Jaký dopad má na lázně uzavření okresů Cheb a Sokolov?
Formálně žádný. Cestování za zdravotní péčí je nadále povoleno. Patří mezi výjimky. Ale každému musí být jasné, že pokud má místo nálepku rizikové lokality, lidé se do ní hrnout nebudou. To ještě víc postihuje návštěvnost lázní a prohlubuje ekonomický stres. A určitě to neprospívá klidu provozovatelů ani zaměstnanců těch lázeňských zařízení.
Jsou zde signály, že by lidé své pobyty hromadně rušili?
Ty hlavní dopady na lázně, které mají i hotely a wellness, se projevují tak, že lidé kvůli obavám své pobyty spíše odsouvají, než ruší. A to jak samoplátecké, tak pojištěnecké. Spousta lidí například čeká na to, až budou naočkovaní. Myslím, že ten problém se bude dál prohlubovat a možná se objeví i v jiných oblastech. To samé platí i o předpokládaném konci nouzového stavu, kdy se lidé obávají, že se situace zhorší. To vše může klienty znejistit.
Jak na to svaz reaguje?
Komunikujeme, zasíláme vládě spoustu korespondence, snažíme se předkládat věcné argumenty a diskutovat, hledáme cesty. Myslím, že postupně se nám to i daří. Bohužel, podnikáme v oboru, jehož ministerstvo je problematikou covidu natolik zahlceno, že když pak přicházíme s návrhy, které jsou spíš ekonomického či organizačního charakteru, tak termíny jsou o mnoho delší.
Jaká je tedy situace v lázních? Pokuste se ji shrnout.
Takových shrnutí jsem dával v poslední době tolik, až mám pocit, že šíříme všeobecnou depresi. Ale to, že aktuálně ta situace není dobrá, je prostě fakt. V karlovarském regionu je to o to horší, že tam byly lázně dlouhodobě z velké části závislé na zahraniční klientele. Ta ale prakticky zmizela a výhled jejího návratu se hodně vzdaluje. A vzdaluje se i u těch tuzemských hostů, protože se nedaří zvládat epidemii, očkování. Ty scénáře byly původně optimističtější. Takže zatím je to tak, že zaměstnanci jsou z velké části a už hodně dlouho doma a pobírají jen 60 procent průměrné mzdy. Na vyšší kompenzace bohužel nemáme nárok.
Jak to?
Protože ty mohou čerpat jen rozhodnutím vlády uzavřené provozovny. A to lázně nejsou. Ony mohou fungovat. Ale není, kdo by do nich jezdil. Neoperuje se, nejsou žádné následné rehabilitace, obecně se příliš nechodí k lékaři, protože většina praktiků přešla na telefonický kontakt. Navíc lidé mají pocit, že by v čekárnách mohli něco chytit. Tedy si ani nevyřizují své lázeňské návrhy, a pokud už je mají, pak z nějakých obav svých nebo svých blízkých pobyty odkládají a přesouvají na později.
Takže lázně jsou nyní prázdné?
Ty, které se soustředily v minulosti na pojištěnce, jsou dnes obsazeny nanejvýš ze čtvrtiny. Naprosté výjimky pak hlásí poloviční obsazenost. Mám pocit, že snad Janské lázně něco takového hlásily, ale to jsou velmi úzce specializované lázně, které nikdy neměly velký podíl cizinců a ani samoplátců. Velké komplexy však mají smůlu. V těch lázních často funguje jen jedna kapacita, velká část zaměstnanců musí být doma nebo nějak rotují. Situace v lázních je v tomto ohledu oproti jiným odvětvím velmi náročná.
Mohou lázně počítat i s jinou podporou, než je program Antivirus v režimu B?
V tuto chvíli pro lázně neexistuje žádný další funkční a účinný kompenzační a podpůrný mechanismus. Byl pro ně připraven pouze program Covid lázně, což jsou vouchery, které měly pobyty v lázních podpořit. Ale v době strachu ani čtyřtisícová sleva lidi do lázní nedostane. Navíc program skončil na konci loňského roku. Takže v současné době v těch apelech směrem k vládě mluvíme o tom, že v lázních jde především o ekonomický problém. Chybí pokračování této vyhlášky. V tuto chvíli to vypadá nadějně, snad se na ní začne opět pracovat. To ale bude nějakou dobu trvat a tak žádáme, aby stát podpořil možnost léčit postcovidové pacienty. Ty dnes mohou přijmout jen vybrané lázně, které se soustředí na léčbu dýchacího aparátu. Nicméně ten postcovidový syndrom má spoustu jiných projevů, a my se proto nyní snažíme, aby stát těmto pacientům otevřel lázně v nejrůznějších formách, třeba i v krátkodobých rekondicích. Vhodné by bylo nabídnout pobyty i zdravotníkům, kteří jsou vyčerpaní a unavení. O to se nyní snažíme.
Mluvil jste o tom, že situace není dobrá. Jak dlouho si myslíte, že naše lázně, které patří ve světě ke špičce, ještě tento stav ustojí?
Na to neexistuje jednoznačná odpověď. Každé zařízení je jinak velké a má jiné rezervy. Jisté je, že ten vyčerpávající stav, který navíc trvá už velmi dlouho, nejde vydržet donekonečna. Rezervy budou postupně docházet. Proto je velmi důležité, aby stát změnil přístup k pomoci lázním. Pokud nějaká pomoc bude, musí být především rychlá, což se nyní neděje. Příprava programů trvá dlouho, pak se ještě musí zpracovat žádosti a nakonec je třeba vše schvalovat v Evropské komisi. Jenže to není postup, který by patřil do krizového stavu. Požár je třeba hasit hned a ne až poté, co použití hasičského vozu schválí nějaká komise v Evropě, která se sejde jednou za dva měsíce. Pak už by totiž možná nebylo co hasit. Když to řeknu krátce, s pomocí je třeba zrychlit.
