Mark Ramseyer, profesor japonských právních studií na Harvardské univerzitě, zpochybnil narativ, že až dvě stě tisíc „utěšitelek“, většinou Korejek, ale také Číňanek a žen z jihovýchodní Asie, bylo v letech 1932 až 1945 nuceno v armádních nevěstincích sloužit japonským vojákům.
V akademickém článku publikovaném na přelomu roku Ramseyer napsal, že ženy byly sexuálními pracovnicemi, které s nevěstinci dobrovolně uzavřely smlouvy. Tento názor podporují japonští ultrakonzervativci, kteří se snaží svou zemi očistit od odpovědnosti za válečná zvěrstva.
Ramseyer odmítl systém utěšitelek jako „čistou fikci“, přestože jeho existenci doložila řada odborníků. Ramseyer uvedl, že japonská armáda „rozhodně nenutila korejské ženy k práci ve svých nevěstincích“.
„Vyjadřování soucitu starším ženám, které zažily drsný život, je v pořádku. Vyplácení peněz spojenci za účelem obnovení stabilního vztahu je v pořádku. Ale tvrzení o sexuálně zotročených korejských ženách jsou historicky nepravdivá,“ domnívá se Ramseyer.
Přední akademici zpochybnili věrohodnost jeho výzkumu s tím, že nenalezli žádné historické důkazy o kontraktech, které ve svém článku popsal. V jejich čele stojí harvardští historici Andrew Gordon a Carter Eckert, kteří vyzvali ke stažení Ramseyerova článku z internetu.
Profesor na Harvardské univerzitě Mark Ramseyer:
#John Mark Ramseyer, How much would you charge to write something otherwise? https://t.co/kSig2jTFaS
„Nechápeme, jak může Ramseyer s takovou jistotou psát o existenci smluv, které nečetl,“ uvedli Gordon s Eckertem. Dopis odsuzující Ramseyerův článek už podepsalo několik set vědců po celém světě.
Existenci systému utěšitelek uznává také americké ministerstvo zahraničí. „Jak USA už mnohokrát uvedly, obchodování se ženami pro sexuální účely japonskou armádou během druhé světové války bylo závažným porušením lidských práv,“ uvedl podle listu The Guardian jeho mluvčí.
Japonsko má spor za uzavřený
Problém sexuálních otrokyň, přezdívaných „utěšitelky“, je hlavním zdrojem napětí ve vztazích mezi Soulem a Tokiem od konce 90. let, kdy přeživší poprvé vyšly se svými vzpomínkami na světlo. Dnes zůstává naživu posledních dvanáct Korejek, které hrůzu nevěstinců zažily.
Sexuální otrokyně byly pro naše vojáky nezbytné, řekl starosta Ósaky |
Podle Tokia otázku sexuálních otrokyň vyřešila dohoda o normalizaci vztahů mezi Jižní Koreou a Japonskem z roku 1965 a další dohoda mezi oběma zeměmi z roku 2015.
Ta zahrnovala japonskou omluvu a japonskou nabídku, že vloží miliardu jenů (asi 205 milionů korun) do fondu pomoci obětem a jejich rodinám.
Soul se na oplátku zavázal, že přestane Tokio v této citlivé otázce kritizovat. Jihokorejský prezident Mun Če-in nicméně dohodu v roce 2018 zrušil s tím, že neodráží přání žen.
Poranění, pohlavní nemoci a traumata
Spor se znovu rozhořel v lednu poté, co jihokorejský soud nařídil Japonsku, aby dvanáct přeživších žen odškodnil. Každé z nich má zaplatit 100 milionů wonů (1,9 milionu Kč). Ani jedna z výše uvedených dohod totiž podle soudu nezbavuje ženy práva žádat kompenzace.
„Byl to zločin proti lidskosti, který Japonsko páchalo systematicky, svévolně a ve velké míře, čímž porušovalo mezinárodní normy,“ uvedl soudce Kim Čong-kon. Jihokorejky byly obětí „surových sexuálních praktik“, které jim způsobily fyzická poranění, pohlavní nemoci, nechtěná těhotenství a těžké duševní trauma, dodal.
Sexuální otrokyně byly za války běžné, šokoval šéf japonské televize |
Japonský premiér Jošihide Suga v reakci prohlásil, že Japonsko nemůže verdikt přijmout. Také hlavní tajemník japonské vlády Kacunobu Kató označil rozsudek za „nepřijatelný“ a vyzval Soul, aby podnikl „patřičná opatření“.
Japonsko okupovalo Korejský poloostrov od roku 1910 do roku 1945 a části Číny v letech 1931 až 1945. Během druhé světové války pak bylo Japonsko součástí osy Berlín-Řím-Tokio a spáchalo na okupovaných územích řadu zločinů.
