Bývalý důstojník StB jde za mříže. Páchal zločiny před revolucí i po ní

Odvolací soud potvrdil 5,5 roku vězení někdejšímu kapitánovi Státní bezpečnosti Vladimíru Marečkovi. Je to nejpřísnější pravomocný trest, který naše soudy uložily bývalému příslušníkovi StB. Mareček se před čtyřiceti lety podílel na šikaně chartisty a vyštval ho i s rodinou z vlasti. Potvrzený trest zahrnuje také podvod, kterého se Mareček dopustil před několika lety.

Soudy

Sledovat další díly na iDNES.tv

Senát Městského soudu v Praze v čele s Liborem Vávrou v úterý zamítl odvolání Marečka i jeho tehdejšího nadřízeného Milana Douši. V případě druhého jmenovaného tak platí tříletá podmínka.

Argumenty obhajoby, která upozorňovala na údajně protiústavní retroaktivitu (zpětnou účinnost právních předpisů) či možné promlčení trestné činnosti, a navrhovala pro klienty zprošťující rozsudek, soudci neuznali.

Za relativně nejsmutnější označil Vávra snahu obžalovaných hájit se tvrzením, že jen poslouchali rozkazy nadřízených.

„To je právní otázka, která se řešila po roce 1945 v Norimberském procesu, kdy je – abych citoval z článku osm tehdejšího mezinárodního vojenského tribunálu – řečeno, že skutečnost, že obžalovaný jedná na rozkaz vlády nebo nadřízeného, jej nezbavuje osobní trestní odpovědnosti. Může to být bráno toliko jako polehčující okolnost,“ připomněl soudce.

Vladimír Mareček, narozen 1953

• Soustružník kovů požádal o přijetí do služeb Sboru národní bezpečnosti (SNB), složky StB, v červnu 1974. „Doufám, že má žádost bude kladně vyřízena. S pozdravem čest práci.“
• Služební přísahu složil 1. října 1974.
• Pracoval na 1. oddělení 2A odboru Správy StB Praha.
• Obor ‚Právo‘ vystudoval na Vysoké škole SNB, titul JUDr. používá od května 1988.
• Postupně byl povýšen na kapitána, tuto hodnost získal v únoru 1989.
• Za iniciativní a příkladné plnění služebních úkolů dostal desítky finančních odměn.

zdroj: Archiv bezpečnostních složek

Obhajoba zároveň argumentovala tím, že obžalovaní nemohli v pozici veřejných činitelů zneužít svou pravomoc, protože těmito činiteli nebyli.

„Byli vázáni směrnicí k tomu, že museli všechno utajovat. Nemohli vystupovat pod vlastními jmény. Podmínky konspirace byly tak přísné, že to vylučovalo, aby vystupovali jako veřejní činitelé. Nerozhodovali jako státní orgán, byli pouze někomu k ruce. Tak jako písařka nebo sekretářka,“ prohlásil Doušův obhájce Čestmír Kubát. Stejný názor měl i Marečkův advokát Tomáš Mácha.

Odvolací senát nesouhlasil. Podle něj měla stanoviska operativy, v tomto případě Státní bezpečnosti, vliv na celou řadu běžných občanských práv obyvatel Československa, například na to, zda člověk může vycestovat do zahraničí, studovat nebo jakou získá práci.

Milan Douša, narozen 1947

• Zámečník z Nového Strašecí si po večerech dodělal strojní průmyslovku. U maturity dostal dvě čtyřky.
• Od srpna 1970 byl členem KSČ. O přijetí do služeb SNB požádal v březnu 1973.
• Služební přísahu složil 2. července 1973.
• V červenci 1981 vystudoval na Vysoké škole SNB (Fakultě StB) obor Právo. Nejlepší známku (dvojku) měl u závěrečné zkoušky z předmětu „boj orgánů StB proti ideologické diverzi“.
• Postupně získal hodnost majora (v červenci 1988), pracoval jako náčelník oddělení pražské správy StB.
• Dostal řadu finančních odměn, například za akci „Charta 77“ a další.
• V osmdesátých letech obdržel vyznamenání „Za službu vlasti“ a „Za zásluhy o obranu vlasti“.

zdroj: Archiv bezpečnostních složek

„Je evidentní, že tato služba (StB) aktivně vstupovala do života lidí, čili se chovala jako veřejný činitel. Jednala tak, měla to umožněno. Byla to ona, ostatně i tady to bylo prokázáno, kdo inicioval případné domovní prohlídky, a to bez ohledu na to, že formálně právně ten návrh pak podepsal konkrétní policejní vyšetřovatel, případně prokurátor. Pracovníci operativy byli v postavení veřejných činitelů,“ vysvětlil Vávra.

Rozsudek uznává Marečka vinným v jedenácti bodech, které popisují, jak měl v letech 1977 až 1981 dotlačit signatáře Charty 77 Václava Komedu k nedobrovolnému vystěhování z ČSSR.

Šlo o opakované zadržení, výslechy, vyhrožování či domovní prohlídky. Více než poloviny skutků se dopustil spolu se svým šéfem Milanem Doušou.

27. září 2019

KRIMI

Sledovat další díly na iDNES.tv

Estébáci komplikovali život Komedovi i jeho blízkým. Ztěžovali mu také situaci v zaměstnání. Když disident v březnu 1981 pracovní místo opustil, dali podnět k tomu, aby byl stíhán pro příživnictví a rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Komeda se nakonec nátlaku podvolil a v prosinci 1981 se s manželkou a nezletilým synem z Československa vystěhoval.

Komunisté brali odpůrcům majetek i občanství

• Lidé, kteří byli estébáckými praktikami dotlačeni k opuštění vlasti, se museli vzdát občanství, svých dokladů a podepsat prohlášení, že nebudou žádat o důchod ani uplatňovat dědické nároky.
• V seznamu vyvážených osobních věcí musela být zaevidována každá položka včetně počtu kusů, roku nabytí a odhadní ceny určené znalcem. Za každou věc se platilo clo ve výši padesáti procent odhadní ceny.
• Vývoz knih schvalovaly úřady, část titulů nebyla povolena.
• V seznamu musely být uvedeny i veškeré písemnosti a „archiválie“ (fotografie, vysvědčení, rukopisy).
• Vystěhovalci dostali na národním výboru listinu o propuštění ze státního svazku Československé socialistické republiky. Poplatek za vynucené vzdání se občanství činil 4 tisíce korun.
• ČSSR jim poskytla cestovní průkaz totožnosti, v němž bylo uvedeno, že jsou neurčené státní příslušnosti a v Československu se zdržují pouze na přechodnou dobu do uvedeného data vystěhování.
• Za vysokoškolské studium museli státu zaplatit 10 tisíc korun. Středoškolsky vzdělaní a vyučení lidé hradili nižší částku (průměrný měsíční plat byl v té době asi 2 700 Kčs).

zdroj: Ivanka Lefeuvre – Migrace 1982 (deníkové záznamy signatářky Charty 77 vystěhované v rámci akce „Asanace“ z Československa)

„Jsme přesvědčeni, že šlo o jednání, které bylo zcela zjevně trestné i podle tehdejšího trestního zákoníku,“ zdůraznil předseda senátu.

Václav Komeda (uprostřed) na fotce z roku 1977

Uložené tresty, tedy 5,5 roku ve věznici s ostrahou pro Marečka a tři roky podmíněně se čtyřletou zkušební dobou pro Doušu, neshledali soudci nepřiměřeně přísnými.

Ředitelka Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) Eva Michálková iDNES.cz potvrdila, že v případě Marečka jde o nejvyšší trest, který u nás dostal bývalý příslušník Státní bezpečnosti.

28. prosince 2020

Soudy

Sledovat další díly na iDNES.tv

Mareček páchal trestnou činnost i po změně režimu v roce 1989, v rejstříku má pět záznamů převážně kvůli majetkové trestné činnosti. V nynějším rozsudku je trest ukládán jak za zneužití pravomoci úřední osoby, tak za podvod, kvůli kterému byl Mareček souzen už kolem roku 2013.

Doktor práv obral o odškodnění ženu, které zabili syna. Jde do vězení

Další trest – dva roky vězení – dostal tento muž s titulem JUDr. v roce 2019 za to, že zpronevěřil peníze ženě, která uvěřila, že se na něj obrací jako na advokáta. Mareček nemá oprávnění advokacii vykonávat.

Žena si ho najala coby zmocněnce, protože jí bezohledný ruský podnikatel zabil při divoké jízdě na silnici syna. V rámci odškodnění získala čtvrt milionu korun. Její peníze si Mareček nechal pro svou potřebu.

Muž, který se u StB vypracoval na kapitána, si tak má odsedět celkem sedm a půl roku. Na dotaz, zda se nebude nástupu do věznice vyhýbat, dnes při odchodu z jednací síně neodpověděl.

Nuceně vystěhovaný Václav Komeda se pravomocného rozsudku nad oběma bývalými příslušníky StB nedožil. Zemřel v únoru 1995.

Akce Asanace

• Krycí název pro operaci StB z let 1977 až 1984, pomocí které chtěl komunistický režim v ČSSR donutit nepohodlné lidi, zejména signatáře Charty 77, k opuštění Československa.
• Příslušníci tajné policie používali při akci různé formy psychického i fyzického nátlaku a vydírání.
• „Jednoho mladého muže odvezli za město, tam ho polili kyselinou mléčnou, to je něco, co strašně páchne. A nechali ho takhle jít pěšky zpátky bůhvíkolik kilometrů do Brna. Některé lidi mlátili, některé mučili,“ vzpomínal bývalý disident Ivan Medek.
• K emigraci byly donuceny stovky lidí, například herec Pavel Landovský nebo farář a písničkář Svatopluk Karásek.
• Policie stíhala desítky viníků z řad bývalých vyšetřovatelů StB a jejich nadřízených. Většina dostala podmíněné tresty. 
• Tehdejší ministr vnitra Jaromír Obzina, který dal 21. prosince 1977 k nezákonné akci rozkaz, potrestán nebyl. V průběhu soudu, v lednu 2003, zemřel.