Na tuto kauzu kožená aktovka nestačí. Spis k žalobě, kterou se knížecí rod Lichtenštejnů domáhá navrácení rodového majetku na jižní Moravě, je tak rozsáhlý, že si jej jedna z advokátek musela přinést v objemné nákupní tašce.
Není divu. V případu, který dnes projednával Okresní soud v Břeclavi, nejde o „drobné“.
Šlechticové prostřednictvím Nadace knížete z Lichtenštejna, která spravuje veškeré knížecí jmění, žalují navrácení nejen zámků v Lednici a ve Valticích, ale i asi deseti tisíc hektarů lesů a půdy, které jim byly podle Benešových dekretů v roce 1946 zkonfiskovány.
Navíc usilují také o finanční náhradu za ušlé zisky, které z tohoto majetku po celá léta plynuly.
„U tohoto soudu se nejedná o tom, že má Česká republika přijít o nějaký majetek. Tady se jedná o nápravě letitého bezpráví, které se stalo a – co je podstatnější – je tu už po dobu několik desítek let stále udržováno,“ řekl právní zástupce nadace Aleš Linhart.
Vyhláška z Olomouce
Tím, že v roce 1945 zástupci Československé republiky uvalili na majetek tehdejšího vládnoucího knížete Františka Josefa II. z Lichtenštejna nucenou správu, došlo podle Linharta k narušení jeho takzvané exekuční imunity.
„Ta tradičně chrání nedotknutelnost hlavy státu a jejího majetku proti jakýmkoliv faktickým zásahům ze strany státu jiného,“ poznamenal. A kritizuje i to, že za zabrané nemovitosti Lichtenštejnové nikdy nedostali náhradu, na rozdíl od občanů ostatních spojeneckých nebo neutrálních států.
V tom ale právě tkví jádro sporu. Lichtenštejnové přišli o majetek na základě dekretu o konfiskaci, který se týkal lidí německé národnosti. A právě to, že se k ní přihlásili, chce jejich právník zpochybnit.
Jediným důkazem je podle něj kopie textu vyhlášky Okresního národního výboru v Olomouci, který v době, kdy byl text vydán, podle Linharta oficiálně neexistoval. Právě ona vyhláška přitom označila Františka Josefa II. za osobu německé národnosti a na jejím základě pak přišla samotná konfiskace.
„Je vyloučeno, aby provinční správní orgán určoval národnost cizí hlavy státu. Za osoby německé národnosti je možné považovat jen ty, kteří se tak označili při posledním sčítání lidu,“ hřímal Linhart u soudu s tím, že nic takového prokazatelné není.
„Všechno bylo dávno vyřešeno“
Proti žalobě se v plném rozsahu ohradilo všech čtrnáct žalovaných – konkrétně jde například o ministerstvo obrany, Povodí Moravy, Lesy ČR, Státní pozemkový úřad, Národní památkový ústav, Agenturu ochrany přírody a krajiny, Ředitelství silnic a dálnic, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, ale i Správu železnic, Vězeňskou službu či Českou poštu.
„Všechny otázky, které se zde míchají jako v guláši a vypadají nevyřešené, jsou už dávno vyřešeny,“ uvedl advokát Agentury pro ochranu přírody a krajiny Pavel Pfajfr.
Soudy se totiž už v minulosti otázkou imunity Františka Josefa II. z Lichtenštejna zabývaly. „Rozhodly, že ani skutečnost, že byl hlavou neutrálního státu, nemůže vést k přezkumu a ochraně jeho vlastnického práva k majetku, který pozbyl před únorem 1948 na základě dekretu,“ poznamenal.
Odkázal také na rozhodnutí ústavního soudu z roku 2005 týkajícího se restitucí. To podle něj nese jasné sdělení, že dekret se mohl vztahovat i na Františka Josefa II. „Stát si tyto podmínky mohl stanovit a mohl jej považovat za soukromou osobu a tedy zabrat soukromý majetek,“ poznamenal Pfajfr.
Lichtenštejnové zatím u soudu nikdy neuspěli
Podle advokátky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Evy Slabotínské bylo už po necelých dvou hodinách dokazování u soudu jasno. „Listiny jednoznačně prokazují nedůvodnost žalovaných nároků,“ konstatovala. V pátek soudkyně Hana Dobišarová plánuje vynesení rozsudku.
Nadace podala žaloby k 26 okresním soudům. Jen na jižní Moravě se Lichtenštejnové domáhají například ještě 5 650 hektarů půdy na Hodonínsku, přes tří tisíc hektarů na panství Křiny – Pozořice – Adamov – Blansko, dvanácti tisíc hektarů a polí na Vyškovsku či zámku v Bučovicích.
Podle mediálního zástupce Nadace knížete z Lichtenštejna Michala Růžičky bylo dosud v České republice rozhodnuto dvanáct sporů, pravomocně však jen dva, a to v případě Prahy 9 a Kolína. Šlechtický rod zatím nikdy neuspěl.
Vztahy mezi Lichtenštejnskem a Českem přitom neřeší jen tuzemské soudy. Vaduz se obrátil také na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, kam podal mezistátní stížnost kvůli zhruba 600 hektarům pozemků u středočeských Říčan.
