Onou motivací myslí klání ATP Champions Tour, které se na konci listopadu uskuteční v proslulé londýnské koncertní síni Royal Albert Hall.
Letos jdou do 24. ročníku akce, jež proti sobě znovu svádí bývalé výtečné tenisty, i dlouholetí spoluhráči z reprezentace Tomáš Berdych a Štěpánek.
„Strašně se těším,“ vyhlíží Štěpánek. „Jak jsem s tenisem skončil, tak se můj život převrátil naruby. Tenis je samozřejmě pořád součástí mého života, ale už ne tou primární. Teď bude díky Londýnu zase intenzivnější,“ líčil v úterý na tiskovce k představení speciální edice tenisových známek.
Jak se po takové době na kurtu cítíte?
Mám falešnou formu, ale vždycky jen deset minut, dokud to udýchám. Pak nohy rychleji odpadají, ale teď na dva měsíce zapnu.
Co přesně vás v Londýně čeká?
Už jenom tím, že se to hraje v Royal Albert Hall, je to výjimečné. S devadesáti procenty kluků, kteří se tam sejdou, jsem strávil celou kariéru. Všichni, kteří tuhle akci zažili, mi říkali, že to je naprosto unikátní. Samozřejmě chci být připraven, aby byl tenis koukatelný. I když nejde úplně o výkon samotný, ale o to pobavit sebe a diváky.
Potkáte se v týmu i s Tomášem Berdychem?
Ne, protože organizátoři nechtěli hráče ze stejné země v jednom týmu. Ale je neuvěřitelné, že do začátku zbývají ještě dva a půl měsíce a já už vím, kdy a proti komu hraju. Takhle dopředu jsem to za celou kariéru nezažil.
Proti komu tedy nastoupíte?
Začínám proti Thomasi Enqvistovi (bývalé světové čtyřce), ještě předtím v poledne hraju debla, takže jsem rád, že se rozkoukám. Další den se utkám s Xavierem Malissem (bývalé devatenáctce). A třetí den zase hraju debla.
Když pomineme tenis, jaká je teď náplň vašich dnů?
Rodina. Snažím se pomáhat ženě, protože čekáme druhé dítě. Takže jsem každou možnou chvíli doma. Když mi zbude volný čas, tak hraju golf, který mě hodně baví. Cítím, že v něm mám míle a míle na zlepšení, ale když vidím byť jen malý progres, tak mě to baví.
Dostal jste i nějaké nabídky na trénování z tenisového prostředí?
Ano, ale odmítal jsem je, i když byly zajímavé. Přišly většinou od grandslamových vítězů. Ale rodina je teď pro mě číslo jedna. Trénování už jsem si vyzkoušel, třeba na to přijde čas později. Ale teď si to spíš dokážu představit v nějaké mentorské roli než jako každodenní cestování.
Je těžké přijmout jiného svěřence, když jste trénoval Novaka Djokoviče?
Asi je rarita, že jsem měl jako prvního svěřence hráče, který byl jeden zápas od toho, aby se stal nejlepším hráčem všech dob. Ale nežil jsem v bludné představě, že můj level bude takto pokračovat. I přesto jsem dostal nabídky od hráčů, kteří byli ve světové desítce nebo vyhráli grandslam. Toho si hrozně moc vážím, ale všechno v životě musí přijít ve správný čas. Nevylučuju to, ale momentálně to nepřipadá v úvahu.
18. října 2018 |
Zmínil jste Djokoviče, co říkáte na jeho sezonu, ve které vyhrál tři grandslamy a na čtvrtém skončil ve finále?
Zase to posunul o nějakou třídu výš. Myslím, že ve finále US Open ho objala tíha momentu v kombinaci s tím, že v semifinále hrál náročný pětiseťák se Zverevem a Medveděv strávil na kurtu daleko méně času. Medveděv odehrál naprosto fantastické utkání, hrál daleko agresivněji, než s Novakem do té doby hrával. A Novak samozřejmě dělal chyby.
Viděl jste na něm ten enormní tlak?
Myslím, že to pramenilo z toho, jak Novak moc chtěl. A taky mu kvůli olympiádě chybělo i trochu psychických sil a toho, co je vždycky schopen vyndat v koncovkách oproti ostatním. Chyběla mu ta extra rychlost, kdy dokáže podřadit a soupeře v zápase na pět setů zničit.
Věříte mu, že bude podobně dominantní i v dalších sezonách?
Určitě, pro mě je to jen odklad.
Nicméně se zdá, že minimálně na Australian Open by mohla Djokoviče vyřadit ze hry povinnost očkování. Jak se na toto téma díváte?
Očkování nerezonuje jen tenisem. Za sebe můžu říct, že očkovaný jsem. Ptal jsem se na to pana profesora Koláře a on mi řekl, ať se naočkovat nechám, ať mám klid. Takto jsem k tomu přistoupil a jsem v pohodě. Ulehčuje mi to cestování, protože můj život je i teď díky mým byznysovým aktivitám hodně v zahraničí.
Djoker v pasti. Politici chtějí Australian Open jen pro očkované tenisty |
Jakým byznysem se zabýváte?
Od konce kariéry se věnuju aditivnímu palivu a energetickým úsporám. Teď se dostáváme do pozice, kdy se to už samo ufinancuje. Tříletá mravenčí práce, která byla nezbytná k tomu, abychom mohli roztáhnout křídla, je teď hotová. A těším se na to, co nás čeká.
Jak se vám pracuje, když máte za sebou úspěšnou sportovní kariéru?
Devadesát devět procent lidí ví, kdo jsem. Nebudu lhát, dveře to určitě otevírá jednodušeji. Díky své tenisové historii se potkávám s lidmi, ke kterým bych se těžko dostával. Normálně čekáte na schůzky půl roku, takhle to zvládnu během dvou dnů.
Cítíte se po těch letech v byznysu protřelý?
Netroufnu si říct, že jsem protřelý. Tenisově protřelý jsem byl po patnácti dvaceti letech. Jak říkal táta: Nejhorší je prvních dvacet let a pak už to jde samo. A měl pravdu. Myslím, že to platí i v byznysu. Beru tuhle etapu tak, že se každý den učím. Baví mě to, jsou to věci, které mě zajímají a fungují.
Navíc se pohybujete v perspektivní oblasti.
Palivové aditivum má obrovský dopad na snižování emisí, což je dnes jedno z hlavních celosvětových témat. Jak jsem říkal, že všechno je o tom být ve správný čas na správném místě, tak si myslím, že teď všichni začínají zjišťovat, jak obrovskou přidanou hodnotu jim aditivum může přinést. Jak finanční, tak v podobě snižování emisí.
Propast u mužů je obrovská, ví ŠtěpánekKromě barvitého líčení svého života po profesionální kariéře Štěpánek zhodnotil také současný stav mužského tenisu a nové formáty týmových soutěží, které opustily dřívější podobu domácích a venkovních duelů a hrají se jako turnaj na jednom místě. „Už když jsme vyhrávali Davis Cupy, tak jsem říkal, že to je sice krásné, ale že taky zvedám prst, protože vidím, co se děje za námi. Chtěl jsem se hrozně mýlit, ale nemýlil jsem se, ta propast je doopravdy obrovská,“ všímá si dvojnásobný šampion prestižního klání družstev z let 2012 a 2013. „Jsem samozřejmě velký fanoušek našich juniorských úspěchů, ale ty dávají jen předpoklad. Ten nejdůležitější krok je přechod do profesionálního tenisu, kde každý hraje o svoje živobytí. A jestli vám v juniorech někdo vypustí dva tři gamy nebo celý zápas, tak to se vám v mužích nestane. A jak jsou všichni zvyklí vyhrávat, tak najednou přijde opravdové síto, zažijí dva měsíce porážek a srazí jim to sebevědomí tak, že se z toho nemusejí vzpamatovat.“ Sám Štěpánek na svůj kariérní vzestup vzpomíná jako na pozvolný proces. „Síto jsem zažil do poslední mrtě, a i když můj postup byl pomalejší, byl stále kontrolovaný. A díky tomu jsem byl ve světové špičce tak dlouho. Vážil jsem si toho, čím jsem prošel, všechno jsem si pamatoval, ze všeho jsem se učil. A dá se říct, že pak už mě v tenise nic nepřekvapilo.“  A co se týče turnajových formátů, týmových soutěží, na ně má Štěpánek jasný názor. „Absolutně s nimi nesouhlasím,“ říká. „Myslím, že v týmových soutěžích to bylo o domácích zápasech a domácím publiku, proto jsme to hráli. A atmosféry, které byly i na utkáních venku, byly nezapomenutelné. Ale dneska se půjdete podívat na zápas Austrálie proti Bělorusku a bude tam tři sta lidí, jak to bylo naposledy v Madridu.“ České tenistky tedy budou mít velkou výhodu v tom, že celé finále Poháru Billie Jean Kingové, dřívějšího Fed Cupu, přivítá Praha. „Je to pro ně jedinečná příležitost, ale poslední na několik dalších let,“ ví Štěpánek. „My jsme mohli hrát doma několikrát za rok. Ať si to zdůvodňuje kdo chce a jak chce, ale my jsme byli na tom kurtě a víme, co je to za pocit hrát v takových atmosférách. Davis Cup teď přichází o tu nejkrásnější esenci, kterou je publikum.“ |
