Za minulého režimu kostel na Mouřenci chátral a kostnice s tisíci lidskými kosterními ostatky byla volně přístupná. Lidé si z ní odnášeli jako suvenýr lebky či kosti. Někteří je odnesli domů, jiní je kousek od kostela pohodili v lese.
Nyní jednu z lebek po 35 letech vrátil zpět na místo pan Karel z Prahy. „Byli jsme tady tehdy na rodinném výletě. Prohlédli jsme si i kostnici, která byla volně přístupná. Když jsme odcházeli přes les, tak si tam děti hrály a měly tam sadu kostí a lebku. Tak jsem jim tu lebku sebral v domnění, že se sem ještě někdy vrátím,“ vzpomínal Karel, kterému tehdy bylo dvacet let.
 |
Na Mouřenec se ale vrátil až teď. Lebku, která prý patřila ženě, si doma upravil, protože se částečně rozpadala, vyčistil ji peroxidem vodíku a nalakoval. Dva roky ji měl na stole.
„Na další dva roky si ji zapůjčila medička pro studijní účely, pak už byla lebka u nás doma. Jednou za rok jsem ji vždycky vzal do ruky a říkal si, jestli už nepřišla doba na to, abych ji vrátil tam, kam patří. Myslím, že věkem k tomu člověk dospěje. Že má vrátit zpátky to, co si půjčil. A vrátit to tam, kde si to půjčil,“ vysvětlil.
O víkendu ji proto uložil zpátky do kostnice. „Vrátit sem lebku byl závazek. A teď je splněný,“ dodal Karel.
Radost, že se lebka vrátila na své místo, neskrýval Lukáš Milota ze spolku Přátelé Mouřence, který se o kostel s kostnicí řadu let stará.
„Bylo moc špatné, když lidé v minulosti kosti a lebky z kostnice odnášeli. Kostnice je jeden velký hrob, jsou v něm ostatky našich předků, které si zaslouží úctu a klid. Nejsou to žádné suvenýry,“ tvrdí Milota a rád přivítá každého, kdo se rozhodne vrátit na Mouřenec něco, co tam kdysi sebral.
Před lety jinou mouřeneckou lebku po 47 letech přivezl muž z Třebíče. V roce 1968 si ji vzal, když byl na Šumavě na vojně.
Další návštěvník vrátil do kostela tři srdce z tamních zvonů. Do té doby je měl na chalupě.
„Podařilo se nám také vydražit na aukčním portálu kdysi ukradená dvířka z našeho oltáře. Kéž je těch návratů co nejvíce,“ přeje si Milota.
