Ještě před deseti lety se tam prodávaly byty výrazně levněji než ve zbytku Jihlavy. Ani tak se kupci nehrnuli. Obávali se hluku, nepořádku, snížené míry bezpečnosti. Nespokojení obyvatelé psali petice.
To všechno je pryč. Lokalita dnes už na první pohled vypadá výrazně lépe. Žádné ghetto. Domy jsou upravené, zateplené. Před vchody přibylo dětské hřiště i parkovací místa. Lidé se tam už dnes nebojí žít, na čemž se shodují zástupci policie, radnice i realitních kanceláří. Byty už tam proto stojí podobně jako na jiných panelových sídlištích.
„Účko bývalo nejhorší částí Jihlavy, problémy tam byly velikánské, neustálý hluk, špatné parkování,“ vzpomíná šéf jihlavských strážníků Jan Frenc.
V současnosti už ale zmíněná lokalita není častým cílem městských policistů. Stala se běžnou součástí sídliště. „Dnes je to tam upravené, klidné,“ potvrzuje Frenc.
Jeho slova potvrzují místní obyvatelé. „Problémy tu teď nejsou. Už se zde jen vypráví, jak kdysi třeba na jednom balkoně pekli prase na otevřeném ohni,“ popsal jeden ze zdejších obyvatel.
Neplatiči se přestěhovali jinam
Místu výrazně pomohlo, že ho postupně opustili neplatiči v podobě problémových rodin. „Účko už vypadá dobře a bydlí se tam úplně jinak než dříve. Teď se už lidé této lokalitě nebrání,“ potvrzuje realitní makléř Michal Kriška.
Podle něj jen v některých případech zbyly potíže s penězi ve fondech společenství vlastníků. Jde ještě o pozůstatek z dob, kdy tam bydleli neplatiči. „Dříve, když tam chtěl někdo prodat byt, musel vytvořit hodně zajímavou cenu. Pověst té lokality ale cenu převyšovala,“ doplnil makléř, který se na jihlavském trhu s nemovitostmi pohybuje od devadesátých let.
Podle něj už nejen „účko“, ale i celý Horní Kosov získal v poslední době na atraktivitě. Hodně se tam staví nové byty a domy, také tam začal zajíždět trolejbus. „Tím se Horní Kosov víc propojil s městem, dříve byl separovanější,“ porovnal Kriška.
Jihlavský radní Daniel Škarka míní, že se problém lokality vyřešil samovolně. „Už tam není kumulace domácností, které na tom byly socioekonomicky špatně. Rozprostřely se jinam, buď se odstěhovaly z města, nebo se přestěhovaly na jiné místo. Bývala to sociálně vyloučená lokalita, dnes už je standardní,“ popsal Škarka.
Centrum města je jiný příběh
Podle radního už dnes Jihlava nemá sociálně vyloučenou lokalitu, jakou bylo „účko“ či holobyty u hřbitova v části města zvané Havaj.
„Máme však několik domů, kde ta kumulace ještě je,“ pokračuje radní. „Ne že by ten problém s počtem domácností v socioekonomické nouzi vymizel, ale rozprostřel se po území města,“ doplnil Daniel Škarka.
V poslední době řeší stížnosti obyvatel na kumulaci problémových rodin přímo v centru města kolem Masarykova náměstí. „Ale není to takového charakteru, že by to byla sociálně vyloučená lokalita. To ne,“ míní zástupce radnice.
Realitní makléři v posledních letech poznali, že pro klienty ze střední a vyšší třídy není bydlení u náměstí atraktivní. Podle nich případní zájemci cítí rozpor mezi vlastními zkušenostmi a tím, jak vše prezentuje různými statistikami a tabulkami vedení města.
„Když k tomu přičteme problémy s vjezdem do centra, parkováním, tak se vlastníci zkrátka nehrnou do lokalit přímo sousedících s náměstím,“ shrnul Michal Kriška.
Navíc jsou v centru zprivatizovány celé domy, ne byty jednotlivě. Samostatné byty nejsou moc k mání a movitější klientela nechce bydlet u někoho v pronájmu.
Michal Kriška pozoruje zlom v životě centra města od roku 2008. Tehdy byl totiž otevřen City Park čili obchodní centrum pod hradbami. „Předtím to na náměstí žilo jinak oproti dnešku, mělo to jinou atmosféru.“
Zájemci o bydlení dnes vnímají pomyslnou hranici a tou jsou historické hradby. Za nimi už je zájem o bydlení vyšší než uvnitř hradeb. Starší měšťanské domy už pro kupce atraktivní jsou. Stejně tak i obytné stavby z padesátých a šedesátých let.
Podle Daniela Škarky atmosféře v centru nepřidávají majitelé bytů schválně předražující nájmy lidem, kteří nedosáhnou na jiné bydlení. Samo vedení města chce svoje sociální byty rozprostřít mimo centrum. „Ale je to běh na dlouhou trať,“ míní Škarka.
Cestu vidí i ve zlepšení veřejného prostoru a ve spolupráci s podnikateli. Jako pozitivní příklad uvedl Věžní ulici nad hradebním příkopem, kde se díky venkovnímu posezení kaváren a restaurací prostor zpříjemnil.
