„Je to na blití,“ nebral si Vetter servítky. Vadil mu především povrch v oštěpařském sektoru, do kterého se nemohl pořádně zapřít, aby vytáhl jeden ze svých mimořádných pokusů.
„Je dobrý pro světové a olympijské rekordy na dráze, ale pro oštěpaře, jako jsem já, je jednoduše smrtící. Připadám si na něm jako při aquaplaningu. Zkuste zabrzdit těsně před zdí, když jste tak moc rozjetý jako já. Je to zklamání, že povrchy pro vrhače nejsou všude standardizované.“
Velkolepý film. Jak Vadlejch ujišťoval parťáka: Medaili tu budeme mít oba |
Němec se v Tokiu trápil už v kvalifikaci, z níž postoupil až třetím hodem. Ve finále první pokus poslal na zmíněných 82,52, když odhodil při druhém, upadl, přešlápl a s bolestivou grimasou si svíral kotník.
Ani ve třetí sérii nezapsal měřený hod, skončil celkově devátý.
Vzhledem k tomu, že předchozích 19 závodů ovládl a v aktuální sezoně přehodil hned sedmkrát hranici 90 metrů, měl ambice rozhodně vyšší. Třeba atakovat i světový rekord Železného 98,48, k němuž mu loni v září chybělo 72 centimetrů.
Jenže tyto plány mu hrubě nevyšly.
„Ten sektor můžou po závodě rovnou hodit do koše. Bylo to nebezpečné, člověk tam podvědomě šlape na brzdu,“ pokračoval ve stížnostech.
„Někdo si poradí na všech površích, jiným to klouže. Je to hořké, ale co s tím teď nadělám. Je mi to líto kvůli všem těm, co mi drželi palce. Ale nemám si co vyčítat. Je to zklamání, ale taky to bylo nešťastné.“
Také jeho reprezentační kolega Julian Weber, který nečekaně skončil čtvrtý, viděl za selháním favorita podmínky v sektoru. „Jojo, má tak neskutečnou sílu, že ta dráha ji nevydrží,“ prohlásil.
Veselý: Nepředstavoval jsem si, že v 38 letech ještě prožiju něco tak úžasného |
Naopak od dalšího kolegy a olympijského vítěze z Ria de Janeiro Thomase Röhlera, který v Tokiu nemohl startovat kvůli zranění, se Vetter dočkal zastání jen částečně.
„Všechno svádět jen na podmínky mi nepřijde úplně korektní. Ale fakt je, že ten povrch jeho stylu házení nevyhovuje. Johannes umí monstrózní hody, ale olympiáda má bohužel svoje vlastní zákony,“ konstatoval Röhler.
Mnohem lépe, a nutno podotknout, že nečekaně, se s tokijskými podmínkami vypořádali čeští reprezentanti. Jakub Vadlejch si na krk pověsil stříbro, Vítězslav Veselý bronz.
„U Johannese dost hraje roli, v jakém nastavení má hlavu,“ všiml si Veselý. „Když si věří, je neporazitelný. Když si nevěří, tak mu stačí jeden špatný hod a sesype se. Pak je schopný házet o patnáct, o dvacet metrů míň. Ale na druhou stranu to je krása oštěpu. Ukazuje i obrovskou sílu hlavy.“
