Jindřich Kovařík měl Dianu v péči už před šestadvaceti lety, kdy srnec, který bohyni lovu doprovází, přišel o parůžek. Tentokrát byla důvodem oprav rez. Sochu z centimetr silné šedé litiny trápila zejména v místech, kde se držela voda. Po opravách, které přišly na přibližně 70 tisíc korun, dostala kopie Diany z Versailles opět zářivý bílý nátěr a vrátila se na své místo poblíž západního průčelí zámku.
„Barva má co nejvíce připomínat mramor, z něhož je vytesaná předloha. Je to taková lomená bílá. Namíchal jsem vzorník asi čtyř odstínů, z nich si památkáři vybrali,“ ukazuje na sochu Kovařík.
Dianu připevněnou popruhy na korbě nákladního automobilu doprovázel ze svého ateliéru na Plzeňsku až na zámek Kynžvart. „Horké chvilky jsme zažili při transportu přes Mariánské Lázně. Tam socha podjížděla pod trolejemi v ulicích. Místy to bylo těsnější,“ směje se.
Podle restaurátora je socha sestavená z několika částí, jednotlivé kusy jsou odlité do dvoudílných forem, navzájem sestavené a zpevněné šrouby.
„Když jsme křemičitým pískem otryskali z povrchu původní barvu, zjistili jsme celou řadu vad a nedostatků vzniklých už při výrobě. Opravili jsme je, stejně tak i místa, která byla zasažená korozí. Ta nejvíc zkorodovaná jsme po domluvě s památkáři zinkovali, to se týká především spodní část soklu,“ přibližuje Kovařík.
Diana je podle něj v mírně nadživotní velikosti. Měří i s podstavcem 210 centimetrů a váží odhadem přes 800 kilogramů.
V sousedství nově zrekonstruované sochy zasadí správa zámku převislý jasan, který tu už dříve rostl a býval vyšší než samotná socha.
„Obnovujeme kontext celé této lokality. Strom s převislými větvemi vytvářel spolu s Dianou romantické zákoutí, dá se říct až kouzelné místo. My to sice už neuvidíme, ale lidé, kteří přijdou po nás, se budou moci kochat pohledem, který známe z fotografií pořízených někdy kolem roku 1900,“ uvádí kastelán zámku Ondřej Cink.
Kopie slavného originálu
Originál sochy Diany, který je připisován velkému mistrovi a slavnému athénskému sochaři Leocharesovi ze 4. století před naším letopočtem, se již nedochoval. Existuje ale několik kopií.
Jednu daroval papež Pavel IV. francouzskému králi Jindřichu II. Ta poté zdobila řadu královských rezidencí. V šestnáctém století se socha objevila v Jardin de la Reine v paláci Fontainebleau. V roce 1602 ji Jindřich IV přesunul do Louvru, kde byla vystavena v Síni starožitností. Za vlády Ludvíka XIV. byla přesunuta do paláce ve Versailles, kde byla vystavena v galerii Grande. V roce 1798 se socha navrátila zpět do Louvru. V moderní Evropě byla mnohokrát kopírována, odlévána a napodobována rytinami, keramikou a malými bronzy.
V Česku se podle dostupných informací nacházejí dvě kopie Diany z Versailles. Jedna na Moravě, další je možné obdivovat právě v zahradách klasicistního zámku v Lázních Kynžvart, který vlastnila diplomatická rodina knížat z Metternichu.
