídeňští diváci. Naproti tomu ze strany českých posluchačů sklidila ohromný úspěch. „Mí Pražané mi rozumějí,“ okomentoval prý tehdy Mozart přijetí svého díla.
Ve světle toho se rozhodl složit novou operu, a to přímo pro Prahu. Dona Giovanniho si proto ještě tentýž rok mohli Pražané poslechnout dříve než Vídeňané. „V Praze je Mozart nejvíce spojován právě se Stavovským divadlem, kde měl dvě pražské premiéry, a to opery Don Giovanni a La clemenza di Tito,“ dodává Niobó.
Clam-Gallasův palácMohutný palác, který se nachází na rohu Husovy ulice a Mariánského náměstí, je ukázkou čistě vídeňské palácové barokní stavby. Strategicky se nachází u Královské cesty, tedy na křižovatce středověké spojnice Pražského hradu s centrem Starého Města. Stavba nového sídla neapolského místokrále Jana Václava Gallase započala v roce 1713. Původně na tomto místě stál menší palác a několik měšťanských domů. Výstavby se ujal Jan Dominik Canevalle podle plánů císařského dvorního architekta z Vídně Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Podoba budovy je inspirována antickou mytologií. |
