Nejistot kolem nového koronaviru je stále hodně. Před několika týdny k nim přispěla i informace o pacientech, kteří po několika týdnech od propuštění z nemocnice měli opět pozitivní test na přítomnost viru (v českých médiích se o nich psalo poměrně široce). Většina takových případů pocházela z Jižní Koreje (tam jich bylo nakonec více než 260), objevily se i v jiných zemích.
Koronavirus ve světě   |
Nabízela se různá vysvětlení. To nejméně příjemné by bylo, že se virus dokázal nějak schovat v těle infikovaných, aby se po nějaké době znovu „probudil k životu“ (protože viry nejsou obecně řečeno považovány za živé, používá se termín reaktivoval).
Nebylo jasné, jak by se to mohlo stát. Existují viry, u kterých si to dokážeme představit poměrně jednoduše. Příkladem může být HIV. Ten (a některé další viry) pronikne v napadané buňce přímo do jejího jádra. Svou genetickou informaci přepíše z původní RNA formy do podoby DNA. Vystřihne si místo v genetické informaci hostitele a „překlad“ na toto místo vloží. V buňce tak zůstává návod na výrobu viru pevně zapsaný a v budoucnosti se pak může znovu spustit. Často na základně naprosto nejasných nebo neznámých signálů, a tedy nečekaně.
Ovšem virus SARS-CoV-2 mezi tento typ virů nepatří. Nemá vhodné nástroje, aby se do jádra buňky zapsal (či zcela přesně řečeno alespoň ne žádné, které bychom znali odjinud). Možné je samozřejmě vše, ale už při oznámení zprávy řada odborníků z celého světa poukazovala, že za zvláštní výsledek mohou mnohem spíše testovací postupy než virus samotný. Podrobnější šetření korejských odborníků nakonec dospělo k závěru, že toto prvotní podezření bylo správné a šlo o chybu technologie, ne novou zákeřnou vlastnost viru.
„Živý“, nebo „mrtvý“, to test nepozná
Pravděpodobná příčina je přitom poměrně jednoduchá: PCR testy zjišťují přítomnost genetické informace viru, konkrétně virové RNA, ve vzorku (dnes tedy obvykle ze sliznice testovaného). Test ovšem nedokáže žádným způsobem určit, zda daný úlomek DNA pochází z aktivního, či neaktivního viru.
V daných případech tedy testy podle všeho zachytily pouze „odpad“, úlomky virových částeček, kterých se tělo ještě nedokázalo zbavit. Organismu nějakou dobu trvá, než „uklidí“ spoušť způsobenou virem, a během této doby se tedy v testech mohou objevovat úlomky virové RNA.
Pravdivost této domněnky ověřovali vědci v Koreji i další, výrazně náročnější zkouškou. Při ní se ze vzorků odebraných pacientům pokoušeli „vypěstovat“ virus SARS-CoV-2, ani v jednom případě se to ovšem nepovedlo. V tomto případě tedy šlo se vší pravděpodobností o případ falešně pozitivního výsledku testování a k opakované infekci patrně nedochází, nebo alespoň ne běžně.
Vše o koronaviru
|
Samozřejmě nevíme o virus zdaleka vše. Nikdo v tuto chvíli nemůže zaručit, že lidé, kteří nákazu prodělali, budou skutečně chráněni třeba jen krátkodobě, byť si vytvořili protilátky (říkáme krátkodobě, protože míra ochrany velmi pravděpodobně postupně klesá). Ale zatím se to zdá velmi pravděpodobné. Funguje to tak i u jiných podobných virů. Navíc SARS-CoV-2 zatím nemutuje nijak výrazně, takže imunitní systém by ho měl na základě protilátek znovu rozeznat.
VIDEO: Z krve i z nosohltanu. Zkusili jsme různé testy na koronavirus, každý zjišťuje něco jiného:
