Kontrakt tu má ještě na jeden rok, ale už teď řeší, zda ho celý dodrží. „Prezident klubu mi přislíbil, že pokud na mě v létě přijde zajímavá nabídka, nebude mi bránit v odchodu. Teď ale nikdo neví, co bude,“ říká osmadvacetiletý záložník.
V Polsku už se třetí týden trénuje. Byl jste po dlouhé pauze nadšený, že se fotbalový svět trochu vrátil do správných kolejí?
Cítil jsem se, jako když jsem si jako malej chodil kopat na plácek, kde jsem byl celej den šťastnej a nikdo mě odtud nemohl dostat. Byla to velká euforie, vrátit se po dvou měsících na hřiště. Jsou pauzy mezi sezonami, ale ty člověk vítá, protože si chce odpočinout a po deseti dnech už si jde zakopat nebo jinak zasportovat. Teď se ale dva měsíce nemohlo nic, což asi každý fotbalista zažil poprvé v životě a není to nic příjemného. O to byla euforie na hřišti větší.
Co jste dělal ty dva měsíce?
První dva týdny to bylo ještě dobré, každý čekal, že pauza nebude dlouhá, a řekl si, že to vydrží. Běhání, posilování, týden dva se to dá, ale časem už je to fakt na hlavu, jak vám balon a hřiště chybí. Energii jsem předával na malou dcerku, která ji ze mě umí pěkně vysát. Snažil jsem se ji zabavit a bylo to těžší tím, že všichni fotbalisté byli v povinné karanténě, takže jsme byli zavření doma. Naštěstí máme domek se zahrádkou, to byla menší záchrana. A musel jsem se udržovat běháním na páse a posilováním.
Polsko? Přišel jsem do jiného fotbalového světa, tvrdí Pospíšil |
Bylo těžké se rozhodnout a zůstat v Polsku? Člověka to v takových chvílích táhne k rodině.
Hlavně ze začátku, kdy to v Česku nabralo docela rychlý směr a se zákazy na Olomoucku, odkud pocházím a mám tam celou rodinu, to bylo docela velké. Tady byl poměrně klid, takže jsem měl větší obavu o rodinu v Česku než tady v Polsku o své holky. Jsme ale v každodenním kontaktu, měl jsem to tedy pod kontrolou a bylo a je všechno v pořádku. Samozřejmě, že bychom jim chtěli být na blízku, a když bylo jasné, že se nějaký měsíc nezačne hrát, měli jsme v klubu domluvené, že pojedeme domů. Ukázalo se však, že by manželku s dcerou nepustili zpět do Polska, tak jsme se rozhodli zůstat. Přece jen být tu sám měsíc zavřený, to nevím, jak bych zvládl.
Polská Ekstraklasa plánuje obnovení 29. května a bez diváků. Tušíte, co vás čeká?
Těším se, i když to bude bez lidí zvláštní. Tady v Polsku je to postavené na atmosféře, fanoušci a stadiony jsou tu super a byl to jeden z důvodů, proč jsem sem šel. Doteď jsem se kvůli tomu těšil na každý zápas a zvlášť v tomto období, kdy liga finišuje. Poslední zápasy bývají vyprodané a o to budeme ochuzení. Ale musíme hledat pozitiva: několik týdnů jsme byli bez fotbalu a teď konečně zase začne to, proč to děláme, bojovat o body, o poháry. Strašně se těším, pořád to bude zápas o tři body a pro nás obzvlášť, když sezonu budeme de facto zachraňovat. Každý zápas musíme hrát na výhru, abychom se dotáhli na čelo a uhráli poháry.
Kdo se novým podmínkám přizpůsobí nejrychleji, ten bude úspěšný.
Je to tak a jsem sám na to zvědavý. Obvykle mají domácí týmy díky bouřlivé kulise obrovskou výhodu. Pro mě teď začíná nová soutěž a myslím, že tabulka vůbec nebude udávat směr. Každý může vyhrát a bude spíš záležet, jak se týmy s novou situací vypořádají. Uvidíme, kdo to zvládne nejlíp.
Ve všech zemích hledá fotbal způsob, jak se vypořádat s rizikem nákazy a dohrát sezonu. Jaká jsou opatření v Polsku?
Předtím měla celá Ekstraklasa, hráči i realizační týmy, nařízenou dvoutýdenní karanténu, aby bylo jasné, že případný nakažený se s nikým dalším nepotkal. A po ní šli všichni na testy, z klubu asi padesát lidí. Jakmile byly výsledky, které byly všechny negativní, dostal klub povolení trénovat po skupinkách. Měli to pohlídané, přistoupili k tomu dobře.
Martin Pospíšil děkuje fanouškům polského klubu Jagiellonia Bialystok.
Ještě před přerušením jste oslavil stý zápas za Jagiellonii. Dosáhnout na tuto metu v průběhu třetí sezony ukazuje na pevnou pozici v sestavě, souhlasíte?
Když mi v klubu blahopřáli, uvědomil jsem si, že si mě tu vedení klubu i fanoušci váží. Ten pocit mám už tak rok a vnímám, že jsem celé ty tři roky na hřišti, a když jsem neměl zranění nebo pauzu za karty, všechno jsem odehrál. I to je znak toho, že jsou se mnou spokojení a staví na mně. Stovka je pěkný milník a dosáhnout jí za necelé tři roky je pro mě super vizitka.
Jen gólů by mohlo být víc než osm. Stále platí, že hrajete na pozici desítky?
Tuto sezonu jsem začal hrát níž, s trenérem jsme se shodli, že mi to daleko víc vyhovuje. I když samozřejmě nebudu mít tolik gólů, jsem tam daleko platnější pro tým. Vím, že jsem v Polsku hodně zlepšil defenzivu. V české lize mi defenziva nikdy moc nechutnala, ale v Polsku to do mě natloukli a myslím, že jsem daleko víc komplexní ve hře dozadu. Kdybych měl posoudit ty tři roky, tak z mého individuálního hlediska, i když to není vidět v číslech, je ten letošní nejvydařenější. Nevynechal jsem ani minutu, kromě pauzy za čtyři žluté karty.
Jak jste přivykli životu na severu Polska?
Hodně rychle. Vždycky se to ale odvíjí od hřiště a tady jsou blázni do fotbalu. Když spoluhráči a lidé vidí, že můžete týmu prospět, jste dobrý a pomůžete k lepším výsledkům, tak vás berou. Začátek se mi docela vydařil, a proto jsem rychle zapadl do týmu. Lidé jsou tu super. Co jsem se bavil s Poláky, tak ne všude to tak je, jsou různé povahy, stejně jako v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Říkali mi, že jsem trefil na dobrý směr, lidé na severu jsou strašně přátelští a nápomocní a to jsme poznali hned na začátku. Už po pár týdnech, když jsme šli městem, hned chtěli se vším pomoct a to nám všechno usnadnilo. Bylo to hrozně pozitivní překvapení, za celou dobu si nemůžeme na nic stěžovat a po třech letech musím říct, že se tu cítíme jako doma.
Jak dlouho vám trvalo, než jste polštinu ovládl?
Hodně mi pomohlo, že jsem komunikoval jen polsky a to mě donutilo. První rozhovor v polštině jsem dal po půl roce pobytu. Ale když se dívám zpětně, tak vím, že to byla spíš „českopolština“. Po roce už jsem mluvil plynule a nedělá mi problém přepínat mezi oběma jazyky.
Přikryl míří do Polska. Z Mladé Boleslavi přestoupil do Bialystoku |
V létě přišel do Jagiellonie další olomoucký odchovanec Tomáš Přikryl, dával jste mu lekce?
Na začátku jsem mu byl nápomocný. Ještě než to bylo podepsané, tak jsme si volali a psali, zjišťoval, jaké to tu je, a naopak i trenér se mě na něj ptal. Také pro Tomáše je to první zahraniční angažmá, takže jsem mu byl při ruce, když něco potřeboval. Na druhou stranu klub se o všechno postará, zařídí hráči auto nebo bydlení. Snažil jsem se, aby se začlenil, navíc jsou tu i dva Slováci, takže to pro něj bylo jednodušší a mohl pokecat nejen se mnou. Neměl to jako já.
V kabině máte spoustu dalších národností, pochytíte i základy jiných jazyků?
Teď by se víc hodila angličtina. Když jsem přišel, byl tu polský trenér a většina kabiny. Za tři roky se to hodně obměnilo, v kabině je strašně moc národností a polských kluků tu moc není. I cizinci se ale snaží základy zvládnout, byl tu Brazilec, který teď po dvou letech odešel a dokázal se velmi dobře domluvit. Je to o vůli, kdo chce, může se to za rok dva naučit. Současný trenér je cizinec, takže vede všechno v angličtině a já se učím za pochodu. I pro mě je to dobré, zase dostávám lekci, a kdybych šel jinam, budu něco umět. Rozumím bez problémů, ale stejně jako cizinci, bojím se mluvit. Potřeboval bych zase hodit do vody a po pár měsících by nebyl problém ani s angličtinou.
Je možné, že změníte dres? Ze smlouvy vám zbývá rok, což je pro klub ideální čas ke zpeněžení opory.
Když to řeknu otevřeně, bylo to směřované na léto. Už dvě přestupová období jsem měl přes manažera nějaké nabídky, ale vždycky to prezident klubu odmítl, že se nedomluvíme na částce. Nechtěli mě pustit, tak řekl sumu, kterou nikdo nezaplatil, protože letos bylo sto let klubu a chtěl hrát o co nejlepší umístění. Ale přislíbil, že pokud v létě přijde zajímavá nabídka pro klub, nebude mi bránit. S panem Paskou jsme to směřovali na léto, že bych mohl udělat krok, který bych považoval za největší, posunout se někam nejvýš.
Velkým krokem myslíte některou z pěti nejsledovanějších lig?
No tak přání je jedna věc a co vyjde, je druhá. Nemusí to být ty top, jsou i další zajímavé země. To nechávám na panu Paskovi, který je s kluby v kontaktu. Zavolá mi jen, když je něco konkrétního, nemám rád náznaky a spekulace. Uvidíme, s čím přijde v létě, třeba s ničím a prodloužím smlouvu v Jagiellonii. Nikdo neví, co bude. Vím ale, že je ideální čas udělat krok dál a v hlavě to mám nastavené jako prioritu.
V zimě to vypadalo, že do Bialystoku míří trenér Sigmy Radoslav Látal. Byl zájem konkrétní?
Na trenérský post bylo několik kandidátů a pan Látal byl mezi nimi. Dostal se i do užšího výběru, takže konkrétní zájem byl. Pokud vím, tak byl i v Bialystoku, takže to asi bylo hodně blízko, ale nevím, na čem to ztroskotalo a jestli se mezi sebou nedohodly kluby.
Trenér Látal zůstal v Olomouci a má v týmu Ondřeje Zmrzlého, dalšího rodáka z Bělkovic. A říkal, že se znáte.
Jasně, že se známe. Pamatuju si ho jako malého kluka u nás na hřišti, pořád tam běhal s balonem. A už tehdy bylo znát, že nad vrstevníky vyčnívá a je hrozně šikovný, takže jsem ani nebyl překvapený, že se prosadil. Jsem strašně rád a moc mu to přeju, že z naší malé vesnice je další hráč, který se dostal do ligy. Je to dobrá reklama pro Bělkovice, že se tam dají vychovat fotbalisti a kluci, kteří tam teď začínají, vidí, že i odtud se dá udělat kariéra. Trochu se peru s tím, že dnešní mládež tráví víc času u počítačů než na hřišti, jako jsme to dělali my. Snad pro kluky budeme motivací, aby víc času trávili venku, hráli fotbal, hokej, cokoli. Neseděli doma na zadku, ale rozvíjeli se.
A trávili celé dny šťastní na stejném plácku jako vy...
Tam se to samozřejmě změnilo. Já jsem si chodil kopat na škváru a teď je tam krásná umělka. Jinak je ale ten plácek pořád stejný.
