Čekali byste, že po zápase, v němž byla favoritkou, bude Hana Matelová zklamaná z vyřazení? Za normálních okolností by jistě byla.
Jenže na této olympiádě je všechno jiné, jen ne normální. A tak vám řekne, že vlastně slaví i malé vítězství.
„Můj prvotní cíl byl tady nastoupit, protože poté, co se stalo Pavlu Širučkovi, nebyla situace vůbec příjemná. Ze začátku jsme ani nevěděli, jestli nás jako blízké kontakty nechají hrát. Jasně, soupeřka dnes byla hratelná, ale po tom všem, čím jsme si prošli, ani zklamaná nejsem.“
Covid u reprezentačního kolegy Širučka způsobil, že ona a kolega Lubomír Jančařík, ale i jejich trenéři Josef Plachý a Petr Nedoma museli opustit olympijskou vesnici a skončili na izolačním hotelu v Tokiu.
Ocitli se tam v tréninkovém provizoriu. Že by odtud mohli vyjet do haly na trénink? Ne, kdepak, to by vážně nešlo, kroutili hlavou hygienici.
Opravdu ne? Ani kdyby při tréninku s nikým jiným nepřišli do kontaktu?
Vznášeli dotazy, kde se dalo, a čekali na verdikt od stolnětenisové federace ITTF a od MOV. Jejich nevýhodou bylo, že stolní tenis je sportem pod střechou. Tam se viry šíří rychle, dávali jim najevo.
„Než nám oznámili, že i pro připuštění na trénink potřebujeme před ním PCR test, trvalo to dva dny. Což je strašně dlouhá doba,“ líčila Matelová.
A tak čekali na malém pokoji - a vzpomínali na loňský jarní český lockdown. Tehdy také vymýšleli, jak trénovat doma.
„Využila jsem teď stejné prvky,“ popisovala Matelová. „Od jógy přes footwork na rychlé nohy, posilování, vizualizaci pohybů až k meditaci.“
Říkala si snad při ní: Neřeš izolaci, mysli jen na zápas?
„Také. Věnuji se meditaci už delší dobu. Pomáhá mi uklidnit se, abych se udržela pozitivně naladěná.“
Hana Matelová, další z českých sportovců na tokijské izolaci, coby blízký kontakt nakaženého. Na tréninky do haly nesměla. Jak se tedy na malém izolačním pokoji připravovala na svůj první olympijský zápas? "Jóga, meditace, footwork, vizualizace, stínování, pinkání o zeď." https://t.co/33PwKUuj0w
Co nejčastěji brala na pokoji do ruky pálku, udržovala s ní co největší kontakt, pinkala si s míčkem o zeď, stínovala, aby si v ruce neustále připomínala její váhu.
Podobně cvičil kolega Jančařík.
O den dříve si jejich kolega v izolaci, cyklista Michael Kukrle, po svém závdě posteskl, že s blízkými kontakty nakažených zacházejí Japonci na hrách snad ještě hůře než s nakaženými.
„Přesně,“ přitakal Jančařík. „Jsme tu asi nejvíc testovaní ze všech. Dělají nám testy jednou denně, navíc každé ráno odevzdáváme vzorek slin. A dvakrát za mnou přišli znovu i v noci, že chtějí další test ze slin. Prostě pořád něco.“
Noční bušení na dveře a další podivnosti izolačního režimu se vám chtě nechtě vplíží do hlavy a nahlodávají koncentraci na zápasy.
„Ani mi nejde o to, že mám dát další vzorek,“ podotkl Jančařík. „Já jim ho klidně dám. Ale zároveň se jich ptám: Proč? A oni že neví. Takže hned máte strach, že je s vámi něco špatně. Což toho sportovce zase hodí do horšího stavu.“
Jako by nestačilo, jak jim hygienici dávají najevo, že se musí stranit ostatních po příchodu do haly.
„Jdu halou a pořadatelé dělají ze svých těl koridory, abych mohl projít stranou od všech,“ poněkud zděšeně líčí Jančařík.
Matelová přidává: „Mě měl dneska někdo u haly vyzvednout, ale nikdo tam nečekal a dovnitř jsem sama nesměla. Ztratili jsme tím nějaké minuty. A i když jsem si říkala, že musím zůstat v klidu a udržet si nad vším nadhled, tak mě to samozřejmě vytočilo.“
Nesměli si dovolit ani běžnou rozehrávku s jinými stolními tenisty. Jančaříkovi v tomto směru musel vypomoci kouč Plachý. „Naštěstí je bývalým kvalitním hráčem, takže ta rozehrávka byla v pohodě. Nemá sice zápasovou rychlost, ale v současných podmínkách jsem byl vděčný, že ho tu mám a že jsem s ním mohl hrát.“
Jen to mohli společně dotáhnout v Tokiu ještě dál.
Po sobotním 1. kole se ještě radoval:
Na rozdíl od své kolegyně Jančařík po nedělním zápase 2. kola neřekl, že má radost z pouhé účasti. Naopak, těsná porážka 3:4 s nasazeným Kirillem Gerassimenkem z Kazachstánu ho docela naštvala. Vždyť první dva sety hladce získal pro sebe.
„Podle mě jsem byl celkově lepší, dobře jsem chytnul i začátek zápasu, jenže on mi pak dva sety vyloženě ukradl tím, že tam vyškrabával míčky ze země, ze zad,“ bilancoval. „Podle mě kdyby soupeř zavřel oči, tak mu na ten stůl míček stejně spadne. Ve čtvrtém setu jsem potom pořád vedl, jenže pak zahrál tři míčky z paty a dal mi snad tři prasata a hranu a já set prohrál. Ale asi i proto je tak dobrý, že to umí vyškrábnout.“
Skvělý nástup nestačil, Jančařík v Tokiu skončil. Vypadla i Matelová |
Zklamání z vyřazení jste mu mohli odečítat z očí. „Jo, velké zklamání,“ přitakal. Přitom před odletem na hry měl mysl naladěnou do pozitivna, obzvlášť po úspěchu ve světové kvalifikaci, kde porazil i patnáctku žebříčku Brita Pitchforda. Má životní formu, říkali o něm.
„Jo, byla taková a podle mě pořád stoupala,“ souhlasil.
Prokletý covid, prokletá izolace, možná si pomyslel.
„Ale na podmínky, v jakých jsme se poslední dny ocitli, nechci svalovat, že jsem dnes prohrál,“ řekl nahlas. Spíš hledal chyby v sobě. Proč si jen za stavu 5:4 v šestém setu, kdy protivník opět jednou zahrál dva míčky velmi šťastného ražení, nevzal time out, aby Gerassimenka aspoň trochu vykolejil.
„Ale já furt myslel, že to dohraju a zvládnu,“ říkal Jančařík.
Nezvládl. „A v sedmém setu jsem už nemohl, už mě utahal.“
Hala se slavnou českou stopou - Metropolitan Gymnasium v Tokiu. Pod její střechou se na hrách v roce 1964 stala Věra Čáslavská miláčkem Japonska. Teď je tu místo gymnastiky království stolních tenistů a nikdo z českého tria nepřežil 2.kolo: jeden má covid, dva zbylí dnes vypadli. https://t.co/eAevxqQKr1
Jemu i Matelové nezbývalo, než si hlasitě připomenout: další hry v Paříži jsou už za tři roky. „Stoprocentně tam chci,“ vyhlásil 33letý Jančařík. „Tokijská zkušenost mě neodradila.“
Jen kdyby tak věděl, kdy mu Japonci dovolí odletět domů. „Nikdo mi totiž nedokáže říct, kdy to bude,“ poznamenal. Mluvčí českého týmu Barbora Žehanová ujišťovala: „Usilovně na tom pracujeme.“
Do města ani na tribuny nemůže, a tak se Jančařík musí zase zabavit sám na izolačním pokoji. „Doposud jsem se zabavil přípravou a cvičením, motivoval jsem se do turnaje. Teď už to bude horší.“
Horší bude pohled na stoly v Metropolitan Gymnasiu také pro české příznivce tohoto sportu. Žádný stolní tenista se zkratkou CZE za jménem už se na ploše slavné haly při letošních hrách nevyskytne.
