Rekonstrukce trvala dva měsíce. Přestože majitelé zásadně přebudovali dispozici, vyměnili topení i veškeré rozvody, nechali repasovat řadu originálních prvků a vyrobit nábytek na míru, byla podle nich nízkonákladová.
Tady bývala kuchyň, v novém řešení zabírá jen část plochy, místnost přisvítil nadsvětlík. Linku vyrobili truhláři, na podlaze je vinylová krytina.
„Potřebovali jsme vytvořit lépe fungující dispozici se čtyřmi pokoji pro potřeby tříčlenné rodiny. Nejdřív bylo nutné objevit vhodný byt. Hledali jsme takový, který by měl pro rekonstrukci zdánlivě nulový potenciál,“ přibližují úvodem architekti Lucie a Luděk.
Oba pochází z Moravy a do Prahy se přestěhovali po vysoké škole. V hlavním městě chtěli získat pestré pracovní zkušenosti. Před tím, než si založili ateliér Link studio, pracovala Lucie kupříkladu v ateliéru architektky Evy Jiřičné. Když se rozhodli vyřešit vlastní bydlení, s lokalitou neváhali.
„Pražská Letná a její celková atmosféra nás okouzlila: krásné parky, spousta kaváren, galerie... Hodně známých ze všech koutů republiky se tu podobně jako my zabydlelo. Než jsme sehnali tento byt, zvykli jsme si akorát na jeden funkcionalistický s okny na jih a plný světla. Zpočátku jsme se báli, že oproti němu bude tento, orientovaný hlavně k východu, tmavý. Maximálně jsme se snažili interiér prozářit bílou podlahou, světlým vestavěným nábytkem, pomohli i nadsvětlíky,“ zmiňují manželé.
Modernější „průchoďák“
Na osmdesáti dvou metrech čtverečních bývaly jen dva pokoje, do nichž se chodilo výhradně přes kuchyň umístěnou u předsíně. „Nejdřív jsme museli všechno zaměřit a zjistit, jestli je takové řešení v činžáku ze 30. let minulého století reálné,“ vysvětlují mladí architekti, zároveň rodiče dvouleté dcery.
A Lucie pokračuje: „Zdánlivým kompromisem, který pro nás osobně kompromisem není, spíš naopak nám naprosto vyhovuje, je koncept centrální dispozice. Ten nám v podstatě umožnil i výraznou proměnu, jejímž základem je, že obývací pokoj jsme kromě sociálního zázemí propojili se všemi místnostmi.“
 |
Řada investorů podle ní stále uvažuje „tradičně“. Staví se byty s halou nebo neprůchodnými pokoji. „My jsme navrhovali svoje bydlení od studie až po realizaci a od zavedených řešení jsme se mohli bez problémů odpoutat. Plochu bytu jsme rozčlenili na dvě části: obytnou s obývacím pokojem v centru a klidovou s ložnicí a pokojem pro dceru. To v praxi přineslo i větší propojení rodinného života.“
Proč se chodí do knihovny?
„Návrh interiéru je minimalistický, počítali jsme s možností případné změny dispozice, například v budoucnu přebudování pracovny na další ložnici,“ připomíná manželský pár.
Nevhodně umístěnou koupelnu s toaletou vrátili na původní místo a zajistili tím přímý vstup do obytného prostoru. Kuchyň bývala relativně velká, takže se z ní povedlo udělat pracovnu i kuchyňský kout.
Rozdělením rohového pokoje na opačné straně dispozice vznikly ložnice rodičů a dětský pokoj. Atypický vstup do těchto dvou místností tvoří malá chodba s knihovnou prosvětlenou nadsvětlíky z obou pokojů.
Původní velký rohový pokoj architekti rozdělili na dvě oddělené místnosti. Součástí dětského pokoje je i zabydlený malý arkýř.
Architekti tím potlačili i úzkou proporci a získali další úložné prostory až ke stropu. Pokud jsou otevřené původní dvoukřídlé dveře, působí knihovna jako zajímavý solitér.
Na podlaze bytu se potkávají masivní dřevo s moderním vinylem a velkoformátové bukové parkety jsou pojítkem s devadesát let starým originálem. Luděk připomíná, že dobře plní i funkci akustického „filtru“ mezi obývacím pokojem a ložnicemi. Jeho koníčkem je hudba a doma si rád zahraje na některou z kytar či na ukulele.
„I když nevypadají jako nové, dávají tu smysl, nechali jsme je vybrousit a navoskovat. Zachovali jsme i krb. Je pro nás důležitý, vnímáme ho jako takové srdce bytu. Fabiony pod stropem obývacího pokoje přidělali předchozí majitelé. Úplně původní nejsou, ale zapadají jako další vrstva do příběhu tohoto bytu,“ komentují majitelé.
Zpátky citlivě do minulosti
Všechno bylo naplánované maximálně nadčasově, což se povedlo použitím základní světlé barevnosti podlah, stěn či vestavěného nábytku. V takto neutrální kombinaci výborně vynikají zajímavé akcenty i originální prvky, například nezničená secesně zdobená skla oken vedoucích do světlíku.
Nábytek z bělené smrkové spárovky je vyroben na zakázku a v bytě na mnoha místech vyřešil úložné prostory.
Z větší části také repasovaný starší nábytek. „Z něj máme opravdu velkou radost, alespoň jeden kus jsme umístili do každé místnosti. Noční stolky mám po babičce a připomínají mi dětství. Houpací křeslo a židle TON či zachráněná a zrestaurovaná křesla Halabala jsem dostala od tety,“ říká Lucie.
Nábytek na míru nechali manželé vyrobit v truhlářství Dřevovýroba Datinský, ve firmě, kterou vlastní otec a bratr Lucie, a ta k tomu dodává: „Mohli jsme si dovolit experimentovat se smrkovou spárovkou, kterou jsme zesvětlovali tak, aby ještě zůstala patrná kresba dřeva.“
Koupelna i toaleta jsou zpět na původním místě. V malé koupelně musela zůstat zkosená vana, bylo třeba hlídat každý centimetr a plně využít prostor plný atypických výklenků. Tvarově jednoduchá sanita (jako třeba sklápěcí vodovodní baterie od české značky Ravak) zapadla do nadčasového konceptu.
